Psi vědí, že Nejsou Lidmi [Creepypasta CZ]

2.

Zdvořile jsem ji poděkoval že mi dala vědět, a zavěsil jsem.

Potom jsem po dobrou půl hodinu zíral jenom na zeď.
Nad ničím jsem nepřemýšlel.
Jen jsem vnímal ty přelétavé myšlenky, které jak rychle přicházeli tak rychle zase odešli.

Žiju v jiném státě, a pár měsíců jsem ho vůbec neviděl. Nakonec jsem si uvědomil, že až se ráno probudím, nebude to o nic jinačí ráno než kterýkoliv jiné, kdy se pořád motal kolem kuchyňské linky tisíce mil daleko.

Ale, byl jsem na omylu.

Žil jsem sám už léta, a nikdy se můj apartmán nezdál tak prázdný.
Musel jsem mít pořád zapnutou televizi, abych nemusel poslouchat to nepatrné bublání krve v mých žilách, a rytmus mého monotouního dechu.
Nechápu, jak jsem si těch zvuků nevšiml už dřív, ale začínám z toho šílet.

Asi jsem prostě nemohl přestat myslet na to, jak křehká je smrtelnost, a jak bezvýznamný můj život vlastně byl, kdyby teď náhle skončil. A proto jsem si pořídil psa. Napůl Husky napůl kojot. Kolem 6 měsíců stará.

Vyzvedl jsem si ji ze zvířecího útulku kde ji odložil nějaký kovboj. Ta fenka na něj cenila své zářivě bílé zuby a vrčela, ale zdálo se, že se uklidnila jakmile odešel.

Napadlo mě, že ji asi ubližoval, nebo něco takového, ale byla ke všem ostatním tak sladká, že jsem se rozhodl se ji ujmout.

O pár dní později jsem obdržel hovor, který mi sdělil, že můj otec není mrtvý.

Měsíc potom co zmizel se prostě z ničeho nic znovu objevil. Matka mi řekla, že jednou ráno si prostě sedl ke stolu jako kdyby se nic nestalo. Nemohla z něj dostat ani slovo o tom, ohledně toho, kde byl, ale byla tak šťastná, že se vrátil, že na něj nějak netlačila.

Ani mě nic neřekl, jen zamumlal něco jako "Vyčištění mysli".

Také mi to přišlo jako zázrak ale už jsem strávil tolik času zvykáním na jeho smrt, že se toho pro mě moc nezměnilo.

I tak jsem si tu fenku nechal a pojmenoval jsem ji Snoods.
Od první chvíle, kdy jsem na ni zavolal tímhle jménem, vesele hodila ušima a začala kolem mě běhat.

Z počátku byla hodně plachá, ale nesnášela být sama, a následovala mě z místnosti do místnosti.

Dokonce mi seděla mezi nohama když jsem seděl na záchodě.

Snoods byla pro mě naprosto perfektní. Neustálá pozornost kterou mi věnovala, mě donutila se znovu cítit, že na mě někomu záleží. Možná v existenčním smyslu na mém životě nezáleží, a možná, má smrt by na kosmické škále neznamenala nic, ale pro ni ano.

Varovali mě, že bude asi těžké ji vyučit, protože má v sobě tu kojotí krev, ale všechno se naučila téměř okamžitě.

Byla tak stydlivá, že se vždy, když byl poblíž cizí člověk, snažila schovávat mezi moje nohy.

To, že mi takhle věřila, byl neskutečně dobrý pocit.