Metrový kluk✔

Osmý vagón

Sedím v koutě. Zahalený obličej rolákem a vlasy. Snažím se skrývat slzy stékajíci mi po tváři. Nikdo si mě nevšímá a já jsem za to ráda.

A pak si přisedne ke mně. Pro dnešek nemohl porušit naši každovšednodenní blízkost. To by se toho stalo.

,,Dobré ráno, vílo. "

,,Dobré, můj Malý princi. "

,,Líbí se mi být Vaším princem. "

,,A mně se líbí být sama. "

,,Jednou spolu budeme celičký den a Vám to nebude ani trochu vadit. "

,,Jste si nějaký jistý, mladý muži. "

,,A Vy jste krásná, když se mračíte. "

,,Já jsem krásná furt. "

,,Ne, když pláčete. Třeba teď. "

,,Nepláču. To mě jen v očích štípou vzpomínky. "

,,Nikdy bych Vás nechtěl rozbrečet. "

,,Štěstí, že Vás ve vzpomínkách nemám. "

,,Doufám, že v nich ani nebudu. Rád bych byl stále v přítomnosti. "

,,Takhle je to lepší. "

Tentokrát jsem nevycházela sama, nýbrž s ním po boku. S mou dlaní v té jeho, s jeho pyšným pohledem.