Silence Before The Storm

Chapter 16

Musel jsem se od polibku odtáhnout, abych nabral nějaký ten kyslík, který mi pomalu začínal docházet. Nejraději bych se s ním líbal věčně, ale nechtěl jsem začít tvrdnout a vlhnout. Takových věcí bylo pro dnešek vážně příliš.

,,Chci něco vysvětlit," zamumlá do ticha alfa a já zvednu pohled od jeho rtů do jeho očí, ,,kdo je sakra ten Liam? Začínám se v tom ztrácet." Jeho rozhození mi přijde velice vtipné a tak se začnu smát. Asi bych mu měl všechno vysvětlit, než se rozhodne mého kamaráda v zástěře vykastrovat.

,,Liam je spřízněná duše Nialla a můj nejlepší kamarád," objasním mu situaci a on se zamračí. ,,A vy jste spolu něco měli?" snaží se přijít na kloub situaci, ale vůbec se mu to nedaří. ,,Pane Bože jen to ne. Před pár lety se snažil, to musím uznat, ale jsme jen kamarádi," zavrtím hlavou.

,,To ale nevysvětluje ten dnešek," zabručí Harry a prohrábne mi vlasy. Být kočka, tak bych zapředl, protože tohle bylo extrémně příjemný a měl jsem sto chutí ho poprosit, aby to udělal znovu, ale nemusel jsem. Jemu to dle mého spokojeného výrazu došlo a tak to s úsměvem zopakoval.

,,Dnešek byl mistrovský plán kapitána Horana, který chtěl vidět žárlivou scénku," přiznám mu dnešní divadélko a on ztuhne. ,,Chceš mi říct, že jste mě vodili za nos?" zamračí se a já s "hm" přikývnu. V jeho tváři se vystřídá několik emocí, ale všechny nahradí úsměv, když si opřu hlavu o jeho rameno.

Nikdy bych se takhle k někomu nechoval, ale s ním jsem měl krásný pocit domova a bezpečí, že mi to nedalo a musel jsem se k němu nějak přitulit. Nechci zbytečně panikařit, ale tahle alfa ve mně probouzí mou omegu, kterou jsem za ta léta pěkně hluboko zahrabal.

,,Měl by jsi jít," utne Harry ticho, které naplňuje prostor auta. Zvednu hlavu, abych opět čelil pevnému výrazu beze špetky citu. ,,Dobře," šeptnu, natož on otevře dveře auta, abychom mohli vystoupit.

Když vystoupím na čerství vzduch, hned se mi myslí lépe, než v tom stísněném prostoru auta, plného jeho pachu. Otočím se, abych se s alfou, která mi ze života dělá chaos, rozloučil, ale ta už mizí na místo řidiče a bez dalších slov nastartuje a mizí.

Stojím před kavárnou ještě více zmatený, než jsem před pár minutami byl a snažím se pochopit, proč tak rychle změnil náladu a zmizel. Udělal jsem něco špatně? Snad jsem při líbání moc neslintal. Nebo chtěl zajít dál, ale já mu to neumožnil, a proto se urazil? Vůbec jsem nevěděl, co si o dané situaci myslet, a tak jsem zaplul dovnitř kavárny, abych čelil dalšímu problému. Nasrané hospodyňce.

,,Jsem zpátky," řeknu, kdyby náhodou přeslechli zvuk zvonku, oznamující můj příchod. Liam již stojí za pultem a po Niallovi nejsou nikde ani stopy. Nevšiml jsem si, že by z kavárny odešel.

,,Kde je Niall?" zeptám se a usadím se na barovou stoličku naproti nevrlé alfě v zástěře. ,,V mé kanceláři. Myslím, že jsi mu přivodil trauma," odpoví a opře se o desku pultu lokty. ,,Už nikdy s ním nikam nepojedeš, rozumíš mi?" zavrčí a já protočím oči. ,,Jasně mamčo. Nádobí umýt náhodou nemusím?" zažertuji, ale vzápětí toho lituji, když se mému příteli nebezpečně blýskne v očích.

Takže jsem celý zbytek dne strávil se špinavým nádobím a otravnou alfou za prdelí, která potřebovala detailně vědět, jak dlouhý má Harry Styles jazyk, mezitím co Niall vyžíral zásobu Lotusek, kterou přede mnou Liam bedlivě střežil. Život je tak nespravedlivý.

~

Následující den byl konečně dle mých představ. Pozápasové volno nám skončilo a trenér již byl mimo rut, tím pádem jsem konečně mohl jít na trénink. Sice to bylo jen pár dní, ale i tak jsem na sobě mohl cítit tíhu stresu, který se za tu dobu nakupil. Nemohl jsem se dočkat, až vypnu a budu se opět soustředit na hru. Vždycky mě to uklidňovalo.

S týmem jsme stáli seřazeni v jedné řade a čekali, až se k nám přidá trenér. Londýnské podzimní počasí se začalo projevovat v plné síle, ale bohužel jsem to zatím odnášel jen já. Všichni stáli pevně, jakou sloupy a já měl co dělat, aby mě silný vítr neodfoukl. V tomhle alfy měly výhodu. Byly větší, silnější a lépe si udržovaly tělesné teplo, zatímco já klepal kosu a doufal, že se trenér uráčí přijít co nejdříve abych se mohl běháním zahřát.

Mé tiché tužby byly vyslyšeny, když jsem zaslechl hlasité písknutí, kterým trenér všechny umlčel. ,,Dobré dopoledne mládeži," přejede nás všechny pohledem. Nikdy jsem nepochopil, proč nám tak říká, když je ve stejné věkové kategorii a někteří hráči jsou dokonce starší než on.

,,Mám pro vás dvě důležitá oznámení," řekne, když si do desek zapisuje, kdo chybí. ,,To první je, že jsme přišli o hlavního sponzora." Jakmile tohle pronese, všichni začnou křičet jeden přes druhého a panikařit. Já sám měl co dělat, abych do něčeho nasraně nekopnul. Přijít o hlavního sponzora je to nejhorší, co se může stát. Díky tomu může náš tým skončit.

,,Jaktože odešli?" zavrčí zoufale Jacob, náš kapitán. ,,Skončila smlouva a již neměli zájem o prodloužení," odpoví v klidu trenér a tím rozpoutá další vlnu nadávek od vzteklých alf, kterou nakonec umlčí dalším hlasitým zapískáním.

,,Řekl jsem, že mám dvě zprávy kurva," dojdou mu nervy a já se musím pousmát nad pohledem, jak všichni stáhnou ocas mezi nohy a přestanou vyvádět. Někdy si vážně připadám, jak v nějaké mateřské školce, ale to holt k soužití s alfami patří.

,,Obdrželi jsme velice zajímavou nabídku od jedné společnosti, která se nabídla, že se stane naším hlavním sponzorem. Samozřejmě jsme souhlasili," ušklíbne se a odhodí desky na střídačku. K reakci na novou informaci se jako první ozve Jacob: ,,Jaká společnost?"

,,Styles Enterprise," odpoví na Jacobovu otázku, ,,vůbec nevím, co jsou zač, ale jde o velký prachy, tak proč ne." Celý tým automaticky začne diskutovat a spekulovat, ale já jediný moc dobře vím o koho se jedná.

A když spatřím, jak ze střídačky přichází Zayn s někým v závěsu, je mi jasné, že tohle nedopadne dobře.