Silence Before The Storm

Chapter 8

Následující ráno nebylo tak hektické, jak jsem očekával. Spánek mi pomohl a já se cítil, jako nový. Mojí ranní rutinou jsem ale neprošel, jako obvykle. Vykašlal jsem se na běhání. Možná proto, že jsem měl strach, že potkám svou alfu, nebo proto, že mě mé nohy odmítaly po včerejším zápasu poslouchat a já byl rád, že se dokážu pohybovat po bytě.

Byla sobota a já plánoval celý den strávit lenošením doma. Možná bych si něco četl, možná bych se díval na televizi. Možná bych dělal úplně něco jiného, ale Liam se rozhodl mé plány přerušit.

Zrovna jsem kouřil na balkóně ranní cigaretu, když mi můj kamarád zavolal.

,,Ahoj Li," pozdravil jsem a típl cigaretu o popelník. ,,Lou, potřebuju od tebe laskavost," z jeho hlasu jsem poznal, že se děje něco moc špatného. Liam byl většinou klidný člověk a problémy řešil s nadhledem. V tuhle chvíli jsem ale věděl, že se muselo něco dost slušně posrat. ,,Co se děje?" zeptal jsem se. ,,Víš, jak jsem ti říkal, že včera Niall odjel do práce uprostřed toho zápasu? Ty problémy byly asi dost velký, protože tam byli celou noc. Niall mi před chvílí volal, jestli bych pro něj nepřijel, protože se nemá jak dostat domů. Jenže já jsem v práci a nemůžu to tu jen tak zavřít a všechny vyhnat. Loui, jsi naše jediná naděje," zaprosil a já protočil oči. Zamilovaný Liam dokáže být i pěkně zoufalý. Snad taky tak nedopadnu. ,,Jasně Liame, skočím pro něj," povzdechnu si a opustím balkón. ,,Moc ti děkuji, jsi nejlepší kámoš na světě. Až ho odvezeš, stav se za mnou, něco ti dám," uchechtne se a já protočím oči: ,,Nic za to nechci."

,,Ani kus ovocného dortíku?" zašvitoří a já se rozesměju. ,,S domácí šlehačkou?" zeptám se a zavřu za sebou dveře od bytu. Zamířím si to k výtahu, který mě odveze ke garážím. ,,Za koho mě máš? Jasně, že domácí. Kdybych mohl, tak bych to ovoce i vypěstoval," v pozadí hovoru uslyším jiný hlas a je mi jasný, že má v práci napilno. ,,Pošli mi zprávu s adresou té firmy," řeknu mu, když mi dojde, že vůbec netuším, kde vlastně Niall dělá. Ani ten název si již nepamatuji. ,,Jasně. Už budu muset končit, přišli lidi. Ještě jednou moc děkuji! Měj se," rozloučí se a já také.

V garážích najdu svoje auto, černé Lamborghini Aventador. Nikdy jsem na drahý a rychlý auta nebyl, jenže když jsem si před dvěma lety chtěl koupit auto, začal se do toho motat Liam s tím, že musím koupit nějaký pořádný, který mu budu půjčovat, aby mohl machrovat na omegy. Takže bych spíše řekl, že je to auto více jeho, jak moje.

Mezitím mi Liam poslal SMS s adresou Styles Enterprise. Zadal jsem ji do navigace a vyjel vstříc městu. Moc často jsem autem nikam nejezdil, raději jsem dával přednost chůzi, přeci jen, nikdy jsem nikam moc daleko nechodil. Všechno jsem měl blízko domu a na nějaké výlety do centra města jsem neměl náladu. Spousta lidí, spousta aut, spousta všeho. Měl jsem rád svůj klid.

Asi po patnácti minutách jízdy, jsem byl rád, že jsem konečně na místě a auto zaparkoval. Ještě minuta navíc, mezi těma hulvátama na silnici, tak bych se zbláznil.

Styles Enterprise se nacházela ve veliké budově a nebýt milé recepční, která mě navedla k Niallovi do kanceláře, tak bych tam bloudil ještě měsíc. Jak se v tom ti lidé můžou orientovat každý den? Vždyť je to jako labyrint s tunou pater. Kdybych tady měl pracovat, musel bych si pořídit mapu.

