Silence Before The Storm

Chapter 22

Se zatajeným dechem jsem otevřel dveře, které byly dokonale naleštěny, takže jsem mohl spatřit svůj vyděšený výraz. Nejraději bych si přehodil kapuci přes hlavu, ale již tak jsem dost nevhodně oblečen. Vešel jsem do jemně osvícené chodby na jejímž konci stál muž za stolkem. Nejdřív si mě nevšiml a dál si četl v papírech, které byly položeny před ním, než ho přerušilo vrznutí podlahy pode mnou.

Prudce zvedl hlavu a vytřeštil oči, když si všiml mého oděvu. ,,Okamžitě odejděte, tohle není restaurace pro vandráky," zamračí se a s pohrdavým pohledem si utáhne kravatu blíže ke krku, aby mi nenápadně naznačil, kde se stala chyba.

,,No, já," zakoktám se a zkousnu si ret. ,,Řekl jsem ven a nehodlám se opět opakovat!" okřikne mě a praští pěstí do stolu, což mě přiměje leknutím nadskočit.

,,Ale já tu mám mít schůzku s panem Stylesem," bráním se, ale je mi to houby platné. Číšníkovi zřejmě došla trpělivost, protože se ke mně rozejde a pevným sevřením mě popadne za rukáv, aby mou maličkost mohl vyhodit ven.

,,Okamžitě mě pusťte!" vyjeknu a praštím ho dlaní do ruky, doufajíc, že povolí stisk. Na to, že se jedná o betu, je tento muž velice silný. ,,Ty skrčku, už se sem nevracej!" varuje mě a odhodí před restauraci, jako bych byl nějaký pytel brambor. Mám co dělat, abych vše ustál a nespadl na zem, ale naštěstí mi jen pár zamávání rukama ve vzduchu přinese ztracenou rovnováhu.

Tentokrát jsem pln vzteku já. Co si to ta beta dovoluje? Takto se mnou zacházet? Ví vůbec kdo já jsem? Se zavrčením rozrazím dveře, které již ten idiot stihl zavřít.

,,Co je tohle za chování? Vyhazovat lidi na ulici! Víte vůbec s kým máte tu čest?" křičím, zatímco se ráznými kroky přibližuji k betě u pultíku, která je velice překvapena mým návratem. Překvapený výraz nahradí pevnou maskou: ,,Čest v přítomnosti lůzy, jako jste vy, nepociťuji."

,,Ty jeden čůrá-," chystám se mu jednu vrazit do toho nafoukaného výrazu, ale zastaví mě silný stisk v pase. Otočím se přes rameno, abych okřikl muže, který se mě takto nepatřičně dotýká, ale ztratím slova, když se setkám s rozbouřenou zelenou barvou v očích mé alfy.

,,Můžete mi vysvětlit, proč urážíte mého společníka?" řekne pevným hlasem Harry beze špetky náznaku vzteku, který mu srší z očí. Číšník si s vyděšeným výrazem přitáhne ruce k hrudi a začne se alfě za mnou omlouvat.

,,Takové chování je nepřípustné," utne ho Harry, ,,ale nemusíte se bát, myslím, že Vám tato práce dlouho nezůstane." Beta šokovaně zalapá po dechu. ,,To-to nemůžete," zablýsknou se mu v očích slzy.

,,Já můžu všechno," zavrčí alfa, povolujíc svůj stisk na mých bocích, aby mě mohl chytit za ruku a odvést do hloubi budovy. Ještě než stihnu projít dveřmi, otočím se na zničeného číšníka, který nás nasraně pozoruje a vypláznu na něj jazyk. Tak, to bychom měli.

,,Omlouvám se ti za něj, měl tě přivést za mnou," otočí se na mě Harry, zatímco nás táhne prázdnou chodbou Bůh ví kam.

