Tentokrát jsme sprintovali oba a srazili se až u dveří do metra, tím jak mě pouštěl nám skoro ujelo před nosem.
,,Co tak smutně? "
,,Ale... "
,,Děje se něco? "
Měl starost, opravdu se zajímal. A nejdivnější bylo, že o mě.
,,Slečno? "
,,Jsem v pořádku, děkuji. "
,,Víte, že jste moc krásná? "
,,Nevím. "
,,To je škoda. Máte bolest v očích. Nikdy úplně neskryjete, jak Vám je. "
,,Ostatní ji nevidí. "
,,Tak to jsou slepí. Krásný den, krásná slečno. "
Usmál se na mě a tentokrát to byl on, kdo vystoupil první. A nechal mě tam samotnou.
ČTEŠ
Metrový kluk✔
Short StoryObyčejné metro, obyčejná dívka a obyčejný kluk. Každoranní společná cesta a jejich občasné prohození slov.