Psi vědí, že Nejsou Lidmi [Creepypasta CZ]

6.

Byla to jen jedna věc která mohla Snoods takhle rozhodit, a nemohl jsem si nalhávat že to není to, co si myslím.

Jediná možnost kterou jsem si připoutštěl byla ta, že můj otec doopravdy zmizel, a to, co se vrátilo, zkrátka nebyl on. Nechal jsem Snoods v autě a zaklepal jsem.

Zhluboka jsem si oddechl když máma otevřela dveře. Potom čísi ruka padla na její rameno, a za ní se z poza rohu vynořila ta věc, co se zdála být mým otcem.

Udělalo se mi špatně, když jsem si představil tu šedou krvavou věc pod tou zdánlivě lidskou maskou.

Jediná věc byla, že jsem ho ztratil. Ale dívat se na něj znova a takhle, bylo to k nevydržení.

Pozvali mě dovnitř. Posadil jsem se. Nespouštěl jsem z něj oči. To přestrojení bylo bezešvé. Jeho náklonnost upřímná.

Oba obcházeli otázky ohledně jeho zmizení velkým obloukem a já jsem se na to raději ani neptal. Musel jsem ale najít cestu, jak zlomit tu iluzi. Nemohl jsem prostě jen tak pustit Snoods dovnitř a znetvořit ho k nepoznání v obýváku.

Musel jsem si to načasovat a počkat si, až bude sám.