Odloučený a neodloučený, nikdy a stále dotýkaný i nedotýkaný ✔️

VI.

Jim seděl každou volnou chvíli u Sivokova lůžka a mluvil na něj, držel jej za ruku a cítil tenounký vlásek jejich spojeného vědomí. Jim se pokoušel po něm posílat sílu a konejšivé myšlenky. Byl si vědom, že to nejspíš k ničemu nevede, jeho telepatie, když nebyla podporována jiným, byla mizivá, přesto to ale zkoušel. Z rozjímání u lůžka ho vyrušil komunikátor:

„Kapitáne, přijali jsme zprávu od Velení hvězdné flotily, je určena vám," ozval se příjemný Uhuřin hlas.

„Děkuji Uhuro, pošlete mi ji do mé kajuty," řekl Jim, zvedl se a šel k sobě. Na obrazovce se objevila tvář admirála Komacka.

„Dobrý večer, Jime, vaší žádost schvaluji, ihned změňte kurz a zamiřte k Zemi. Tak jako tak bych vás ve dnech budoucích volal, abyste se vrátili na Zemi. Mezi Federací a Klingony to opět začíná být vyhrocené, hodně se mluví i o otevřené válce. Zatím mají vše v rukou diplomaté, ale znáte Klingony, nikdy u nich diplomacie nefungovala a proto budeme rádi za každou potencionální loď, která bude k dispozici. Vím, že jste první chtěl přiletět k Vulkánu, ale bohužel vás musím zklamat, zamiřte okamžitě k Zemi a odtud pak, pokud to bude nutné, pan Sivok odletí na Vulkán. Komack konec."

„Sakra," zaklelJim.- Aspoň, že máme povolení se vrátitna Zemi, to už je na Vulkán kousek-uvažoval v duchu. Kromě toho věděl nejméně o jednom Vulkánském léčiteli, který se na Zemi zdržoval, takžev nejhorším by se mu dostalo pomocí i tam. Opět ho

z úvah vyrušil komunikátor.

„Jime, přijď na ošetřovnu,"ozval se doktorův hlas. Jim se z obavami zvedl a spěchal za doktorem.

„Jime, to musíš vidět," řekl a táhl ho k lůžku. Jim nevěřícně zíral na hodnoty, které viditelně stoupaly směrem nahoru.

„Jime, jestli to tak půjde dál, tak se do večera probere, teď jen musíme doufat, že se to na něm nepodepíše nějakým poškozením," řekl s obavou v hlase a povzdechl si nad možnými komplikacemi, které by mohly nastat.

„Kostro, skvělá zpráva, já teď ale musím na můstek, přišly nové rozkazy, kdyby se cokoliv změnilo, dej mi vědět." Jim s nadějí a dobrou náladou odešel z ošetřovny. Na můstku zařídil vše potřebné, ale stejně tam neměl stání a tak se opět vydal zpět. Už při cestě na ošetřovnu cítil, že jejich slabé pouto sílí. Přiběhl udýchaný a obrátil se hned na Sivoka. Byl sice stále ještě v bezvědomí, ale hodnoty už byly natolik vysoké, že se doktor rozhodl, že jej do hodiny zkusí probudit, jestli se neprobere sám. Jim jej chytil za ruku a pocítil druhé vědomí. – Jime.... –

„Sivoku," řekl Jim nahlas. „Probuď se!" pohladil ho po tváři. Sivokovi se zachvěla víčka a ukázal Jimovi ty nejkrásnější oči které znal. Tomu se do těch jeho začaly tlačit slzy štěstí, rychle polknul a objal jej.

„T'hy'la, je to pravda, jsem na Enterprise?"

"Ano, jsi doma na Enterprise," zašeptal mu něžně do ucha Jim.

„Řekni mi, co se stalo?" Jim mu povykládal vše od noci, co si ho prétor nechal zavolat. Po hodině je přerušil doktor. „Jime, běž už spát, zítra je taky den, pan Sivok musí teď odpočívat, přijď zase zítra."

Jim přikývl, vtisknul mu pořádný polibek a jak odcházel Sivok už spal.

Za 3 dny už byl Sivok na svou urputnou žádost, s brbláním doktora, že ho nikdo na lodi neposlouchá, propuštěn do služby. Jim seděl spokojeně ve svém křesle a živě mentálně komunikoval se svým prvním důstojníkem.