Bystrozor

V zákulisí

Bylo to jako tenkrát před těmi lety. Nadšení z famfrpálového zápasu čpělo ve vzduchu, davy tlačící se dopředu, fanoušci provolávající povzbuzující hesla svých týmů, vysoké tribuny tyčící se od vzduchu, ohňostrojová kouzla, předražené jídlo, pití i další věci ke koupi, jako vlaječky a různé jiné suvenýry. Na chvíli měl dojem, že v davu zahlédl černou Smrtijedskou kápi, než si uvědomil, že to by došlo k okamžitému zděšení lidí v okolí a následnému chaosu. Ne, to ho jen šálil zrak, jednalo se pouze o nezvyklý klobouk.

U vstupu ho zarazil jeden z ochranky a chtěl vidět lístek. Harry mu místo toho zamával svým bystrozrakým odznakem před očima a zeptal se: „Kde je tu tým Montroseských strak?" Druhý kouzelník na to jen pokýval hlavou a beze slova mu ukázal dveře napravo od něj. „Dík," zahučel hrdina kouzelnického světa a okamžitě k nim zamířil.

Dveře vedly do soukromých prostor jednoho z týmů, tak aby hráči měli před zápasem klid. Tyto prostory obsahovaly: šatnu, sprchy, toalety a místnost pro strategickou poradu. Bylo na ně uplatněno kouzlo pro ztlumení zvuků zvenčí, takže zde byl o mnoho větší klid. Harry zamířil do šaten, kde předpokládal, že najde většinu hráčů. Nemýlil se.

„Co tu děláte? Tady nemáte co pohledávat!" okřikli ho, sotva vstoupil.

„Jsem bystrozor vyšetřující vraždu Braidena Sharpa a podvody v sázkách týkající se tohoto mistrovství. Chci mluvit s Jamesem Hopkinsem," představil se.

„O čem?" ozval se hluboký hlas zpoza jedné ze zadních skříněk.

„Myslím, že oba uvítáme, když tento rozhovor proběhne v soukromí," pravil Harry. Což byl jasný pokyn pro to, aby ostatní hráči opustili šatnu a přesunuli se raději do místnosti pro strategickou poradu. Většina z nich už byla stejně převlečená a tak s rozmrzelostí a několika kousavými poznámkami uposlechli.

Jediný kouzelník z týmu, který zůstal, byl na chytače poměrně vysoký se svalnatou, ale štíhlou postavou. Uši měl veliké, odstáté a díky tomu, že byl holohlavý, působily jako dvě plácačky. Jeho tmavé oči byly propadlé, bez obočí i řas. Pokožku měl velmi bledou a jeho rty pod dlouhým úzkým nosem člověk lehko mohl přehlédnout. Ginny mu ho popsala velmi dobře, k tomuhle muži se rozhodně nehodilo mu říkat „Jamesík", či jinou zdrobnělinou.

„Tak už jsme sami? Copak potřebujete, pane Pottere?" zeptal se ho zdánlivě zdvořile.

„Dnes hrát nebudete a pravděpodobně ani příští zápasy," oznámil jednoduše Harry.

„A to to chcete zařídit jak? Zatknete mě?" řekl s úsměvem Hopkins. Byl si evidentně jistý sám sebou.

„Když budu muset," oplatil mu to zachránce kouzelnického světa. Byl mírně rozkročen a na jeho tváři se nepohnul ani sval. Pokusil se vyzařovat chladným kamenným dojmem s veškerou svou vyprchalou dřívější sílou. Profesionální hráč famfrpálu si toho však ani nevšiml a dobrá nálada z něho téměř sršela.

„Tak do toho, pane bystrozore," pobídl ho a podal mu své ruce, aby ho Harry mohl kouzlem spoutat. Muž zákona k němu obezřetně přistoupil a vytáhl hůlku. James se stále tvářil, jako by mu tím hrdina kouzelnického světa prokazoval laskavost. „Když jsem viděl, že Frost vypsal dvě největší sázky na to, že nenastoupím, nebo že ukončím zápas dřív, netušil jsem, co se ode mě očekává, že udělám, aby sázka vyšla. A on místo toho pošle jednoho ze svých podřízených, aby mě na pár hodin zatkl, čili nebudu moci hrát. Chytré!" poznamenal a tmavovlasý kouzelník ztuhl.

Najednou jako by mu přímo zmrzla všechna krev v žilách a hned potom se ohřála na teplotu varu. Projel jím chlad i horkost, hrdlo se mu stáhlo a žaludek měl rázem jako na vodě, když mu došlo, co ta slova znamenají. Frost, může za to všechno Frost! To on je ten další pachatel z ministerstva. To on je hlavou podvodů se sázkami a manipulací na mistrovství. To bylo to, proč tak dlouho ignoroval Dracovy stížnosti, proč byl tak šťastný být třetí osobou pro neporušitelný slib mezi ním a Dracem, proč byl v Goyleově mysli u vzpomínky, která chyběla, a v neposlední řadě, proč smrtí Sharpa byl pověřen právě Harry. Mělo mu to být hned jasné.