Psi vědí, že Nejsou Lidmi [Creepypasta CZ]

3.

I přes všechny její dobré vlastnosti měla jeden zvyk.
Být naprosto nepředvídatelná.

Poprvé se to stalo pár měsíců po té, co jsem ji vzal k sobě.

Šli jsme po chodníku směrem k parku když najednou naježila srst a vycenila své silné tesáky. Když jsem se vzpamatoval, vrčela a štěkala na nějakou paní na druhé straně chodníku. Ta paní se v šoku rozeběhla a Snoods prudce trhla vodítkem.
V podstatě mě táhla přes cestu za ní.

Jakmile byla z dohledu, Snoods se vrátila do normálu.

Nechápal jsem, co se stalo. Nikdy nezavrčela ani na jiné zvíře a ta žena sebou nevedla psa ani nenesla žádné jídlo nebo cokoliv. Neudělala nic co by mělo psa vyprovokovat. Bylo to tak náhodné, že jsem na to prostě zapomněl.

Ale to nebylo naposled, co se to stalo.

Podruhé se to stalo když seskočila z gauče a začala vrčet na dveře. O pár vteřin později někdo zaťukal a ona zavyla jako odpověď.
Podíval jsem se kukátkem, ale stál tam jenom poslíček s pizzou.
Musel jsem Snoods odtáhnout do koupelny a zamknout ji tam, dokud tu poslíček byl.
Jakmile odešel a já jsem odemknul dveře, chovala se zase naprosto normálně.

Několik měsíců uběhlo a myslel jsem si, že tahle její divoká stránka byla konečně skrocena. Když se to stalo znovu.

Bylo něco po deváté večer a naposledy jsme se procházeli parkem než ho zavřou. Volal jsem s rodiči po telefonu a nevěnoval moc pozornosti Snoods někde zamnou.
Mé první varování přišlo když sebou vodítko v mé ruce prudce trhlo, čímž mi vyrazilo mobil z ruky.
Automaticky jsem chmátl po mém telefonu. Snoods tahala za vodítko takovou silou, že se ji podařilo vytrhnout řemínek vodítka z mých rukou. Nemohl jsem ji zastavit. Pořád mířila neskutečnou rychlostí do temnoty a přitom vrčela.
Hnal jsem za ní, volal jsem na ní jménem, křičel jsem abych varoval kohokoliv kdo byl teď venku.
Ale když jsem se k ní konečně dostal, Snoods už někoho srazila k zemi.
Měla jeho ruku v tlamě, brutálně s ní trhala, jako by se snažila ji odtrhnout úplně.

Ten muž se ji snažil odstrčit, ale ona udělala výpad vždy, když na chvíli povolila stisk.

Snažil jsem se trochu vzpamatovat, a v tu dobu už měla Snoods zuby kolem jeho krku. Zuřivě s ním trhala jako když divá zvěř hledá rychlou kořist.
Chytil jsem vodítko a trhnul jsem jím tak prudce, že Snoods v podstatě udělala salto vzad.

Muž teď stál na nohou, a nemotorně se kymácel. Začal jsem se omlouvat, ale najednou jsem nějak neměl slov.

Jeho ruka byla v podstatě krvavá kaše, několik prstů se na zemi blištilo ve světle pouličních lamp.
Rány na krku byly ještě brutálnější.
Velký kus kůže se odchlípnul dozadu a plápolal v silném větru.
Část jeho páteře prolomila kůži a trčela ven z jeho krku. Odhalená šlacha se blištila čerstvou krví jak se protahovala, jako někdo kdo si zrovna příjiměl odpočnou.

Ani nevím jak mohl být stále při vědomí. Chtěl jsem se vrátit, pro můj telefon abych zavolal pomoc, ale všechnu energii mi brala Snoods, kterou jsem musel držet od doražení oběti.
Už jenom zabručel, když si všiml cárů kůže vysící od jeho krku.

Stále ze mě nespouštěl oči. Připravil jsem se. Napůl jsem totiž očekával, že zaútočí zpět.
Na to se ale až moc zaobíral svými zraněními.

Byl jsem chycen v děsivé situaci.