Banshee

♦40.Díl♦

Ahoj,

to nečekal asi nikdo. No jsem dnes nějak nadopovaná kofeinem, takže tady je další díl. A už je vlastně další den, takže není co řešit :D 

PS: Ten gif miluju. 

Ještě se otočila, aby se ujistila, že ji nikdo nesleduje. Jenže zakopla a do někoho vrazila. Vrazila do Harryho.

Odstoupila od něj a měla hrůzu v očích. Chtěla ho obejít, ale on ji chytil za loket. Ona zavřela oči a polkla.

„Měla by ses omluvit," řekl a podíval se jí do očí. Ona mu pohled opětovala a uvědomila si, že ji vlastně nemůže poznat.

„Cože?"

„Vrazila jsi do mě! Tak se omluv."

„Fajn, dobře. Omlouvám se."

On se jí zadíval do očí ještě víc. Něco na ní ho táhlo, byla mu jakoby povědomá. Zkoumal její oči a byl si jist, že něco skrývá. Že už je viděl, určitě je už viděl. Tyto myšlenky však zahodil a pohladil ji po tváři. Naklonil se k jejímu uchu a ona cítila jeho mrazivý dech.

„No na tom bys měla ještě zapracovat. Ale líbíš se mi, musíš být divoká." Pohladil ji palcem po rtu, kde měla černý kroužek. Pak ji obešel a šel do své VIP sekce. Ona neváhala a vyšla ven. Co teď? Kam půjdu?

V mysli ji naskakovali obrázky ulic, po kterých měla jít. Moc tomu nevěřila, ale co jí zbývá. Asi je to cesta do domu té holky, kde se teď schová. Venku se schylovalo k dešti a ona měla na sobě jen džíny a průsvitnou blůzku. Myslela si, že v těch botách na podpatku umře, ale jít bos nepřipadalo v úvahu. Šla docela dlouho trasu. Klepala se zimou.

„Ta holka žije snad v Irsku. Ty nohy mě zabijou. A ta její kocovina, mě zabije zítra."

Asi po dalších čtyřiceti minutách konečně došla, kam měla. V mysli se ji vybavil dům, který vypadal úplně stejně jako tento. V téhle části Londýna nikdy nebyla. Její dům byl na druhém konci. To jsem vážně šla přes celý Londýn?

Teď se jen dostat dovnitř. Začala po sobě šmátrat, zda nenarazí na klíče. Narazila na ruličku liber v kapse. Holka je asi za vodou, to vysvětlují peníze i ten dům. Dále průkaz, falešný, pravý bude zřejmě doma. Mobil v zadní kapse a v druhé, klíče. Výhra. Našla tam i různé pilulky, určitě drogy. Hodila je na zem a rošlapala.

„Nebudeš drogovat holka, když jsem na návštěvě," sice netušila, jestli ji slyší nebo ne, ale chtěla jí dát o tom vědět. Správný klíč našla poměrně rychle a vešla dovnitř. Všechno bylo luxusní a ona vyšla tři schody a ocitla se na chodbě. Obrázky v hlavě jí říkají, aby šla po schodech.

„Mandy?" otočila se bleskově za hlasem, který slyšela za sebou. Stála tam starší žena v županu, i když vypadala, že se chystá do postele, tak vypadala upraveně. Hope hned naskočil obraz, kdo to je.

„Máma," řekla a podívala se na ní. Žena sice nechápala, proč tohle řekla, ale už svou dceru dobře znala. Tušila, že je pod vlivem drog nebo alkoholu.

„Kde jsi zase byla celou noc? Víš, jaký jsem měla strach? Nevíš, co se děje po celém městě? Co se to s tebou děje? Byla jsi tak hodné dítě, co se stalo?"

Vypadala opravdu ustaraně a zklamaně.

„Cože?" Hope nechápala.

„Proč to děláš?"

„A co?"

„Proč piješ, droguješ, spíš s každým s kým se ti zachce. To si sebe samé nevážíš? Co když něco chytneš." Hope už to začalo lézt na nervy.

„Drž hubu," prohlásila a to dámu zarazilo.

„Co si to dovaluješ?! I když jsi opilá nebo zdrogovaná, takhle se ke mně chovat nebudeš," nechtěla věřit, že tohle jí její dcera řekla. Vždycky byla drzá, ale nikdy si tohle ke svým rodičům nedovolila.

„Řekla jsem, drž hubu," mluvila pomalu a dělala z ženy idiota. To se jí však nelíbilo, šla k ní blíž, aby ji vrazila facku, ale to se jí nepodařilo. Hope její ruku chytila a druhou rukou jí chytila pod krkem. Přimáčkla jí ke zdi a byl dámy cítit čistý strach. Vytřeštila na ní oči a Hope silou stiskla její krk. Nikdy netušila, že je tak silná. Tvář přiblížila k její tváří.

„Vypadám na to, že jsem opilá," usmála se na ní a zesílila stisk. Paní ž měla problém s dýcháním, ale i přesto cítila, že z ní alkohol cítit není.

„Možná hledáš svoji dcera, ale ta tu nějaký čas nebude. Teď jsem tu já a nemám v žádném plánu tě poslouchat. Cítím ten strach, je to opojná vůně. Ty i tvoje dcera shoříte v pekle," zlostně se usmála a její oči zmizely a zbyla jen černota. Matka Mandy se roztřásla a sotva chytala dech. Křičela, ale křik nebyl slyšet, všechen křik pohltila Hope, když otevřela pusu. Jakoby to byla potrava, která ji dokáže zasytit. Hope vrátila oči do normálu a pustila jí. Mandy ji napověděla jméno její matky. Hope cítila, jak uvnitř trpí, že ubližuje její matce.

„Když mě omluvíš, Estell. Jsem docela unavená," upravila si vlasy a na ní se ani nepodívala. Nechala jí tam vyděšenou sedět na zemi jen se jejími myšlenkami. Slzy jí máčely tvář a ona věděla, že tohle není její dcera.

Hope mezitím vyšla schody a zamířila do jejího pokoje. Obrovský luxusně zařízený. Boháči...Pomyslela si. Zavřela dveře a vydechla. Chytila se za hrdlo. Co jsou to za schopnosti? Měla je vždycky? Co ještě dokáže? Na víc už myslet nedokázala. Byla nesmírně unavená. Celé tělo jí bolelo a hlavně ty příšerné boty. Zítra je vyhodí. Oči jí pálily a ona měla jen sílu na to, aby se svlékla. Přišla k oknu, kde viděla skoro na celý Londýn.

„Tohle je začátek. Tohle byla jen začátek tvého konce, myslíš, že tohle bylo velké, co ochromilo tvé lidi? Ne, to byl opravdu jen začátek," začala se ďábelsky smát. Chyba, její hlas se dostal až k Harrymu, který seděl sám ve své VIP sekci a v ruce držel skleničku. Jak mohla z tohoto klubu jen tak odejít? Tam kde všude byli jeho lidi? Jak! Klub už byl prázdný. Jen pár pekelných psů a démonů. Byl zabrán do svých myšlenek, když se k němu dostal šedý kouř, kterého si nevšiml. Přiletěl k němu a proměnil se v Hope. Harry na to nevěřícně zíral. Tohle dokážou jen jeho nejmocnější démoni a on. Hope se na něj usmála a přetlumočila mu všechno, co řekla u okna i s tím smíchem. Harry hodil sklenici do kouře a ona se rozplynula. Zlostně zařval a zhluboka dýchal. Vysmívá se mu a tohle si nenechá líbit!