Před Niallovou kanceláří jsem se srazil s jednou alfou. Nebezpečně vzhlížející muž mi daroval doslova překvapený pohled. Jeho výraz bych přirovnal k mému výrazu, když jsem jako malý jednou vtrhl do ložnice rodičů, když měl otec rut. Víc vám to popisovat nebudu, protože se mi jen z té vzpomínky dělá zle.

,,Co tady děláte?" zeptal se a porozhlédl se po prázdné chodbě. To mě má v plánu znásilnit a jen se ujišťuje, že nemáme svědky, nebo co? ,,Jdu za Niallem Horanem," odpovím a zamračím se. Co mu je? Vypadá dost zmateně.

,,Takže vy nejdete za panem Stylesem?" zeptá se a já vůbec nechápu, co je za problém. ,,Promiňte, asi jste si mě s někým spletl. Jdu jen vyzvednout kamaráda a vůbec netuším, kdo nebo co, je ten pan Styles zač," zavrčím a obejdu ho. Zřejmě je tu asi nový a jen si mě s někým spletl. Už abych odtud zmizel, vůbec se mi tu nelíbí.

Zaklepu na Niallovu kancelář a následně vejdu dovnitř. Naskytne se mi pohled na kupy papírů, jak na stole, tak na zemi. Mezi tím jsou všude možně poházené různé obaly od jídla a uprostřed toho chaosu spí Niall na klávesnici u počítače.

,,Nialle, vstávej," přijdu k němu a zatřesu s ním. ,,Ne pane, já nespím!" najednou vykřikne a prudce zvedne hlavu. ,,Jen jsem na chvíli zavřel oči a nějak jsem vypl, ale neusnul jsem, jen..." zastaví se, když mu dojde, na koho mluví. ,,Louisi? Sakra promiň, myslel jsem, že jsi šéf," rozesměje se a já s ním. ,,Máš štěstí, že jsem to jen já. Přijel jsem místo Liama, má v kavárně fofr," vysvětlil jsem mu důvod své přítomnosti a on si povzdechl. ,,Já vím, nechtěl jsem ho rušil, ale byl jsem zoufalý. Šéfovi hráblo a asi se rozhodl, že spánek není potřeba. Musel jsem vypadnout, dokud si to nerozmyslí," vysvětlí mi svůj problém a já mu věnuji lítostný pohled.

,,Tak si sbal věci a já tě odvezu, hezky se doma prospíš," usměju se na něj a stoupnu si ke dveřím, aby mu nepřekážel. Nedokázal jsem pochopit, jak se v tom chaosu dokázal ten blonďáček pohybovat, ale nějak to zvládal a my z jeho kanceláře po chvíli vyšli.

Zrovna jsme procházeli recepcí, když jsem ucítil strašně zvláštní pach. Zastavil jsem a znovu ho nasál, připadal mi povědomí. Niall mi věnoval nechápavý pohled, ale než stačil něco říci, ozval se kus za námi chraplavá hlas: ,,Pane Horane, počkejte, ještě od vás potřebuju podpis."

Oba jsem se otočili. Pomalým krokem si to k nám mířil vysoký muž s dlouhými vlasy, oblečený ve značkovém obleku. Jeho zelené oči však byly, místo na Niallovi, utkvělé na mně a doslova mě hltal pohledem. Jeho pach byl tak silný, že mi připomínal pach alfy v rutu, jenže ten on neměl. Přesně tenhle pach jsem cítil při zápase a byl z něj tak zmatený. Sice jsem neměl potřebu cítit jeho ptáka ve své prdeli, ale i tak jsem měl co dělat, aby mě nohy unesly.

Koukali jsme na sebe, jako dva idioti a vůbec jsem nepochyboval, že je Niallovi všechno jasné. Přesně tohle zažil, když poprvé potkal Liama.

Nemůžu uvěřit, že tahle alfa má být má spřízněná duše.