,,To neřeš, alespoň jsem se pobavil," usměju se na něj a on se zamračí. ,,Co ti přijde vtipné na tom, že ti někdo říká lůzo?" nechápe a já se musím rozesmát. ,,Ty jsi snad nevyděl, jak se tvářil, když jsi přišel? Úplně mu spadl hřebínek," vysvětlím mu, natož se on jemně usměje. ,,Jsi tak škodolibý," pronese a já si s hraným šokem přiložím ruku ke hrudi. ,,Já? Nepleteš si mě s někým?" řeknu a po chvíli ticha se oba rozesmějeme.

Chodbou nadále pokračujeme s úsměvy na tvářích, tentokrát v poklidném tichu. Náhle Harry zastaví a pokyne rukou na nenápadné schodiště vedle nás, kterého bych si vůbec nevšiml a dál bych pokračoval chodbou.

,,Začínám se bát," konstatuji, když si prohlédnu, kam schodiště míří. Staré, oprýskané a zřejmě vrzající dveře na vrcholu schodiště na mě působily děsivým dojmem. ,,Není čeho," usměje se alfa, čekající, až se nahoru vydám první.

Zhluboka se nadechnu a začnu stoupat po schodech s Harrym v patách. Rukou jsem se jemně držel zábradlí, i když jsem věděl, že kdybych spadl, alfa za mnou by mě do vteřiny zachránila. Když vystoupáme schody, natáhnu se po klice, abych otevřel, ale v mých úmyslech mě zastaví dlaň Harryho, který mou ruku z kliky sundá.

,,Zavři oči," přikáže a já ho s uchechtnutím poslechnu. Harry chvíli čeká, aby se ujistil, že je mám vážně zavřené, než dveře otevře. Nepříjemné zavrzání mě donutí napnout čelist. Od malička nesnáším zvuky vrzání či skřípání křídy.

Skřípání utichne a na mé paži ucítím jemný stisk Harryho dlaně. Dávám mu plnou důvěru a tiše ho následuji, pomalu kráčejíc, abych o něco nezakopl.

Tvář mi ovane chladný večerní vítr a já se zamračím. Kde to jsme? Náhle dotek na mé paži zmizí a Harry své dlaně přesune na mé boky, aby si mě přitáhl ke hrudi. Když se má záda setkají s jeho pevnou postavou, mám co dělat, abych nezapředl. Sálá z něj příjemné teplo, které mě zahřívá před nepříjemným mrazem podzimní noci.

,,Můžeš je otevřít," zašeptá alfa vedle mého ucha. Moje tělo automaticky zareaguje a přivodí mi na krku husinu, přesně tam, kde cítím jeho dech.

Pomalu otevřu oči, na jednu stranu vystrašený, protože nevím co čekat, na druhou stranu natěšený. Je tady se mnou Harry, co by se mi mohlo stát? Vždycky mě před vším ochrání. Jak před kupou vzteklých alf, tak před nepříjemnou betou u pultíku.

Párkrát zamrkám, abych si zvykl na světlo, než se mi naskytne výhled na celou tu nádheru. ,,Páni," vydechnu omámen tou krásou. Stojíme na střeše restaurace s krásným výhledem na noční Londýn. Kousek před námi je postavený stůl s párem židlí, v jehož středu je položená váza s modrou růží.

,,Harry, to je moc krásné," usměju se a otočím se čelem k alfě, ze které sálá nervozita. Snad si nemyslel, že se mi něco tak překrásného nebude líbit? Zvednu se na špičky a nakloním se k němu, abych ho políbil.

Netuším, kde se na to ve mně vzala odvaha, možná moje omega byla tak vyvedena z míry, že na nějakou nervozitu nebrala ohled. Harry se po pár vteřinách vzpamatoval z šoku a pohnul svými rty v odpovědi. Já jsem obmotal své ruce kolem jeho krku, abych mu byl blíže, zatímco on mě chytil za pas.

A tak jsem se jemně líbali, před celým Londýnem a já vůbec nechtěl přestat. Už jsem vzdal veškeré své pokusy utéct od svého osudu a nebral jsem ohled na to, že každou vteřinou, kterou strávím po boku této alfy, mu více a více propadám a začínám k němu něco cítit.

A přesně v tento moment jsem poprvé pocítil lásku.