Never stop Dreaming (Ereri/Riren)

14.

Šel jsem si lehnout... Byl jsem v prdeli psychicky i fyzicky. Svůj pokoj budu muset později spálit.
Nechtěl jsem být sám. Nechtěl jsem Leviho nechávat samotného...
Sedl jsem si na postel a hlavy složil do dlaní.
,,Promiň..." zašeptal jsem do nich omluvu.
Matrace vedle mě se prohnula a poznal, že si Levi sedl.
Byli jsme ticho. Ani já, ani on jsme se neměli ke slovům.

Takže... Ve sklepě mi leží postřelený, nahý velitel průzkumné legie...chlap, který nemá vůbec existovat...
Proč tam leží? Znásilňoval před mýma očima chlapa, kterého miluju a rovněž by neměl existovat...
,,Co jsem to udělal..." zašeptal jsem své výčitky do dlaní...
,,Bránil si mě. Jako jediná osoba, kterou znám..." odpověděl na otázku, která nebyla určena pro něj...
Náhle mi zvedl hlavu, zadíval se mi do očí a slabě se usmál.
,,Děkuju..." zašeptal a dal mi pusu na čelo.

Trochu mi to zvedlo náladu. Smázlo to některé výčitky.
Ty se ale v okamžitě vrátily s otázkou, co s Erwinem.
,,H-Heichou, co-"
,,Levi," řekl prostě.
,,Levi. Co s Erwinem?" zeptal jsem se a doufal, že mi poEadí.
Levi se zamyslel. Nejspíš taky nevěděl.
,,Umm... Co se takhle vyspat a pak to vyřešit..." řekl. No spánek nezněl špatně. Pomohl by.
,,Dobře..." vydechl jsem a jak dlouhý, tak široký jsem sebou plácnul do peřin.
,,Tak to ani náhodou... Převléct," rozkázal.
Rozhodl jsem se trochu protestovat.
,,Mně se nechce..." zahuhlal jsem do peřin.
,,Erene, hned."
,,Nee..."
,,Jaegere!"
,,Heichou!"
,,Bože... Proč?" položil řečnickou otázku. Hned na to mě otočil na záda.
,,H-Hei-...Levi, co to děláš?!" vyjekl jsem, když mě začal vysvlékat.
,,Když to neuděláš ty, budu muset já..." řekl, když mi rval triko přes hlavu.
,,A-Ale-"
,,Žádné ,ale' Jaegere. Aspoňmi trochu pomoc. Nebudeš spát v čisté posteli v oblečení, ve kterém si byl celý den," oznámil a já byl už jen v boxerkách.

Zaskočený jsem se ani nehl. Jen jsem se dál nechal svlékat.
,,Kde máš věci na spaní?" pronesl a já ukázal na skříň tři metry od postele.
Levi se tím směrem podíval naprosto otráveně. Lenost!
,,Moc daleko. Hold budeš spát takhle," odsekl.
,,Mně to nevadí Heichou, já se takhle taky vyspím..." pronesl jsem a přiblble se usmál.
,,Achjo..." řekl tiše a plácnul sebou vedle mě. Nepatrně sykl a okamžitě tak upoutal mou pozornost.
Podíval jsem se na něj a viděl, jak ho to bolí. Vždyť si chudák zítra ani nesedne...
Jednu ruku jsem mu strčil pod záda a zvedl ho. Je celkem lehký...
Převalil jsem ho na bok, aby ho to tak nebolelo. Okamžitě se mi uvelebil na rameni. Byl jsem rád, že jsem mu pohodlný, jelikož do pár minut usnul...
A já hned po něm.

Následující dny byl Levi už tak nějak v pohodě.
Erwinovi jsme tam hodili jeho oblečení a nosili jsme mu zbytky. Nezaslouží si jíst jídlo, jako člověk. Chová sej jako zvíře, tudíž s ním budeme i zacházet jako se zvířetem.
Párkrát se i pokusil utéct... Věčně ho slyším, jak mlátí do dveří od trezoru.
Blížil se nový úplněk. Ohledně přání jsem si byl jist. Levimu se věčně zdá o Erwinových nechutných úletech, takže to vyřeší on.
,,Levi, hlavně nezapomeň na to přání..." připomněl jsem mu.
,,Neboj Erene. Tak starý zase nejsem, abych zapomínal..." upozornil.

Levi spal semnou. Do toho pokoje jsem ho nepustil a on tam také moc nechtěl. A jedna postel dohromady nám nějak nevadila. Nikdy bych do Leviho neřekl, že je tulící typ, ale on se ke mně mačká skoro pořád. Nějak mi to nevadí... Rád pro něj budu postelí, polštářem nebo peřinou.
Jinak tomu nebylo ani dnes. Tlačil se mi do náruče a já mu ji s radostí otevřel.
Těšil jsem se, až se ráno probudím a Erwin tam nebude. Budeme mít pokoj. Vlastně...Erwin se ani nezajímal, jak se sem dostal. Jediná věc, o kterou mu šlo, bylo vymrdat z Leviho duši. Fuj... Je mi z Erwina špatně. A to jsem k němu tak vzhlížel... Viděl jsem v něm fajn týpka... Chlapa, který dokáže poradit. Ne! Pletl jsem se... Je to nechutný dement...
Ještě mi řekněte, že si Hanji udělala z Leviho pokusného kralíka, a bude to kompletní...