Bystrozor

Odbor pro dohled nad kouzelnými tvory

Na ministerstvu kouzel jako téměř vždy panoval činorodý ruch. Davy kouzelníků spěchaly hlavní halou do práce, z práce, či něco zařídit a tlačily se dvěma směry v nekonečně dlouhé hlavní aule s modrým pavím stropem. Na Fontáně kouzelných bratří zrovna probíhala rekonstrukce, a tak z ní netryskala žádná voda. Byla obestavěna lešením a zahalena černým suknem, pod kterým pracoval tucet horlivých skřítků.

Harry se procpal až k výtahu. Nastoupil dovnitř a zmáčkl čtvrté patro Odboru pro dohled nad kouzelnými tvory. V malé kabince s ním uvízli ještě dva lidé. Drobná hnědovlasá čarodějka s velikým špičatým kloboukem, která mírně zapáchala po psím jídle, a ten druhý byl evidentně Dean Thomas, ale svého bývalého spolužáka z nějakého důvodu nepoznal. Bystrozor za to byl jen rád, i když to bylo poměrně překvapivé. Celý kouzelnický svět ho zná, denně se k němu hlásí zástupy kouzelníků a jeho starý přítel si ho ani nevšimne? Nebo se k němu prostě jen nechce přihlásit? Co provedl, že si vysloužil zavržení od někoho tak věrného, jako je Dean?

Než však stačil o tom popřemýšlet, výtah sjel do čtvrtého patra. Harry vystoupil a zcela automaticky vykročil dlouhou chodbou ke skladům. V začarovaných oknech ministerstva panoval tajfun. Náš hrdina odhadoval, že to bude asi kvůli nedávné stávce o zvýšení platů. Když vešel do kartotéky, přivítal ho líný Goyleův pohled, než se zase stočil ke stolu, na kterém měl snad půlku pečeného kuřete a brambory. Porce to byla skutečně vydatná, ale Harry nepochyboval, že jeho bývalý zmijozelský spolužák to vše sní. Už ve škole byl vazba a velmi rád jedl. Bylo s podivem, že nebyl po válce zatčen za spolupráci se Smrtijedy, nakonec se mu z toho nějakým způsobem, patrně s pomocí Draca, povedlo vykroutit. Svedli to na mladistvou nerozvážnost, jeho podprůměrnou inteligenci, díky které má údajně větší tendenci podlehnout manipulaci, a uklidili ho do podřadné práce. Bylo by fajn, kdyby náš hrdina mohl tvrdit, že taková situace byla prospěšná pro všechny strany, že je dobře, že i někdo jako je Goyle si našel přiměřenou práci ke svým dovednostem, pravdou ovšem asi bylo, že nezvládal ani tuto práci ve skladu. Tenhle vazoun ke kouzelným zvířatům nikdy neměl vztah. Nesledoval přístroje pro jejich pohyb, ani když někdo přišel, nebyl schopný v kartotéce najít příslušnou složku, a tak tu byl hlavně od toho, aby hlídal a případné zloděje odradil svojí rozložitou postavou.

„Hledám všechny registrované Smrtiplášťe, kategorie třída A," oznámil mu Harry.

„Jef, obědofa preftavka," zahučel Zmijozel s plnou pusou.

„Nedělej, jako by se tvá přestávka lišila od toho, co děláš normálně ve svém pracovním čase. Prostě mi orientačně ukaž, kde mohu hledat. Najdu si to sám, tak jako koneckonců vždycky," oponoval mu bystrozor, načež Goyle ledabyle máchl rukou kamsi k horním patrům obrovského regálu se svitky.

Všechny úřední materiály měly na sobě ochranná kouzla proti kopírování, falšování a jejich jednoduché přenesení, takže je šlo skutečně jen vypůjčit na fyzické vyžádání, nebo je studovat na místě. To mělo ten efekt, že požadovaná složka se nedala ani přímo v místnosti přivolat z horního patra regálů dolu jednoduchým „Accio", či odlevitovat se zaklínadlem „Wingardium leviosa." Harry si tedy s mrzutostí musel půjčit štafle. Posunout je od protější stěny k té druhé a vylézt po nich, nebylo hrozné. To nepříjemné bylo, že štafle byly v poněkud dezolátním stavu, a tak se člověk bál, že každý další schod se pod ním prolomí.

Když se náš hrdina vyškrábal nahoru a našel složku, kterou chtěl, okamžitě se do ní začetl, což se ukázalo jako chyba, protože ze štaflí díky tomu málem spadl.

„Cof to dělaf, Potřiku?" zahuhlal na něj jeho bývalý spolužák a bystrozor ho propíchl pohledem. Než se však Harry do Goyla pustil, řekl si, že bude rozumné to řešit dole na pevné zemi. Slezl tedy dolů a zahrabal v kapse pro futrál s brkem, který mu dal George. Osvobodil ho z pouzdra a dal mu k dispozici i prázdný pergamen.