♦47.Díl♦

1.6K 154 9
                                    


Ahojte, 

chci jen oznámit, že příběh banshee se pomalu ale jistě blíží ke konci :)


Hope stála nad jejich těly a cítila se zvláštně. To je snad poprvé, co někoho zabila. Měla na rukou jejich krev, která už začínala zasychat. Koukala se na své ruce, ve kterých byl stále nůž. A všimla si, jak se jí ruce třesou. Co se to děje? Kdo jí ovládá? Proč zabila své sestry? Proč se to děje? Kdo to od ní žádá?

„Pane bože, pane bože! Co jsem to provedla?" chytila se za hlavu a teď momentálně jí ty vlasy chyběly. Na hlavě měla krvavé otisky, tak si rychle nasadila kapuci.

„Ty huso, teď budeš volat boha! Teď je ti to k ničemu!" mluvila si sama pro sebe. Ale co teď? Začala panikařit, ale musela zakrýt stopy. Omyla si ruce od krve, i když to šlo velice těžko. Nůž hodila k těm dvou a rozhlédla se. Sebrala alkohol, co byl na polici a polila těla a všechno okolo. Zapalovač měla naštěstí v kapse a zapálila těla. Chvíli oheň pozorovala a potom vyšla z kavárny ven. Už bylo hodně hodin, tak jí naštěstí nikdo neviděl. Rychlejším krokem se vydala od kavárny pryč, ale už z dálky bylo vidět světlo z ohně. Vešla do penzionu, kde byla ubytovaná a přes recepci jen tak proletěla. Hned zapadla do pokoje a zhluboka dýchala.

Bylo jí z toho všeho úplně na nic, musí se vrátit do Londýna, co nejdřív. Tady je to cítit smrtí, ona sama byla cítit smrtí.

***

Londýn

Hope se vrátila domů, kde nikdo nebyl, takže se vyhnula výslechu, kde zase byla. Když se vešla do svého pokoje, tak si všimla, že bod, který byl nejblíže Londýna, zmizel, objevil se ale jiný bod, přesně v Londýně. Avšak bod neměl barvu ohně, ale byl zelený.

Hope neváhala a ihned se bodu dotkla. Myslela, že uvidí banshee, ale viděla úplně něco jiného.

Viděla ještě doutnající trosky jejího domu. Viděla policisty a hasiče. Avšak jen jeden hasič byl ten hlavní. Odhazoval spálená prkna a narazil na TU knihu. Byla skoro nedotčená, jako by snad ani v tom domě nebyla a jen jí tam někdo přihodil na hromadu. Moc knihy ho omámila, takže jí nenápadně odnesl. Viděla i cestu, kterou jel domů, viděla jeho byt i ho, jak si v knize čte. Viděla i název ulice, zapamatovala si všechny detaily i číslo bytu.

Oh ne, musí tu knihu najít. Harry si myslí, že je zničená, musí to tak zůstat. Jen se rychle převlékla a vyletěla z domu. Celkem rychle se pěšky dostala k domu toho hasiče. Dokonce ho viděla, jak někam odchází. Třeba se to obejde bez většího násilí. Došla před jeho byt, netušila jak se dostat dovnitř, jediné co ji zbylo, tak vykopnout dveře. Nepodařilo se jí to na poprvé, ale přece jen dveře povolily. Knihu našla poměrně rychle, takže ji vzala a vyšla z bytu. I když ji bylo podezřelé, že to šlo až tak hladce. Na takovou čistou práci není zvyklá, vždy je v tom nějaký háček. Knihu schovala do tašky a spěchala domů.

Byla stejně velice zvědavá, co v té knize může být? Proč jí vlastně Harry tak moc chtěl? Vypadá vcelku obyčejně, až na to, co se jí dostalo do hlavy. Zavřela se ve svém pokoji a knihu otevřela. Opět viděla pro ní až moc známé znaky, které ji pronásledovaly celý rok. Ale přímo před jejíma očima se začaly měnit v písmena. Stránky se z ničeho nic začaly přetáčet, až se zastavily na straně 666. Ďáblovo číslo, samozřejmě. Byla z toho značně nervózní a měla trochu strach, ale zvědavost byla větší. Začala číst až se dostala k pasáži, nad kterou se zhrozila.

Banshee je klíč, jak pro vládce pekel, tak i pro Boha. Banshee dokáže svět zachránit, ale i ho zničit. Jen banshee se dokáže po čas života vyvinout, tak že její moc bude stejně silná, jako moc ďábla. Jen banshee dokáže s ďáblem počít dítě. Dokáže ho dostat zpátky do pekla. Protože je jediná bytost na světě, která je z poloviny dobrá a z poloviny je čisté zlo. Je levá ruka boží. Jestli se však ďáblův plán vydaří, je to konec pro všechny smrtelné i nesmrtelné bytosti.

Hope se otřásla nad těmito slovy. Ale začalo jí to všechno postupně docházet. Všechny ty náznaky, to proč tuhle knihu měly její matky v trezoru, to proč jí Harry chtěl. Ta mapa na zdech, ty ohnivé body, které ji zavedly do Doveru, kde zabila dvě banshee. Ale proč ona? Vždyť na světě je plno banshee. I tahle mapa to dokazuje.

„Ale ty jediná to dokážeš!" leknutím se otočila a uviděla Amandu. Ta se na ní usmívala a šla k ní blíž.

„Nepřibližuj se, ty jsi mrtvá!" odtahovala se od ní, až úplně ke zdi.

„Ano, jsem."

„Jak je to možné?!"

„Opravdu se ptáš? To jsi toho nemožného za poslední rok a půl zažila málo?"

„Ale tohle už je snad přehnané," Hope se postavila na své roztřesené nohy.

„Hope, nemám moc času, to co jsi udělala v Doveru, to je tvůj úkol. Nebude trvat dlouho a ďáblovi to dojde, o co jde. Musíš se zbavit všech banshee na světě. Tyhle bytosti musí zmizet ze světa. Co nejdřív. Jestli se to nepodaří a ďábel počne dítě s banshee, tak je to konec pro všechny, rozumíš."

„Mami, je to moje chyba, kvůli mně jste mrtvé. Mami, mrzí mě to..." Hope se neudržela a začala hystericky brečet.

„Zlatíčko, není to tvoje chyba, měly jsme to napsané v osudu. Jako tvůj osud je zbavit se všech basnhee na světě. Teď se co nejdřív zbav té knihy, musí shořet. Pomůže tomu tvoje krev."

Tohle dořekla a zmizela. Hope se svezla po zdi na zem a brečela a v hlavě si přehrávala všechno, co se stalo. Vzpamatovala se a udělala přesně to, co jí matka řekla. 

BansheeWhere stories live. Discover now