Odloučený a neodloučený, nikdy a stále dotýkaný i nedotýkaný ✔️

XXIV.

Druhý den ráno přišel Sivok za Jimem.

„Dobré ráno, kapitáne, chtěl jsem se zeptat, jestli můžeme vyrazit k Hvězdné základně 11. Loď je připravena vyplout."

„Ano, oznamte to velitelství na Vulkánu a můžete dát rozkaz k odletu."

„Děkuji, kapitáne," Sivok se chystal k odchodu, ale Jim jej zarazil: „A komandére, za svou dceru si od včerejška zodpovídám sám a dnes ji, prosím, netrapte s úkoly, včera nestihla díky mě moc studovat."

Uculoval se Jim. „Ovšem, co se týče dalšího studia, nechávám ji plně ve vaší kompetenci!"

Sivokovy modré oči se rozehřály a řekl: „Kapitáne, jsem velmi potěšen, že už jste se se svou dcerou stihl seznámit, bylo by pro mne složité tajit tuto informaci po delší čas."

„A ještě něco..... ne, ne nic, to je jedno, můžete jít!"

„Kapitáne," mírně se uklonil, otočil se a odcházel. Jim se díval, jak ladně se pohybuje na jeho vypracované štíhlé tělo, které se rýsovalo pod uniformou a cuklo mu v rozkroku.

– Musím se vzpamatovat, toto se mi nemůže stávat, nehledě, že žárlím na svou vlastní dceru, fuj, kam jsem se to dostal, teď bych asi potřeboval ty Vulkánské meditace. –

„Ahoj Jime!" vytrhl ho z úvah doktor. „Jak ti je?"

„Jo super, myslíš, že bys mě mohl pustit do domácího ošetřování?" zeptal se Jim opatrně.

„Když mě slíbíš, že nebudeš běhat po chodbách a budeš se šetřit, nevidím důvod proč ne. A zítra už bys mohl zkusit nějaké jednoduché cvičení v tělocvičně, pokud se na to cítíš."

„Jo rád, mám pocit, že se z toho nic nedělání zblázním, všichni mají hromadu práce, jen já tady sedím a nic."

„Neboj, brzy tě to čeká!"

„Já bych se strašně potřeboval opít do bezvědomí, mám pocit, že se zblázním! Sivok je tak chladný, vidím ho a zatemní se mi mozek. Kostro, já nevím, jestli to zvládnu, on na mě pořád tak strašně působí a zvlášť když vím, že je zadaný, já tak strašně žárlím, tak hrozně, přitom vím, že pro Sol je ten nejlepší, žil jsem s ním, vím, že je dokonalý a tak bych jí ho měl přát, ale prostě nemůžu."

„Jime, co to plácáš, Sol není Sivokova přítelkyně ani nikdy nebyla, jsou velmi dobří přátelé to ano, ale ne v posteli. Zažili si spolu na Vulkánu spoustu, podrželi se navzájem, ale nikdy spolu neskončili v posteli, mají nádherné přátelství, které jim můžeme jenom závidět."

„Cože?"

„Že můžeš být klidný a zkusit Sivoka znovu dobývat, protože tvá dcera NENÍ jeho milenka."

„Ježíšmarjá, ještě, že jsem na Sivoka nevyrukoval s nějakým otcovským kázáním."

Doktor se rozesmál – to mě ještě čekají věci na stará kolena – pomyslel si – můj nejlepší kamarád mě bude poučovat ohledně seriózního chování vůči jeho dceři, tedy pokud mě dřív neprohodí přechodovou komorou. –

Jim zvážněl: „Když nad tím tak přemýšlím, je to vlastně ještě horší!"

„Prosím tě, Jime, bručoun a negativista jsem na téhle lodi já. Teď se seber, sbal si svých 5 švestek a jdi k sobě, máš tam určitě hromadu pošty a papírování, tak se aspoň zabavíš, na panáka tě bohužel pozvat ještě nemohu, ale až to bude možné, určitě si spolu hlavu pročistíme. A zítra v 8 tě čekám v tělocvičně," volal na odcházejícího Jima.