Never stop Dreaming (Ereri/Riren)

4.

Sakra. Sakra! Sakra!!
Rychle jsem od dveří odskočil a dělal, že o ničem nevím.
Otevřel dveře a propaloval mě pohledem.
Rudý jsem byl až nevím kde.
,,No...já..." dostával jsem ze sebe pomalu větu, o které jsem ani nevěděl, co bude obsahovat.
Jen si povzdechl a protočil očima.

Celou dobu mi v hlavě hlodala jedna otázka.
Jak se tady vzal?
Co se stalo?
,,Umm...Vy...nejste odtud, že?"
Podíval se na mě zmateně. Ne proto, že bych mluvil z cesty, ale proto, protože nevěděl, jak já vím o tom, že není odtud.
,,Co se stalo?"
,,Jak to víš?" zamračil se a zamluvil mou otázku otázkou.
,,Umm...no... To je hodně složité," opravdu jsem nevěděl, jak vysvětlit, že vlastně nemá existovat. Že celý jeho život byl vymyšlen někým jiným (Isayamovi jsem velkým dlužníkem, že dokázal stvořit něco tak dokonalého).

,,Nevím. Nevím co se stalo. Šel jsem na hlídku hradeb a najednou jsem se probudil ve vodě s bolavou nohou," vydechl.
Vlastně ta noha.
,,Můžu se na to podívat?" zeptal jsem se. Mám nějaké základy od mámy.
,,Tch."

Sehnul jsem se k jeho bolavé noze. Začal jsem mu různě nohu prohmatávat.
Sem tam přivřel oči, když jsem se dotkl chodidla. Takže trefa.
Chodidlo jsem mu nepatrně natočil do strany a on trochu sykl bolestí.
Možná už vím.
,,Pohneš tou šlapkou sám?" zeptal jsem se. Všiml jsem si, že se mírně (ale opravdu jen mírně) červenal. Zeširoka jsem se usmál.
,,Jasně že ne, spratku!" vychrlil na mě, jelikož si všiml, jak na něj koukám.
,,Podvrtnutý kotník. Nic to není. Donesu ti nějaký obvazy," vstal jsem a rozešel se k mámě do pokoje. Tam jsem vzal lékárničku, ve které měla narvané snad všechno (nechápu, jak to udělala) a vydal se zpět za Levim do kuchyně.

Nohu jsem mu obvázal. Přišel jsem si naprosto úžasně. Nikdy bych nevěřil, že já, Eren Jaeger, kluk věčně zasněný a mimo realitu, budu pečovat o svého hrdinu z anime.
,,Kde ses to naučil?" vyzvídal.
,,Něco jsem pochytil od mámy. Je to sestra v nemocnici..." snad bude vědět, co je nemocnice. U nich se říká spíš ošetřovna, ale na nic víc se nezeptal, takže nejspíš věděl.

Večer rychle přišel a s ním i řešení, kde bude Levi spát. Návrh jsem měl, ale s tím by nesouhlasil. A kdyby to zjistila máma, už nikdy by mě nenechala doma samotného. Je takový ten typ ženské, co když něco uvidí a nelíbí se jí to, utvoří si svůj vlastní obrázek o tom, jak to bylo a víc ji nezajímá, ani jestli je to pravda.
Zkrátka a prostě...měl bych peklo.

Seděl jsem v kuchyni a přemýšlel, kde bude spát.
Nechtěl jsem ho nechat spát v obýváku...je to přece jen návštěva a ta v obyváku na gauči spát nemá. Ale ke mně do pokoje jít taky nemůže. Plakáty, obrázky, tapety,...polštáře.
Byl bych v prdeli.
Nikdy...opakuji...Nikdy! Se o tom nesmí dozvědět.

,,Co to kurva je?!" ozvalo se z vrchu. Kdy tam stihl dojít? Vždyť jsem ho posadil v obýváku a... To je šmejd.
Rychle jsem se zvedl a vyběhl po schodech nahoru.
Prosím ať není v mém pokoji...prosím... Ať je třeba u mámy v pokoji a nemá tam utřený prach...
Jakobych nad tím před chvílí nepřemýšlel.
Bohužel, stál mezi dveřma do mého pokoje a s otevřenou pusou koukal dovnitř. Kurva!
,,Vysvětluj. Hned!"