Annelie McKey

Školní slohová práce - vyprávění - Proměna - Ledová květina

Ahoj.
Dneska jsem tu s poněkud netradiční kapitolou. Příští týden jsem na lyžáku a vím, že bych nové kapitoly k Mrakodrapu nestihla, a tak jsem se rozhodla vám sem přepsat svou dva měsíce starou školní slohovku.

Formou bylo vyprávění a na výběr jsme měli z několika témat. Já jsem si vybrala téma pojmenované Proměna. (Brali jsme starověký Řím, takže i básníka Ovidia. Jak možná víte, Ovidius napsal dílo s názvem Proměny (Metamorfózy). Naše slohovka se tím měla inspirovat, ale naštěstí jsme to neměli psát jako báseň...:D)

Oproti běžným slohovkám jsme měli trochu výhodu, protože naše skvělá češtinářka rozhodla, že tuto první práci budeme psát doma. (Takže já se celý víkend patlala se slohovku > důvod, proč před Vánoci dlouho nebyla nová kapitola Mrakodrapu:))

Ještě jedna drobnost: Za úkol jsme měli někam zakomponovat zvuk (např. bang!), tak se prosím moc nepodivujte, až ho objevíte...:D

A ještě než se na konci zeptáte - ne, takhle dlouhé to být nemělo (min. 250 slov / max. 2 stránky - proto já mám samozřejmě 3 XD), ale tak stane se...:D

V originále je práce formátovaná jinak, ale tady jsem ji přizpůsobila Wattpadové klasice.

⚪⚪⚪⚪⚪⚪⚪

Tak jako v posledních týdnech každý den jsem šel vyšlapanou lesní cestičkou na dříví. V jeskyni hluboko v lesích, kde poslední tři roky pobývám, není zrovna nejtepleji, obzvlášť teď v zimě, takže jeho spotřeba je opravdu velká. Ještě těsněji jsem se zabalil do svého kabátce ve snaze uniknout před všudypřítomným chladem.

Zastavil jsem se na menším plácku, kde jsem pod vrstvou bělostného sněhu rozeznal spadané větve a chvíli se kochal pohledem na kouzelně se třpytící les. Pomalu se začínalo smrákat. Přidřepl jsem si tedy a začal vyhrabávat jednotlivé větve. Jako pokaždé je budu muset nechat nejprve vysušit, než s nimi zatopím.

Když jsem usoudil, že je nahromaděná kopička dostatečně velká, narovnal jsem se, abych ji mohl svázat a pohodlně odnést. Otýpku jsem si hodil na záda a chystal se vrátit domů, ale zarazil jsem se. Všiml jsem si totiž něčeho, na co v lese běžně nenarazíte.

Nejistě jsem došel k jednomu ze vzdálenějších stromů obešel ho. Ovšem to, co jsem uviděl, mi doslova vzalo dech. Na úpatí silného kmenu ležela dívka. Vypadala, jakoby spala, ale když jsem si k ní klekl do sněhu a přiložil jí ruku na čelo, zjistil jsem, že je na kost promrzlá. Jemně jsem ji chytl za ramena a slabě zatřásl. Nic. Zkusil jsem to ještě jednou, ale o něco silněji. Opět nic.

„Sakra!" zaklel jsem. Bez dlouhého rozmýšlení jsem vzal její bezvládné tělo do náruče a po úzké cestičce pospíchal do jeskyně, až za námi její husté tmavě hnědé vlasy vlály. Pod nohama mi s každým krokem křupal sníh, a tím zvyšoval moji nervozitu.

Konečně jsem mezi stromy zpozoroval mně známou skalnatou vyvýšeninu obklopenou několika mladými smrčky. U vchodu jsem se zastavil. Obezřetně jsem ji pronesl úzkým otvorem a prošel až do zadní části od vchodu rozšiřující se jeskyně. Tam jsem ji s největší opatrností položil na lůžko a přikryl plátěnou dekou. Rozdělal jsem oheň, protože pokud se co nejrychleji nezahřeje, umrzne.

Venku se už setmělo já neměl chuť vracet se pro dřevo, které jsem ve spěchu na mýtince zapomněl. Zakručelo mi v břiše. Naštěstí mi zbyla trocha pečeného masa od oběda. Zatímco jsem jedl, prostor jeskyně se příjemně zahřál. Také neznámá dívka už naštěstí nebyla tak strašně ledová, ale nevypadala, že by se měla v nadcházejících minutách probrat. Opět jsem se cítil příjemně sytý. Už se mi začínaly oči klížit únavou, a tak jsem si natáhl vedle ohniště kůži, přikryl se náhradní dekou a po chvíli sledování světelných obrazců tančících po stěnách jsem se propadl do říše snů.