Never stop Dreaming (Ereri/Riren)

5.

Krčil jsem se za ním a doufal, že zmizím. Že mě nikdy nenajde.
Hleděl na plakát, na které je bez košile. No jo...nechal jsem si ho speciálně vytisknout pro sebe...
A nebyl jediný. Měl jsem i rámečky s jeho fotkami rozestavěné všemožně po pokoji.

Stál jsem za ním úplně rudý. On se po pokoji rozhlížel a nejspíš mě chtěl zabít.
,,Ty seš posranej stalker!" rozkřikl se.
,,Ne...nejsem!" bránil jsem se, ale on ne a ne ustoupit.
,,A co je potom tohle?!" vzal jeden rámeček s boží fotkou a mrsknul ho po mně. Tak tak jsem se vyhl, ale dost mě to naštvalo. Házet s cizíma věcma...

Ale měl pravdu. Na jeho místě bych se nejspíš taky rozčílil.
,,J-já," nevěděl jsem co říct, když jsem si všiml, že si prohlíží fotku, na které je on a ti jeho dva mrtví kamarádi...Farlan Church a Isabell Magnolia.
V tu chvíli jsem spatřil nepatrný lesk v jeho očích. Tu fotku bych měl dát pryč, dokud tu bude. Když jsem tu OVU viděl, brečel jsem s ním.
,,Kde si to vzal..." hlesl a stále upíral zrak na fotku.
,,Kde si vzal tohle všechno? Co si zač? Co chceš?!" začal znovu zvyšovat hlas.
Trochu jsem couvl dozadu. Respekt jsem k němu měl, i když byl jen kreslená postava (i uklízet mě donutil), a teď, když je v realitě, ten respekt se zvýšil snad pětkrát, ale strach jsem z něj neměl.

,,V-všechno vysvětlím..." řekl jsem zastřeně, vydal se k němu a fotku mu vzal. Koukal do země. Bolelo ho to. Viděl jsem to na něm. Bolelo ho to tehdy, bolí ho to teď a bolet ho to bude ještě hodně dlouho.
Nevím co bych dělal, kdybych přišel o Mikasu a Armina... On se přidal k průzkumné, trénoval děcka, zabíjel titány a měl Hanji s Erwinem. Já bych už neměl nikoho. Neměl bych nic...

Posadil jsem se na postel a začal vysvětlovat. Ze začátku mi to moc dobře nešlo, ale pak se to rozjelo. Řekl jsem mu vše. To, že prakticky neexistuje. Že je hodně známý. Že o něm vím většinu věcí nejen já, ale i plno dalších lidí. Ale to, že jsem do něj udělanej jsem mu radši neříkal. Myslím, že mu to došlo.
Ukázal jsem mu mangu co mám doma a taky kousek anime. Koukal na to s kamenným, přesto lehce překvapeným výrazem.

Pak tu ale byla otázka, na kterou jsem neznal odpověď ani já... Kde se tu vzal?
Chvíli jsme mlčky seděli a ani si neuvědomili, že už je skoro půlnoc a moje matka není doma. Asi má i noční...
,,Půjdu se osprchovat. Kde máte koupelnu..." optal se a já ho navedl přímo tam. Dal jsem mu nějaké svoje pyžamo, které už nenosím a ukázal mu, jak ta sprcha funguje.
Pak jsem se zavřel v pokoji, opřel se o židli a čekal. Propadl jsem znovu té otázce.
Pátral jsem v hlavě po odpovědi. Můj pohled zabloudil k oknu a prozkoumával hvězdy. A pak mi to došlo...

To přání!

Zdál se mi přeci sen... Sen o něm. Seděli jsem na té střeše a...a pak padal hvěda a já si přál, ať je v našem světě. Erene ty jsi génius!
Chvíli jsem se chválil v hlavě, dokud jsem neuslyšel kroky na chodbě. Vyskočil jsem z postele, sebral fotku Leviho a jeho kamarádů a schoval ji do šuplíku. Je to minulost a ta by se vytahovat neměla.

,,Spíš?" ozvalo se lehké zaklepání na dveře a pak dotyčný vklouzl dovnitř.
,,Jak bych mohl..." odpověděl jsem s lehkým úsměvem na rtech.
,,Otázka...Neviděli jsme se někde? Já vím, že je to nejspíš blbost, protože prakticky neexistuju, ale hrozně moc mi někoho připomínáš..." koukl na mě.
,,Jako kdybych tě někde viděl... Ve snu nebo tak něco... Já si sny nepamatuju, tudíž si nejsem jistý... Ale to taky bude nejspíš kravina, protože co bys dělal u mě ve snu," dodal.
Trochu jsem se zasmál. Ještě že nevěděl, o čem se zdá mně...
,,Heh... Dneska se vše točí kolem snů..." řekl jsem si spíš tak pro sebe, ale dostalo se mi Leviho:,,Proč?"
,,Nejspíš jsem přišel na to, jak se tu vzal..."

Neměl jsem sebemenší chuť mu o tom snu říkat. Nebyl sice nejhorší, nic se tam prakticky nedělo, ale když vám někdo řekne, že se mu o vás zdají sny, kde spolu koukáte na hvězdy, a tak podobně, není to nejpříjemnější...
Celou dobu mě sledoval pohledem ,,Jako vázně?"
Byl jsem z něj nervózní. Leviho Ackermana všichni mají za chlápka, který má výraz téměř pokaždé stejně chladný, ale jen za těch pár hodin, co je tady, se mu na obličeji vystřídalo tolik výrazů, emocí...

