I will be a HERO! |CZE|

☆16☆Tony, Berta a Aghata☆

"Dobrá... Víš, co jsem ti říkala. Nepřetěžovat Quirk a-"

"Já vím. Ty dva týdny snad přetrpím, ne?" Opřela jsem se do kol vozíčku.

Nazvala jsem ho Tony.

Vlastně ani nevím, proč dávám takové hrůze jméno, ale tak budiž.

Dveře ošetřovny se za mnou zavřely.

Vytáhla jsem z batohu, co jsem měla na klíně, mobil a napsala Kaagemu.

Ten za chvíli stál za mnou a tlačil Tonyho chodbami.

Byla jsem celá rudá. "Tohle je trapný," zamumlala jsem a zatínala prsty do Tonyho opěrátek, až mi klouby zbělely.

On jenom nepřítomně zabručel.

Po pár krocích zastavil.

Otočila jsem se na něj a všimla si, že sleduje výhled prosklenou stěnou.

Taky jsem se tam podívala, ale nic zvláštního mi na tom nepřišlo. "Ehm... Kaa-"

"Juri, musím se tě na něco zeptat."

Chvíli jsem zkoumala jeho tvář. Pak jsem to vzdala - nic jsem z toho nevyčetla

Povzdechla jsem si a podívala se před sebe. "O co jde?"

"Jde o to cvičení... Kluci si ze mně dělali srandu, že jsme se prý... prý jsme se... ehm... líbali. Je to tak?"

"Jo."

"Promiň!" vyhrkl, až jsem sebou trhla.

Nehledě na to, že najednou stál přede mnou a klaněl se. "Odpustíš mi to? To ten zmrd Akashi!" Při druhé větě zrudl a podíval se stranou.

Uchechtla jsem se. "Kaage, uklidni se."

Přikývl, narovnal se a zase mne obešel.

Vteřinu nebo dvě jsem zvažovala, jestli to řeknu, pak jsem se zhluboka nadechla a s úšklebkem pronesla: "Stejně nebude na co vzpomínat." Posměšně jsem se na něj ohlédla.

"Tím chceš jako něco říct?"

"Jo. Že ses nejspíš ještě nikdy s nikým nelíbal."

"No dovol?!"

"A dovolím, abys věděl!" zasmála jsem se jeho výrazu a vyplázla na něj jazyk.

"Děláš, jako kdybys ty líbala už kde koho," zabručel.

Sakra. Dostal mě.

Zase jsem se otočila před sebe. "A teď... Pomoc mně a Tonymu, musíme se dostat do třídy včas. Hyjé!"

☆☆☆

"Juri?!"

"Jsi v pohodě?!"

"Jasně, že jsem v poho, proč bych asi jinak byla na vozíčku?" řekla jsem ironicky a popuzeně, přičemž jsem od sebe pečlivě oddělila poslední slova.

"Á! Kaage si přivezl svou milou!"

"Co jsi to řekl?" zavrčela jsem a otočila se na Kentara.

Blonďáček se na mě nervózně usmál a rukou si projel ve vlasech. "Ehm... Ahoj krásko, jak to jde?"

"Ty vole, Kentaro, už nepij!"

Zasmála jsem se a musela dát Kentovi za pravdu.

"Ale no tak... Bráško... Nech toho... Ty jsi zlý..."