V rukou nepřítele ✔ (Harrylu Czech) - DOKONČENO

12. kapitola

Jeho víčka se zachvěla, ale oči zatím neotevřel. Vdechoval vanilkovou vůni a s jistým ulehčením si uvědomil, že ho téměř nic nebolí. Ve slabinách ještě cítil zbytkový závan snu, který si nepamatoval, a zhrozil se, když si uvědomil, že leží na boku, objímá něčí tělo a svou znatelnou erekci o něj opírá. V tu chvíli otevřel oči a ztuhl. Díval se Luciusovi do spící tváře a snažil se zkrotit šílený tlukot srdce. Nerozuměl ničemu. Poslední, na co si vzpomínal, bylo sklepení a Bellatrix, která ho málem zabila. Nedokázal pochopit, jak je možné, že najednou leží s Luciusem v posteli, objímají se navzájem a jeho stehno měl mezi nohama.

Neodvažoval se ani hnout, ale nemohl odolat, aby si ho neprohlédl. Tvář měl ve spánku vyhlazenou a překvapivě uvolněnou. Bezchybnou bledou kůži narušovalo jen množství úzkých vrásek okolo očí a dvě silnější okolo sevřených rtů. Překvapila ho tenká růžová jizvička v pravém koutku, tu jistě dříve neměl. S jemným začervenáním sledoval klenuté obočí a přes tváře pokračoval k ostré linii brady, pod kterou zahlédl azkabanské tetování.

Uznal, že v posteli leží s mužem, jenž byl ve svém věku stále velmi krásný a s vystupováním, které ukazoval na veřejnosti, to z něj dělalo uhlazeného a perfektního společníka. Věřil, že v mladším věku musel zlomit desítky srdcí, a zřejmě v tom mohl pokračovat i dál. Kdo by předpokládal, že se za maskou dokonalého džentlmena skrývá Smrtijed se sadistickými sklony? Pro tuto chvíli to však vytěsnil, bylo mu dobře. Líbilo se mu, že ho Lucius objímá okolo pasu a že ho smí on objímat na tom samém místě taktéž. Druhou ruku měl před sebou podél těla a dotýkal se s ní, stejně jako svým stále tvrdým klínem, Luciusovy nohy v saténové látce.

Zrudl, když si uvědomil, že on sám je nahý, ale Lucius měl zřejmě alespoň kalhoty. Platinové vlasy měl rozprostřeny na polštáři a několik pramenů mu spadalo kolem krku na širokou hruď, která byla porostlá jemnými světlými chloupky. Usoudil, že je to snad poprvé, kdy na ni může pohlížet takto zblízka, aniž by byla pokryta jeho vlastní krví. A sám sebe překvapil, když zatoužil přejet konečky prstů po světlé kůži a sledovat křivky jeho svalů, až se za své myšlenky zastyděl a svedl to na rozbouřené hormony a doznívající sen.

„Už ses dostatečně vynadíval?" zeptal se Lucius pobaveným hlasem, aniž by otevřel oči. Harry ztuhl a prvotní reakcí bylo uskočit a odtáhnout se, ale Smrtijed jako kdyby to čekal – sevřel ruku kolem jeho pasu pevněji a přitáhl si ho blíže. „Copak se ti zdálo?" Otevřel oči, ve kterých plápolaly divoké ohníčky, a kolenem lehce zatlačil proti jeho klínu.

„Nevím, pane," zašeptal a zhrozil se, jak moc má chraptivý hlas a jak blízko byl k tomu, aby z jeho úst utekl sten.

„Jaká škoda," poznamenal a koutek úst mu škubl v úsměvu. „Chtěl bys to vědět? Mohu ti to ukázat."

„Ne, pane, radši ne," zamumlal a sklopil oči, neboť nedokázal snést Luciusův posměšný výraz. Navíc se upřímně obával toho, co ve snu viděl, že jej to vzrušilo. A už vůbec nechtěl, aby to věděl Smrtijed.

„Stydíš se?" vydechl Lucius a konečky prstů proběhl přes chlapcovu páteř od krku až po bedra, kde začal líně přejíždět podél začínajících oblin jeho pozadí ze strany na stranu.

„Ano, pane." Harry bezmocně vydal vzdech a zaťal ruce v pěsti, ve snaze zarýt si nehty co nejvíce do kůže.

Nechtěl, aby Luciusovy doteky byly příjemné. Doufal, že bolestí přehluší vzrušující vjemy, kterými mu způsoboval husí kůži a rozléval mravenčení do celého těla, avšak téměř své nehty necítil. Během mučení zažil takovou bolest, že toto bylo jako polechtání peříčkem. Zvažoval, jak by mohl odvést Luciusovu pozornost na něco jiného, ale nedostal k tomu příležitost. Muž měl jednu ruku pod hlavou, nyní ji však vytáhl, a vzal Harryho bradu mezi palec a ukazováček, nutě ho tak zvednout pohled zpět k němu.