Černý sníh ✔ /Adventní kalendář 2018/

11. 🐾

Další den ráno, jakmile sešla do kuchyně, zůstala stát mezi dveřmi. Na stole byl připravený talíř s jídlem, hrnek s ještě vcelku teplým čajem a vedle něj malý papírek. Ten Misha chytla do ruky a očima rychle přelétla vzkaz.

Stav se za mnou v kanceláři,

- N.

Co to mělo znamenat? V ruce ten malý kus papíru zmačkala a hodila ho zpátky na desku stolu. Měla chuť jíst? Už ani ne, po přečtení těch pár slov jí hlad přešel. Možná to mělo co dočinění s jejich včerejším večerním rozhovorem. Upila pár loků čaje, než se s kabátem v ruce vydala ke dveřím. Nezapínala si ho, ani to nemělo cenu, pouze si ho navlékla. Přeci jen, přecházela pouze pár kroků. Zavřela za sebou vchodové dveře a teprve teď jí dlošlo, že ho neviděla je zamykat. To se tu doopravdy nikdo ani trochu nebál? Očividně ne, všichni museli spoléhat na bezpečnost, kterou jim smečka poskytovala. Tedy, její bojovníci.

S rukama hluboko v kapsách, hlavou skloněnou a vlasy, jež jí padaly kolem tváře a kryly jí, pomalu vstoupila do honosného sídla. Až tam hlavu i pohled zvedla, jen aby zjistila, kolik členů smečky tu bylo. Hodně, na ní až mnoho. Neměla ráda místnosti plné vlků, a o to víc ne, když jim čelila sama. Jenže tihle vlci jí očividně nechtěli ublížit, někteří z nich se na ní povzbudivě usmívali. Zarazila se v půlce pohybu a polkla, než se znovu rozešla. Ačkoli tu byla už včera, stále nedokázala najít jeho kancelář.

,,Doprava, na konci chodby jsou to ty poslední dveře," ozvalo se nebezpečně blízko za ní.

,,Uh... děkuji," ani se té mladé vlčici neodvážila podívat do očí, když se chodbou rozešla. A opravdu, zanedlouho stála před TOU kanceláří. Přešlápla z nohy na nohu, jako kdyby snad přemýšlela, jestli má zaklepat, či ne. Naposledy se zhluboka nadechla a s výdechem se její klouby setkaly s materiálem dveří.

,,Pojď dál, Misho," mráz jí přeběhl po těle, když jí oslovil jménem. Sama se nemohla rozhodnout, jestli se jí to líbilo či ne. Nakonec vstoupila. Mohla by vzít nohy na ramena a pokusit se sama najít Samanthu a archiv, ale chtěla vědět, co se děje. Proč chtěl, aby přišla. Jejich oči se do sebe zaklesly, jakmile za sebou zavřela potichu dveře a otočila se k němu. ,,Už jsem si myslel, že na té chodbě budeš stát navždy."

,,Hmm. Děje se něco důležitého?" sundala si kabát, protože jí v něm začínalo být vedro. Alfa jen pokrčil rameny. ,,Asi ani ne, jen jsem chtěl, abys přišla," tímto si vysloužil její zmatený pohled. Co bylo tak důležitého na tom, aby se za ním stavila?

,,Aha..." prolomila to ticho mezi nimi. Přemýšlela, jak nenápadně co nejříve utéct. Zaklepání na dveře jí poskytlo nemalou příležitost, nebo si to alepoň myslela, dokud nevstoupil Beta Jordan.

,,Beto," mírným skloněním hlavy ho pozdravila.

,,Dobré ráno, Misho. Spala jsi dobře?" usmál se a ona na něj jen chvíli zírala, než se vzpamatovala.

,,A...ano, celkem, děkuji," pokusila se mu úsměv oplatit, ikdyž se jí to moc nedařilo. Přerušilo je varovné zavrčení. Ale noták, už zase?

,,Myslím, že raději půjdu zkusit najít Samanthu," rychle couvala ke dveřím. Ještě než je zavřela, slyšela, jak za ní Beta volal, kudy má jít. Poslechla ho. Rychle se učila, to ano, ale tohle bylo pro ní horší než bludiště.

Nemohla už vědět, co se dělo v kanceláři po jejím odchodu. Neviděla, jak se Alfa málem vrhl po své Betě z čisté žárlivosti. A neslyšela, o čem se dva vlkodlačí muži, zaujati stejnou ženou, dohadovali.

- - -

Bonus ( pro @mimiskaela )

Beta pouze postával u dveří a ani se nesnažil nedávat najevo, jak ho potěšilo, když se na něj ta lidská žena usmála. Předstíral o ní zájem jen z jednoho jediného důvodu. Chtěl, aby se jeho vůdce konečně odhodlal a vše jí řekl.

Takhle to totiž vypadalo, že tato smečka nad ní pouze převzala dohled. Pravda byla skrytá hluboko uvnitř a nesla v sobě jistý druh poznání a pochopení.

Ano, sice Alfa má nad tou dívkou dohled, ale důvod není ten, že se jí předchozí smečka chtěla zbavit, nebo i to, že jí prostě dostala tato smečka na starost. Museli byste hledat mnohem hloubš, pro naleznutí odpovědí.

Jednou z nich bylo, že Nathaniel jí zná mnohem lépe, než si ona myslí. Inu, dalo se to očekávat, po tom, co jí několik měsíců pozoroval. Věděl to už přibližně od začátku léta, že Misha je jeho spřízněná duše. Bylo jen otázkou času, kdy to jeho vlk nevydrží a bude na jejich místního Alfu tlačit, aby spadala pod něj.

,,Drž se od ní ksakru dál, nerad bych tě viděl metr pod zemí," s tímhle přístupem ani Beta nepočítal.

Pokrčil rameny. ,,Tak proč jí všechno neřekneš? Pěkně od začátku?" uvědomoval si, že by mohl přijít trest za to, jak s ním teď mluví, ale doufal v to, že mu to alespoň trochu otevře oči. ,,Není to žádná malá holka. I když vypadá jako mládě, je už několik let podle zákona dospělá. Nemá nárok znát celý příběh?"

,,Aby se mě bála ještě víc, než teď? Ne, to nehodlám riskovat," Nathaniel se nachvíli odmlčel. ,,A teď mi zmiz z očí, než ti něco udělám!"

Beta začal couvat z kanceláře. ,,Měla by to vědět. Taky by se mohlo stát, že jí to řekne někdo ze smečky. Popřemýšlel bych nad tím," a s těmito slovy nechal svého vůdce osamostatnět v rozpacích.

Ahojte,

zase dopisuju na poslední chvilku. Občas si říkám, jestli to vůbec zvládnu napsat, tu kapitolu. Ale pak, jakmile k tomu místo spánku sednu, nějak nemůžu přestat.

Každopádně dobrou noc, já už usínám a ráno zase každodenní vstávání ve čtyři.

Snad zase zítra,

Aisha