Painfull life 💔

Objev a problém, část 2.

Následují mě, otevřu dveře od našeho domu a pustím je dál. ,,Obývací pokoj je vpravo, kuchyně a led jsou pak nalevo. Lékárnička je v koupelně, takže jestli bys..." ,,Jo" souhlasí, odejdeme spolu nahoru do koupelny a zavřu dveře. Otevřu skřínku a vytáhnu dezinfekci, tampony a náplast. ,,Dostal jsi pěkně" ,,On dostal víc. Nebude ubližovat dívkám a už vůbec ne tobě" řekne, podívá se na mě a já se usměji. ,,Promiň, že jsi musel dostat. Kdybych byla stín nestalo by se to" skloním hlavu a otočím se. ,,Tess" hlesne a chytím mě jemně za předloktí. Hlesnu bolestí. ,,Co se děje?" zeptá se, pomalu mi vyhrne rukáv a vidí moje řezy. ,,Ne.." ,,To je kvůli nim?" zeptá se mě se slzami v očích. ,,Už nezvládnu být silná. Je jich moc a já jsem sama" hlesnu, Mikey mě obejme a já jeho. ,,Od teď jsem tady já... jestli se tě někdo z nich dotkne, pronese hnusnou poznámku, nebo tě zesměšní tak si to s ním vyřídím. Rozumíš?" zeptá se mě vážně, přikývnu a tak se Mikey smutně usměje. ,,Ukaž mi ji, ať ti to vyčistím" vyzve mě, vezme tampon a začne mi to čistit. Syknu bolestí a zavřu oči. ,,Hotovo" ,,Já myslela, žes jsi od toho tady ty. Já mám ošetřit tebe" ,,Tak do toho dej" usměje se, přejdu k němu a začnu mu čistit ret. Sykne bolestí a chytí mě za ruku. Podívá se na mě a já zase na něj. Vteřinu se na sebe díváme. ,,Hej Mikey, budeme muset jede bus!" slyšíme ze zdola naléhavě Andyho. ,,Už bych měl jít" ,,Vyprovodím vás" řeknu, sejdeme dolu a všichni už čekají. ,,Zapomněl jsem ti všechny představit. Takže Andy, Brooklyn, Jack a Rye. Mí kamarádi a vlastně něco jako bráchové" představí mi je, zamávají mi a usmějí se. ,,Tessa. Jsem Tessa" představím se stydlivě, zčervenám a dalo by se říct, že to Mikey poznal. ,,Tak jdem kluci než nám to ujede" vyzve he Brook, všichni až na Mikeyho odejdou ven. ,,Uvidíme se zítra" ,,Těším se" usměje se, nakloní se ke mě a políbí mě na tvář. Už cítím jak červenám úplně a zase vidím jeho skvělý úsměv. Zamává mi a odejde. Náhle ucítím zvláštní pocit, je to hřejivý pocit. Takový pocit jsem neměla hodně dlouho.

Další ráno, vzbudím se a mám jinačí náladu. Obléknu se zase ale do černé. Udělám si hygienu a sejdu dolů. Rodiče tu zase nejsou. Jsou v práci a vrací se pozdě v noci. Vzdychnu si a náhle zahlédnu telefoní čísla všech na stole. Usměji se a zapíšu si je do telefonu. Kouknu se na hodiny, je něco po sedmé hodině a proto si udělám snídani. Zapnu si hudbu na Youtube a zpívám u toho. Je to docela sranda, napadne mě napsat Mikeymu.

