Dívka, co čeká na vlak

Kapitola 4.

Probrala jsem se ve své cele. Patrně bylo brzy ráno, protože tu na mě nečekal Harley. Včera to byl už šestý pokus, od té doby, co tu jsem. Pokaždé to proběhlo stejně. Harley čekal, až se proberu, já jsem mu nějak zdrhla, pak jsem se srazila s Raven a ta mě chytila a spoutala ruce za zády. Pak mě odvedli do pokusné králíkárny nebo-li laborky. To byla místnost, kde mě změnili. Už jsem nebyla ta roztomilá holčička, které v očích hrály jiskřičky radosti ze života. Místo jiskřiček se tam objevil hněv a strach. Pokaždé když mě odvlekli do laborky, mě doktor pozdravil. Jakmile jsem se ho chystala na něco zeptat, tak mě Raven přerušila a popohnala doktora, aby už začal.

Při druhém pokusu do mě zas pustili růžovou. Při třetím a čtvrtém pokusu to byla krvavě rudá. Ta mi způsobovala pocit, že se mi pálí každá buňka v těle. Při pátém a šestém to byla jedovatě zelená barva. Při ní jsem cítila jenom příšernou bolest, kterou doteď nedokážu k ničemu jinému přirovnat.

Všechno mě to tu štvalo a vytáčelo. Připadalo mi, že jsem uvízla ve smyčce. Každý den se dělo to samé pořád dokola. Vytáčí mě Raven, která je tak moc hrubá. Vytáčí mě, že nic nevím.  Vytáčí mě, že se tu se mnou nikdo nebaví. Vlastně se jim ani moc nedivím, že mi nic neříkají, když se jim pokaždé snažím utéct. Ale kdo by se o to na mém místě nesnažil? Vytáčí mě, že ani nevím, jak dlouho tu jsem. Co tu dělám? Proč tu jsem? Co se mnou chtějí udělat?

Tyhle otázky mě dennodenně sžírají a jsem kvůli nim tak děsně vytočená. Mám sice jedno řešení, jak tuhle smyčku ukončit, ale musela bych popřít svoje nové já. Ty myšlenky mě snad sežerou zaživa. Pokud tomu chci zabránit, tak budu muset zrušit tuhle smyčku.

,,Vstávej!" vyrušil mě Harleyho hlas.

Teď přišel můj čas. Teď můžu všechno změnit. Mám přerušit smyčku, zbavit se jejich okovů a mít nadějí se něco dozvědět, nebo se odsoudit k setrvání ve smyčce, být svázaná jejími okovy a nechat se že vnitřně sžírat nevědomostí? Rozhodnutí padlo, už jsem se dál nechtěla trápit. Podívala jsem se na Harleyho a v obličeji jsem měla kamenný výraz. Bylo na něm vidět, že si je stoprocentně jistý, že se zase o něco pokusím a jak moc se těší, až mě zas uvidí v pevném sevření Raven, ze kterého se marně budu snažit dostat. 

Tohle zase zvedlo náladu mně.  Jak já jsem se těšila na ten jeho udivený a zaražený pohled! Za chvíli ho uvidím a určitě bude k nezaplacení.