Bystrozor

Hon na Zmijozela

Poté, co Harry vyšel z domu pana Sharpa ještě celý zpocený a unavený z boje se smrtipláštěm, užuž se chtěl přemístit na ministerstvo, když zaslechl něčí rozhořčené výkřiky a duté rány. Jeho nebelvírská zvědavost a odvaha mu nedaly, a tak zamířil po zvuku do vedlejší ulice. Tam na špinavé zemi plné listí v louži ležel muž a kolem něj stálo pár dalších vesničanů. Někteří do něho kopali, jiní na něj křičeli. Někteří dokonce vrhli několik kleteb.

„Furnunculus!"

„Rictusempra!"

„Žer slimáky!"

„Jak se ti líbí tvá medicína, ty ubohej Smrtijede smrtijedská!" křikla žena napravo a kopla do toho nebožáka.

„Já nejsem..." pokusil se muž ohradit, ale vysloužil si jen další hulákání a údery.

„Jasně, že jsi, ty Zmijozele zasranej!"

„Co se to tu děje?!" vstoupil do celého dění Harry.

Na to se hlouček lidí otočil a pohlédl na něj. Změřili si ho důkladně od hlavy ke kotníkům a pak to mezi nimi zvědavě zašumělo: „To je Harry Potter, skutečný Harry Potter!" „Proč ale stojí na straně toho zmijozelského bídáka?!"

„Jsem bystrozor, co se to tu, u Merlina, děje?!" štěkl slavný hrdina zlostně, až hlouček vesničanů couvl o krok dozadu.

„O-on... příznivec Vol-Volde... Vy-víte-koho," vykoktal jeden z nich na vysvětlenou a ukázal na muže ležícího bezmocně v louži, potlučeného a zoufalého.

„Skutečně? A důkaz?" zeptal se pochybovačně Harry. S takovými případy se již setkal. Rodiny Smrtijedů zabity, či vyhnány z domovů rozzuřeným davem. Nejhorší bylo, že někdy to ani nebyli bývalí přívrženci Raddla, jen osoby, které chodili do Zmijozelu. Nešlo jen o nenávist a pomstu, ale plošné obvinění všech příslušníku koleje, bez zájmu o skutečnou vinu daných jedinců.

„Je to Zmijozel, je to jeden z nich," vyhrkla jedna z žen na obranu svého jednání.

„Ne všichni lidé, kteří chodili do této koleje, byli temní čarodějové, stejně jako, že ne všichni Smrtijedi chodili do Zmijozelu. Co třeba Peter Pettigrew, Červíček ten... ten chodil do Nebelvíru, přesto způsobil smrt mých rodičů a pomohl Voldemortovi se znovuzrodit. Stejně jako Andromeda Tonksová, která chodila do Zmijozelu, vzala si mudlorozeného kouzelníka a... a spolu s ním měla jednu z těch nejúžasnějších a nejstatečnějších čarodějek," zahřímal bystrozor. „Pokud ten muž nemá na paži Znamení zla a neví se, že by kdy Toma Raddla podpořil, pusťte ho! Nejste o nic lepší než oni. Na základě předsudků a bez důkazů soudíte a trestáte jiné. Styďte se!"

„Ale, ale..." někteří z hloučku se stále nehodlali jen tak vzdát. Muž na zemi k němu vzhlédl a upřel na něj zkoumavý pohled.

„Nejenom, že jste se neoprávněně vrhli na nevinného člověka, ale také jste mohli porušit zákon o utajení. Toto je smíšená vesnice, co kdyby vás někdo viděl?!" zeptal se výhružně, ale nečekal odpověď. „Vypadněte, než si to rozmyslím a zatknu vás." Na to se hlouček s brbláním tichu rozešel.

Harry přistoupil k muži na zemi, odstranil účinky kouzel, která na něho byla seslána předtím, a pomohl mu vstát. Konečně si ho mohl lépe prohlédnout. Jednalo se o muže staršího, než byl on sám. Měl již šedivé vlasy a na bradě strniště. Oblečen byl do tmavomodrého hábitu se zlatým lemováním, který se hodil k barvě jeho očí. Na levé líci se mu již začala tvořit modřina. Ústa měl rudá od krve, možná i přišel o nějaký ten zub.