Metrový kluk✔

Sedmdesátý osmý vagón

Byla jsem moc naivní, když jsem doufala, že nebude jezdit metrem, ne se mnou. Párkrát jsem kvůli němu jela jiným metrem, s někým jiným. Nebo jsem byla na opačné straně v jiném vagónu.

Ale pak přišel onen osudný den. Šla jsem že školy spolu se spolužáky a smáli jsme se učiteli fyziky. V momentě kdy jsme stáli u brány jsem zahlédla vysokou postavu. Tmavé vlasy se na sluníčku zvláštně leskly a kostičkovaná košile byla krásné vyžehlená.

Poznala jsem ho hned, jak jsem ho spatřila.

A on se otočil. V rukou nesl kytici. Obrovskou. Růžové a červené růže.

A všichni zmlkli.

Najednou neměli co říct.

Najednou byli potichu.

,,Ahoj. Pro tebe."

Natahoval se ke mně s kyticí a já jsem netušila, co mám dělat.

Tohle skončilo.