Psi vědí, že Nejsou Lidmi [Creepypasta CZ]

1.

Je těžké si představit, jaké to je ztratit někoho blízkého, dokud se to doopravdy nestane.
Jasně že jsem to stokrát viděl ve filmech, především dramatické aférky s křikem, pláčem a konečným rozloučením, ten šok, nevíra, neomezený vztek.

Člověk si vyleje své srdce a zakřičí na svět kvůli naprosto obyčejné a představitelné věci na světě.
Když ale můj táta zmizel, vůbec tomu tak nebylo. Prostě tu jeden den byl, a druhý den byl zase pryč nenechávajíc  za sebou nic kromě pronikavé, tupé bolesti.

Týdny policejního vyšetřování neodhalili nic. Nebylo to dílo krutosti co ho sprovodilo ze světa. Byla to sotva obyčejná lhostejnost.

Jeho život byl krátký, jeho smrt náhodná a bez smyslu. A nezbylo nám nic jiného, než se přes tuto skutečnost přenést. Matka mi pozdě v noci zavolala do nového studia apartmánu.

Můj otec byl pokládaný za mrtvého, a policie oficiálně uzavřela vyšetřování. Zůstal jsem potichu a vyslechnul jsem ji až do konce i přes to, že nebylo už co říct po první větě.