I will be a HERO! |CZE|

☆9☆Hňup☆

"Včera jsme se dozvěděli, že k nám dneska nastupuje nějakej kluk. Upřímně se na něj vůbec netěším."

"Ale no tak! Nebuď hned tak negativní!" Přešel za mě a u posledního slova mi roztáhl tváře od sebe, aby to vypadalo, že se usmívám.

"Go holí!" zahuhňala jsem a snažila se dostat jeho ruce z mého obličeje.

Pak mě však něco napadlo.

Zavřela jsem oči a použila Quirk. Nechala jsem křídla, ať se rozvinou rychle.

Vykřikl a odletěl daleko od mně.

Otočila jsem se.

Mávla jsem křídly před sebe, abych rozehnala prach a zaraženě se dívala na Kaageho, který měl najednou ve vlasech dvě kočičí uši, zornička očí byla sploštělá, za zády se mu mrskal kočičí ocas, do země zarýval drápy, které měl pod nehty a nechaly v cestě rýhy.

Najednou mi něco došlo.

"Ty... Tvůj Quirk je kočka?!"

Do teď jsem nevěděla jeho superschopnost... uvědomila jsem si.

Vstal a nabyl zase normální podoby. "A co jako?"

"Jen tak... Proč jsi mi to neukázal?"

Pokrčil rameny. "Nepřišlo mi to důležitý."

"Ale to, že znáš můj Quirk podle tebe pravděpodobně důležitý taky není..." Svinula jsem křídla a vrátila se zase do normální podoby.

"Ne... Tak to..."

"Je," dořekla jsem za něj.

"Jenom... Jenom..."

"Jenom ti to důležitý nepřijde," přisadila jsem si zase. Pak jsem naklonila hlavu na stranu. "Nebo je to snad jinak, hm?" zeptala jsem se jemným hlasem.

"Já... Kch... Ks... Á! Dobrá! Promiň!" Rázným krokem se vydal po cestě a za chvíli byl pár metrů přede mnou.

"Idiote!" protáhla jsem, abych ho podráždila.

Otočil se a ušklíbl se. "Co jsi to řekla?"

"Slyšel jsi sám," řekla jsem a se vztyčenou hlavou prošla kolem něj. Pak jsem se ale podívala na hodinky. "Máš na mě špatnej vliv," prohodila jsem k němu přes rameno a on mě rychle došel.

"Co?"

"Že kvůli tobě budu mít tu nejlepší fyzičku, páč neustále chodíme pozdě, a tak v jednom kuse dobíháme."

"Aha..."

Podívali jsme se na sebe, křečovitě se usmáli a opět se rozeběhli ke škole.

☆☆☆

Sledovala jsem, jak do třídy vchází kluk. Červené vlasy, jasně zelené oči, vysoký...

Povzdechla jsem si.

Proč jsou sakra všichni tak zatraceně vytáhlí?!

"Tak... Představ se..."

"A proč?" zeptal se znuděně.

"Juri?" zeptal se po chvíli ticha učitel.

"Jo?" zvedla jsem hlavu.

"Můžeš na chvilku sem, prosím?" zeptal se mě.