Never stop Dreaming (Ereri/Riren)

34.

Otevřel jsem oči po uklidňujícím spánku a převalil se na bok.
Pohled do tváře toho spícího muže mě nutil spát znova a znova. Vypadal tak klidně... Žádný stres... Žádné obavy...
Přitáhl jsem si ho k sobě. Jednu ruku jsem mu přehodil přes bok a druhou jsem si dal pod hlavu.
Byl jako hadrová panenka...
Koukal jsem jak spí a vůbec mi nebylo blbé, že je úplně nahý. Ostatně...to já jsem byl taky.
Kochal jsem se tím pohledem na tu malou spící osůbku (ještě, že mě neslyšel) a přemýšlel, jaké to bude dneska večer. Ne, že bych si včerejší noc neužil, ale přece jen... Jako uke je Levi roztomilejší...

Nevypadal, že by se chystal probudit, a tak jsem se z postele potichu vyplížil. Pokoušel jsem se co nejvíc nevnímat bolest mého pozadí.
Snažil jsem se co nejmíň vrzat parketama a následně dveřma. Nicméně, to se mi nikdy moc nedařilo. Vždy jako zákon schválnosti ty dveře vrzly daleko hlasitěji, než normálně, a tak se mi povedlo danou osobu v posteli vzbudit.
Teď tomu nebylo jinak. Levi se celý rozespalý posadil a koukal na místo před sebe. Opíral se o jednu paži a druhou měl přiloženou k obličeji ve snaze odstranit si nepříjemné ospalky z očí.

,,Co je?" zamumlal a koukl na mě. Byl tak šíleně roztomilý, že jsem se nezmohl na nic jiného než:,,Awww..."
Byl jako malé dítě. Vlastně... On v takových stavech byl tak moc malinký...drobný... A proto ty stavy neměl moc často.
Vlasy mu trčely do všech stran a to mu na roztomilosti přidávalo ještě víc.
Seděl na posteli a koukal na mě výrazem, kterým jasně říká Nečum na mě.
Avšak to je zcela nemožné.
Odtrhnout pohled od tohohle kawaii stvoření se nedal a já stále s hlavou nakloněnou mírně do strany jen zaujatě zíral.

Pohledem jsem zkoumal každý decimetr...ne...centimetr Leviho bílého těla, vlastně jen to, co mi ještě bělejší peřina na Leviho nohách dovolila.
,,Erene... Jsi v pohodě?" proletěla mi otázka kolem hlavy. Zaslechl jsem ji, nechal plavat, ale ne na dlouho.
Zatřepal jsem hlavou, nucen přestat s prohlídkou dokonalosti a zaměřit se na onu otázku.
,,J-jo, jsem," odpověděl jsem první ,,větou", která mě napadla.

Po snídani a ranní hygieně jsme neměli co dělat.
Anna si neustále hrála s Chico, já koukal na televizi a Levi si četl.
Těšil jsem se na příjemný večer...
Těšil jsem se na Leviho slastné výrazy plné rozkoše...
Na steny vycházející z jeho hrdla...
Na zmučené prosby o dosáhnutí vrcholu...
Na škrábance na mých zádech, které budou vytvořeny tou dokonalou rozkoší...
Na křičení mého jména...
Těšil jsem se, až bude zase jen můj...
On je můj...

Večer se kvapem blížil. Brzy se setmělo a pouliční lampy osvítily zasněžené chodníky a cesty.
Anna Levimu podle mé rady namalovala obrázek. Jsme na něm my... My tři... Jako rodina...
Levi nevěděl co říct, nikdy nic od dítěte nedostal a už vůbec mu žádné dítě nenamalovalo obrázek.
Nakonec to dopadlo tak, že poděkoval, pochválil ji a přimagnetoval dárek na ledničku do kuchyně.

...

,,Zlato? Už spí," obmotaly se mi ruce kolem pasu. Hledal jsem v zrdcadle odraz svého milence, ale nenašel jsem nic jiného, než jeho ruce. Levi zamnou nešel ani vidět.
Cítil jsem jeho dech na zádech, jeho tlukot srdce bubnoval do mých beder.
Byl tam, to bylo důležité...
Moc dobře jsem věděl, o co mu jde. A moc rád mu to dopřeji...
Dočistil jsem si zuby, vypláchl pusu a konečně jsem se mohl začít věnovat Levimu.

Otočil jsem se čelem k němu a přitiskl své rty k těm jeho. Chytil jsem ho pod zadkem a vyhoupl si ho do klína. Přešel s ním do pokoje a až pak své rty s těmi jeho rozpojil, protože jsem ho hodil na postel.
Okamžitě jsem se k němu sehnul a začal mu značkovat krk.
Opíral jsem se o jednu ruku a tou druhou jsem zajel do jeho kalhot.
Nic jsem ale neudělal. Jen jsem měl ruku u jeho údu, nic víc.
I to stačilo, aby se mu postavil z nedočkavosti. Ušklíbl jsem se a dodělal poslední značku na jeho krčku.

Podíval jsem se mu do tváře.
Červeň ve tvářích...
Lehce pootevřené rty...
Odevzdaný pohled...
Přivřené oči...
Hlava mírně natočená do strany...
Vyhýbal se mi pohledem. To se mi nelíbilo.
Vytáhl jsem ruku z jeho kalhot. Chytil jsem jeho bradu mezi palec a ukazováček a přesměroval jeho pohled na mě.
Krásné oči...
Nejkrásnější...
Lehce jsem se svými rty otřel o ty jeho. Chvěly se...

,,Miluju tě... Víš to?" prolomil jsem ticho mezi námi.
Ten pohled se změnil. Už nebyl zastřený... Byl jiný... Takový jsem nikdy neviděl. Ne v takovéhle situaci.
Ústa zkřivená do spokojeného a povzbudivého úsměvu, říkajíc, že mě miluje taky, že je šťastný, a že to ví...

Tak... Další kapitolka bude peprnější XD
Omlouvám se, že jsem teď chvíli nic nevydala.
Poprvé jsem řešila školu a podruhé jsem se trochu ožrala na rozlučce... Ale pšštXD
No jo...XD
Mám ale pár otázek...

1. Kdo kam jde? (Já jdu do prváku a vidím se jako kompletního introverta XD)

2. Dneska jsem se celkem nudila, a tak jsem napsala Ereri fanfiction song... Jen tak pro sebe, ale poslala jsem to kamarádce a ta chtěla, abych to vydala...
Mám to tedy vydat??

Jinak přeji pěkné prázdniny😘😘