Tess: Dobré ráno. Děkuju za včerejšek, jsi jediný kluk co se za mě postavil. Proto tebe a kluky na film a popkorn u mě 📺🍚

Mikey: Moc rádi přijdeme. Už se na tebe těším. Uvidíme se ve škole, nebo počkej na zastávce přijedeme asi tak v 8:40 😊

Tess: Dobře, budu čekat. Zatím ahoj

Mikey: Ahoj princezno 👑

Odepíše mi, usměji se nad posledním slovem a schovám telefon do kapsy. Vezmu pár cupcakeů do dózy a vydám se k zastávce. Mám ještě nějaký čas a tak jdu mé tajné místo.  Je to menší jezero a molo, posadím se na něj a chvíli poslouchám to ticho, tu bezstarostnost. Je mi tu dobře, načerpávám tu energii na další dny. Ale teď mi připadá, že moji energii dobíjí něco jiného, něco co mi dodává i naději že vše bude dobré. Čekám do 8:30. Pak se zvedám a odcházím na zastávku. Cestou pro všechny koupím kávu a odcházím tam. Chvilku tam čekám a poslouchám hudbu. ,,Ale... ale kdopak se nám to tu ukázal?" uslyším náhle za sebou Donovana, otočím se. Vytáhne nůž a mě spadnou tác s kávami z ruky. ,,Teď půjdeš se mnou, musím si vybrat to ze včera" řekne, otočí mě a jdeme spolu ze zastávky. Cítím ostří nože na svých zádech, mám strach. Ohromný strach. Odvede mě do prázdné uličky. Přitlačí mě na zeď a začne se na mě tlačit. Napadne mě křičet, ale radši si to rozmyslím, protože drží nůž stále blízko. ,,Nejdřív tě tu teď oprcám a ty ani nekňukneš, rozumíš mi?" křikne na mě, slzy mi začnou stékat proudem a proto radši přikývnu. Nemůžu jednat s čistou hlavou, v hlavě mám prázdno. Nevím, co mám dělat. ,,Ihned ji pusť!" uslyším svoji záchranu, Mikey spolu s klukama přiběhli a Donovan mě pustí, otočí se k nim a ukáže nůž. Zvednu se a skočím na něj. Snažím se mu vyrazit nůž z ruky. Mrská sebou a když mě ze sebe odhodí tak se praštím do zad. Andy ke mě přiběhne a hned za ním Mikey. ,,Necháš ji na pokoji!" ,,A co mi brání?" ,,Já!" řekne nahlas Mikey, podívám se na něj a on na mě. ,,Kluci odveďte ji, tohle bude zlí" rozhodne Mikey, začnu vrtět hlavou a vyvléknu se. ,,Mikey pojď. Nechci aby se vám něco stalo" chytím ho za ruku, nepodívá se na mě, jen sleduje Donovana. Ten zase sleduje Mikeyho. ,,Myslíš, že si tím pomůžeš, že mě odvedeš? Ten po tobě půjde pořád, je to debil. Chce se jen vyspat s tou krávou. Nepřestane dokud tě neumlátí" odpoví mi, Donovena to naštvalo. Vrhl se na Mickeyho, který nedával pozor. ,,MIKEY!' zakřičím, rychle odstrčím z jeho místa, nůž se mi zarazí do břicha a já klesám na zem. ,,Tess!" sehne se ke mě Mikey, chytí mě za ruku a Donovan upustí nůž. ,,Zavolejte sanitku!" ,,Už jsem ji zavolal" ozve se Jack, z očí mi stékají slzy a Mikey se nade mnou sklání. Svlékne si mikinu a přitlačí mi ji na ránu, aby aspoň trochu zastavil krvácení. ,,Co teď?" ,,Musíme zastavit krvácení, ale nesmíme s ní pohnout" vysvětluje Andy, ostatní přikývnou a Mikey mě chytí za ruku. ,,Zůstaň se mnou" ,,Tohle je konečná. Mikey děkuju, i vám kluci žeste se mě snažili chránit" ,,To neříkej a zůstaň s náma" rozkázal mi Brook, usměji se a podívám se na Mikeyho. Tečou mu slzy. ,,Neopouštěj mě. Nechci tě ztratit" prosí, drží mi ruku u svého srdce a tak můžu cítit jeho tep. ,,Sanitka je tu" informuje Jack, uhne záchranářům a Andy zvedne Mikeyho. Policie odvádí Donovana, kluci musí Mikeyho držet pevně aby se do něj nepustil. Mě docházejí síly, pomalu zamírám oči a cítím se vypumpovaně, doslova. Zavřu oči a upadnu do bezvědomí.