Psi vědí, že Nejsou Lidmi [Creepypasta CZ]

7.

Šance se mi dostala ještě ten den večer.

Snoods byla venku na dvorku stále rozzuřená a neklidná kvůli přítomnosti té příšery.

Máma jela do obchodu vyzvednout něco k večeři.

Pozval jsem "mého tátu" na zahradu. Na takový malý fotbalový zápas jaký jsme vždycky hrávali.

Napadlo mě totiž, že bychom ho mohli napadnout teď a zbavit se ho ještě než přijde máma domů. Nechal bych ji si myslet že znovu zmizel. Po prvním zmizení si myslím, že by druhému snadno uvěřila.

Bylo by to lepší než žít s vědomím, že ji to sleduje když spí. Žije to s ní v domě a vyčkává, až udělá další krok.

V ruce jsem svíral jeden z jeho loveckých nožů. Čeekal jsem na něj za dveřmi.

Nemohl jsem čekat než Snoods začne vrčet a on by mohl utéct. Musel jsem udeřit rychle, tvrdě a potom by se Snoods mohla připojit a pomoct mi ukončit to.

Snažil jsem se přitom přemýšlet o té věci co nosí tátův svetr. Jen jako o nestvůře.

Snažil jsem se si říkat, že to je ta věc která zabila a vystřídala mého tátu. Cokoliv co mi pomohlo nabrat odvahu předtím než ztratím možnost.

A potom se otevřely dveře. Vyšel ven a nevšiml si mě přitisknutého ke zdi.

Chytil jsem ho zezadu protože jsem nechtěl vidět jeho obličej.