Bystrozor

Godrikův důl

Na návsi v poměrně malé vesničce, ležící ve West Country v Anglii, stála socha mladého muže. Znázorněnému muži, nebo spíše chlapci, mohlo být něco málo pod dvacet let. Sotva byl plnoletý. Nejednalo se ovšem o monument nějakého prince, nebo umělce, který přišel o život příliš mlád, ani o pomník nějaké tragédie. Ne, bylo tomu právě naopak, jednalo s o upomínku vítězství dobra nad zlem. Daný hoch měl rozčepýřené vlasy na všechny strany, kulaté brýle a na čele se mu rýsovala zvláštní jizva ve tvaru blesku. Nápis dole pod ním hlásal:

Harry Potter (*1980), přemožitel černokněžníka Lorda Voldmorta.

"Protože je potřeba se postavit proti násilí, strachu a bojovat za své blízké pro jejich i pro naši budoucnost."

Samotná skulptura ovšem nebyla tak zajímavá jako osoba, která právě stála před ní. Také se jednalo o muže, oproti ovšem vyobrazenému chlapci mu bylo zhruba kolem třiceti. Dlouhé černé vlasy měl již teď svážné do drdolu a hranatou bradu mu částečně skrývaly vousy. Jeho rysy v obličeji byly ostřejší, byl o něco málo vyšší a rozhodně svalnatější, ale stejně jako mladík měl na čele jizvu ve tvaru blesku a na nose posazené lenonky. Od té doby se hodně změnil, ale i tak nebylo pochyb, jednalo se o tutéž osobu.

Harry si nepamatoval, že kdy řekl nějakou takovou větu. Pravděpodobně si to někdo vycucal z prstu, ale zcela upřímně se mu vlastně nelíbila celá socha. Vůbec jenom ta myšlenka, že někdo postaví památník pro oslavu jeho vítězství nad tím hadím ksichtem, se mu příčila. Copak nestačily ty neustálé davy kouzelníků a čarodějek, které ho pronásledovaly téměř na každém rohu – jen, aby mohly vidět hrdinu? Navíc neměl pocit, že by si něco takového zasloužil, za porážkou Raddleho stála celá řada lidí a mnozí by si něco takového zasloužili víc, například: Tonksová, Fred, Lupin, Brumbál, Snape nebo jeho matka s otcem. Ti také bojovali a na rozdíl od něho zaplatili za nadějnou budoucnost bez teroru cenu nejvyšší. Proč tu tedy místo jeho sochy nestojí ta jejich? Kdyby uměl přeměňování alespoň tak dobře jako bývalá nejlepší kamarádka Hermiona, změnil by tu skulpturu na obelisk, který vidí mudlové místo sochy Harryho. Vždyť by stačilo, aby se pro kouzelníky měnil jen název, jména a data. Místo nápisu „Památník pro uctění těch, kteří zemřeli v druhé světové válce," by tam prostě stálo „Památník pro uctění těch, kteří padli v obou kouzelnických válkách." Jenomže to náš slavný hrdina nedokázal, tak dobrý kouzelník zase nebyl, a tak jen vytáhl z hábitu placatku a lokl si ohnivé whisky.

Odvrátil pohled od skulptury a vydal se ulicí Church lane. Když tu byl naposledy, pod nohama mu křupal čerstvý sníh, dnes to byly spadané barevné listy ze stromů. Tato vesnice na něj nikdy nebudila dobrý dojem, přestože to mohl být jeho domov, kdyby se věci v jeho životě odvíjely jinak, kdyby nebyl hrdinou, nebyl vyvoleným a Tom Raddle nezavraždil jeho rodiče. Ty již na hřbitově navštívil, po všech těch letech poprvé od pádu toho psychopata. Teď si to mířil k domu muže jménem Braiden Sharp.

Jednalo se o famfrpálového rozhodčího, který byl již pár měsíců nezvěstný. Normálně by na to ministerstvo neplýtvalo prostředky, natož aby se po něm vydal pátrat bystrozor, a to i navzdory Harryho stavu, nicméně bylo tu další mistrovství Evropy a k tomu připočtěte fakt, že nedávno po jeho zmizení byli obžalováni z dopingu čtyři členové mužstva Montroseských strak. Aby ministerstvo nebylo obviněno z toho, že se případu dostatečně nevěnuje a dokázalo čelit klepům o zmanipulovanosti zápasů, bylo lepší to celé důkladněji prošetřit, a kdo by se odvážil tvrdit, že pro šetření se neudělalo maximum, když na to byl povolán samotný zachránce kouzelnického světa, že!