Kanibal [Harry Styles]

03 - Panebože, co to je?!

Před mýma očima byla noční můra všech. Nemohl jsem si pomoct. Začal jsem křičet, jako ženská. Věřte mi, že vy byste taky křičeli. Sedl jsem si doslova na prdel na zem a díval se na to, co bylo předemnou. Viděl jsem spoustu hororů. Viděl jsem spoustu nechutností, ale tohle jsem v životě neviděl. Okna byla pomazána barvou, krví nebo co to bylo. Uprostřed mojí pracovny byla pověšena dívka. Nebyla, ale pověšena normálně. Byla pověšena za rybářské háčky, které měla na rukou, na lopatkách, nad zadkem a na lýtkách. Ztěžka jsem polkl, když jsem si všiml že polovinu čela nemá a dívá se na mě otevřená lebka ve které chybí mozek. Kůže na břichu vysela dolů. Břicho bylo otevřené a jak bylo vidno ani tam nebyli vnitřnosti. Prsa měla useknuta a do kýble pod ní. Chtělo se mi zvracet. Tohle přece není možný, aby někdo udělal takovou vraždu, protože na háčky by se sama nedostala. Mezitím, co jsem přemýšlel, co vidím přiběhla Andy. Když viděla proč sedím na prdeli se zaraženým pohledem začala křičet taky. Okamžitě brala nejbližší telefon a volala policii. Byl jsem si jistý, že tohle buď udělal někdo psychicky chorý a nebo zvíře, protože tohle by normální člověk ani z pomsty neudělal. Vstal jsem a odešel. Nemohl jsem se na to dívat. Zvedl se mi rapidně žaludek a utíkal jsem do koupelny. Zabouchl jsem dveře a začal zvracet do záchodu. Nebylo co. Jenom ten ranní džus. Bohužel to jsem si myslel. Vyzvracel jsem toho víc. Bylo mi extrémně zle. Nejspíš mojí večeři, která se ještě nestihla strávit. Zhluboka jsem se nadechl a omyl si obličej. Podíval jsem se do zrcadla a měl jsem kruhy pod očima. Okamžitě jsem si vyčistil zuby a šel si něco oblíknout. Andy alespoň měla můj župan, ale já byl jenom v boxerkách. Vzal jsem si tepláky a nějaké tričko. Sešel jsem schody a policie už byla v mém domě. Skvěle. Ještě dnes budu číst v časopise ‘‘Vražda u Stylese!‘‘. Ach jo, proč vždycky já? Protočil jsem oči a slezl dolů. Ucítil jsem smrad rozkladu z mé pracovny. Ta pracovna projde speciálním úklidem, protože ten puch chci pryč.

,,Dobrý den pane Styles,‘‘ uslyšel jsem jednoho z těch policistů. Jako jediný neměl uniformu a byl v saku s kravatou. Nejspíš nějaký vyšetřovatel pro vraždy. Pozdravil jsem ho přikývnutím a hned mi vlezla otázka na jazyk.

,,Kdy dáte pryč tu zatracenou mrtvolu? Smrdí mi to tady,‘‘ zacpal jsem si noc na náznak, že to tady opravdu smrdí. Nikdy jsem neměl tušení, jak mrtvoly smrdí a teď to vím. A už to nikdy nechci cítit. Je to opravdu nehorázný smrad. Strážník nebo-li vyšetřovatel se zhluboka nadechl. Nechápu, jak v tomhle může v klidu dýchat. Asi si na to zvykl jestli to vyšetřuje, ale já si na to nechci a nebudu zvykat. Ta mrtvola potáhne pryč. Nechápu proč jí zavraždili právě u mě.

,,Hned, co to nafotí jí převezeme na pitvu, ale vy dva budete muset jí s námi,‘‘ oznámil mi. Chtějí snad říct, že jsem tu dívku nebo co to bylo zabil?! To snad není možný. Někdo někoho zabije v mém domě a ještě jsem podezřelý. No to snad ne. Tak na tomhle si bulvár smlsne. A navíc. Nemůžu jít někam na výslech. Musím pracovat! Nesmím promarnit ani den natož třeba týden. Musím zvládnout natočit ty dva filmy za rok. Jinak jsme s Jamesem totálně v řiti.

,,Nepůjdu nikam. Pracuji na filmech. Jestli chcete vědět, co vím tak vím akorát, že jsem ji našel dneska ráno. Chtěl jsem se jít do pracovny na něco podívat než jsem jí tam našel. Opravdu nevím, kdo by tohle mohl udělat, ale je to něco opravdu nechutného,‘‘ řekl jsem a otřásl se. Strážník byl ale neodbytný. Musel dělat svojí práci. A to, že jsme jeli na výslech oba dva. Jak já, tak i Andy. Super, tak po tomhle se mi už nikdy neozve.

,,Pozor na hlavu,‘‘ oznámil nám mile strážník. Falešně jsem se na něj usmál. Z auta jsem slyšel, jak někdo něco řve. Něco ve smyslu, že něco našel. Nechápal jsem a díval se dopředu. Chtěl jsem se jí omluvit, ale nevěděl jsem za co. Za co bych se k sakru měl omlouvat? Za to, že někdo zabil tu holku v mojí pracovně kde jsme si to včera rozdávali. No, tak to fakt ne. Nemohl jsem nic říct, protože jsem nevěděl, jak okomentovat tuhle situaci. Vydal jsem ze sebe jenom povzdech. Jsem zatřený spolu s Andy a jsem v teplácích ve kterých jedu na policii. Wow, několik lahůdek pro bulvár. Tohle jsem si fakt vždycky přál. Otočil jsem se na Andy, která byla opřená o sklo a nevnímala. Nevnímala okolí. Zřejmě byla naštvaná. Nebo si já myslím, že je naštvaná?