Zachtělo se mi spát a zazíval jsem.
,,Tak já půjdu spát. Le-tedy...Kapitáne, můžete spát tu. Tedy pokud vám nevadí pohled na sebe samého. Zítra ty plakáty můžu sundat," oznámil jsem a on jen přikývl.
,,A kde budeš spát ty?" zeptal se, když jsem už odcházel z místnosti. Matka ještě není doma, takže nejspíš u ní v ložnici," řeknu. Vydechnu ještě ,,Dobrou noc" a odeberu se do máminy ložnice. Plácnu sebou na postel a po chvíli usnu.

,,Pomoc!" hystericky křičí ženský hlas.
,,Pomocte!" zoufalý pláč neustupuje stejně jako křik.
,,Mami?" koukám na to celé. Máma... Máma v sevření titána, jež se usmívá od ucha k uchu a odhaluje tak nástroje smrti ve své tlamě.
,,Mami!" zařvu. Máma se mermomocí natahuje k mé natažené ruce, ale už je daleko. Nedosáhne na mě stejně jako já na ni.
Pak jsem jen uviděl trisk krve a tmu.
Je mrtvá...

,,Erene kurva prober se!" přiletěla mi facka. Zmateně jsem se rozhlížel po tmavém pokoji a nechával oči přivyknout tmě.
,,Mami?" promluvil jsem aniž bych chtěl.
,,Mámu ti dělat opravdu nebudu... Ale nenechám tě řvát celou noc," promluvil chladný hlas a mně v hlavě svitne.
Proč se mi zdálo o mámě? Je to velká změna... Místo Leviho se mi zdálo o smrti mé matky, která... Která stále není doma!
,,Neslyšel jste někoho v noci přijít?" zeptal jsem se pohotově.
Přes tmu jsem nic neviděl, takže jsem Leviho výraz nerozpoznal.
,,Ne..." vydechl.
Něco není v pořádku... Máma by mi snad řekla, že má noční. Nebo by mi alespoň zavolala...
A ten sen...
Chvíli jsem jen tak přemýšlel.
Zase... Začal jsem nějak moc přemýšlet.

Myšlenka, jež mě napadla, byla snad ta nejhorší, co jsem kdy měl. Ale byla pravděpodobná.
Máma byla tady, ale Levi ne. Levi je tady, ale máma ne...
Nahrnuly se mi slzy do očí.
To nemůže být pravda. To musí být blbost.
Potichu jsem vzlyknul a až pak jsem si uvědomil, že Levi je stále tady.
,,Co je?" ozvala se ze tmy otázka.
,,Máma je mrtvá..." šeptl jsem. Sám jsem těm slovům nemohl uvěřit.
,,Jakto víš?"
,,V-vyměnili jste se. T-to něco m-mi dalo tebe a v Shingeki tě t-to nahradilo za mou m-mámu. Něco za něco..." hlas se mi každým slovem ztišoval a já propadal novým slzám.
,,Ale to neznemená, že-"
,,Z-zdálo se m-mi o t-tom. Jak ji ž-žere to hnusné s-stvoření," přerušil jsem ho.
,,Jsou to jen sny Erene... Nic neznamenají..." pohladil mě po vlasech.
Chtěl jsem mu věřit, ale já byl přesvědčen, že máma mrtvá je. Jen jsem neměl sílu to Levimu teď všechno vysvětlit.
Zdálo se mi o něm...teď je tady.
Zdálo se mi o smrti mé matky...je mrtvá.
Nakonec se mi povedlo usnout. Levi z pokoje ani nestihl odejít a já byl zase tuhej.

Ráno jsem se probudil s lehce ulepeným obličejem od slaných slz. Vydal jsem se do koupelny a obličej si opláchl.
,,V pohodě?" ozvalo se zamnou.
Jen jsem přikývl, i když to pravda nebyla.
Udělal jsem nám snídani a stále doufal, že uslyším cvaknutí dveří. Nic... Jen křoupání lupínků.
Zítra je škola. Dnes Leviho provedu po městě a řeknu co má zítra dělat.
Na nohu už normálně šlapal, i když trochu pokulhával.

Levi si nejspíš všiml, že nemám zrovna nejlepší náladu, a tak se rozhodl mluvit. I když to nebyla pravda, dělal, že mi nevěří, a že o něm 100% nevím vše. Začal se vyptávat.

,,Kde jsem se narodil?"
,,V podzemí..."
,,Jaké měla moje matka povolání?"
,,Byla to-ehm... No... Šlapka..."
,,Proč jsem se přidal k legii?"
,,Aby jsi nešel do vězení stejně jako- Farlan a Isabel..."
,,Oblíbené jídlo?"
,,Rýže..."
,,Věk?"
,,No...říká se, že 34, ale já tomu nevěřím... Typuju tak 25..."
,,27..."
,,Těsně..."
,,Kde žije moje matka?"
,,Nežije... Zemřela na rakovinu, když si byl malý..."
,,Výška a kila?"
,,160cm a 65kg... Taky vím, že jste nenažranej a upovídanej," pronesl jsem hrdě a schytal jeho zastřený pohled.

Když dokončil ,,výslech" uvědomil jsem si, že to všechno říkal úplně napohodu. Věci, které člověk nejradši zapomene, vytáhl úplně na povrch, a to jen, aby mě odvedl myšlenkama jinam.
Matka mi sice chyběla... A to nehorázně moc, ale... Třeba to nebude tak špatné. Bylo mi 18 let a musel jsem se postavit na vlastní nohy. Sice na matčinu smrt nikdy nezapomenu, ale ona by chtěla, abych byl spokojený, ať už byla kdekoli.
A navíc...teď jsem tu měl Leviho. Pokud budeme dávat pozor, může to být fajn. Teda pokud se nerozhodne vrátit se zpět...