Černý sníh ✔ /Adventní kalendář 2018/

15. 🐾

,,Jediné, co ti mohu poradit, aby ses dozvěděla pravdu je, zajít za Alfou a zeptat se ho, proč tě nutí zůstat v jeho domě. Jestli ti odpoví, tak jsi vyhrála. Pochopíš úplně vše. A jestli ne... budeš muset ještě víc namáhat tu svojí malou hlavičku, aby sis všechno spojila."

V hlavě se jí přehrál ten moment, kdy jí právě toto Samantha řekla. Znovu se pokusila posadit, tentokráte jí v tom Alfa už nebránil. Zřejmě z jejího pohledu vyčetl, že by se mu stejně vzepřela. Radši tam jen seděl a hleděl na ní, zatímco ona se s pomocí jedné ruky škrábala z ležet do sedu. Jakmile to dokázala, odsunula se tak, aby se mohla opřít zády o stěnu pokoje a hledět přímo na něj.

,,Tak tedy proč?" zraněnou ruku opatrně zvedla tou zdravou a položila si jí do klína. Bolest jí tepala až k rameni.

Viděla na něm, že se mu to nechtělo vysvětlovat. Chtěla začít protestovat, jakmile se zvedl a šel směrem ke dveřím. Dřív, než na něj stihla vyhrknout první neuvážená slova, jeho silná ruka chytla židli, kterou si přesunul k její posteli. Položil jí obráceně, opěradlem k ní. Sedl si na ní obkročmo  a když si založil ruce na opěradle, aby si na ně mohl opřít bradu, Misha se přistihla jak pohledem přejíždí celé jeho tělo. Tváře nabraly mírně růžovoučký odstín, ačkoli byla přesvědčená, že se nikdy nečervená.

,,Měl bych začít od začátku...
...Byl jsem na území tamní smečky. Šlo jen o nějakou rychlou schůzku, ale když do jednací místnosti vešel místní Beta, věděl jsem, že mi něco nesedí. Než vešel, mluvil s nějakou ženou. Její pach byl na něm. V ten moment pro mě byla důležitější bezpečnost mé smečky, takže jsem to ignoroval.

Vrátil jsem se sem. Neměl jsem tušení proč, ale něco mě táhlo zpátky tam. Odolával jsem jen několik dnů, než jsem se tam vrátil. Bylo to v létě, když jsem jí poprvé spatřil, svou družku..." nachvilku se odmlčel, pousmál se sám pro sebe, než pokračoval. ,,Bylo to už dávno, když jsem se vzdal té představy, že bych jí někdy našel. Všichni vlci kolem mě své družky našli, přestože byli mnohdy o několik let mladší, než já.

V ten ten jsem měl  ohromnou radost, chtěl jsem jí vzít k sobě do smečky, představit jí všem jakou svou a jejich Lunu... Ale když jsem měl tu možnost pořádně ucítit její pach, malá částečka radosti zmizela. Byla člověk...

Věděl jsem, že tohle nebude chápat tak, jak by to chápala vlčice. Ta by tu intenzitu cítila také. Tu touhu, potřebu toho druhého. Ale pro člověka to byl jen divný pocit, zvýšená přitažlivost. A proto jsem se rozhodl, že jí nejdříve poznám. Chtěl jsem jí porozumět. Nemluvil jsem s ní, ona ani nevěděla, že existuji, ale pozoroval jsem jí.

Mezitím jsem z naší vzdálenosti pomalu šílel. Není nic horšího, než Alfa vlk oddělený od své spřízněné duše. S každým dalším dnem mi přišla víc a víc dokonalá a já po ní víc a víc toužil. Toužil jsem po tom, aby tak, jak se tiskla k těm starým přikrývkám, se tiskla i ke mně. Žárlil jsem na úsměvy, jež rozdávala zákazníkům a kolegům, protože ty úsměvy měly být jen moje. Bylo toho hodně...

Vydržel jsem... několik měsíců. Se na tohle dívat. Poté už jsem si dohodl schůzku s Alfou toho území. Lehce jsem ho uvedl do situace. Neměl jedinou námitku, abych si jí vzal k sobě. Což jsem taky udělal..."

,,Páni..." dovolila si shrnout jeho vyprávění jedním slovem. Ten muž musel svou spřízněnou duši asi hodně milovat.

,,Alfo Nathanieli..." začala, ale zarazil jí.

,,Pro tebe jenom Nate," kývla, polkla a zopakovala tu zkratku.

,,A co to má společného se mnou? Kde je vaše družka, Nate? Pokud je zde, tak proč mě pořád nutíte zůstávat ve vašem pokoji...?"

Nedocházelo jí to. Ani pod tíhou jeho pohledu jí to nedošlo. Ale Natovi to nevadilo. Rád jí to osobně předvede.

,,Co to má společného s tebou? Všechno," vstal, odstrčil židli na stranu a přešel k posteli.

,,Kde je moje družka, Misho? Tady, u mě a mé smečky, tam, kde má být," rty se mu začaly roztahovat do úsměvu. Naklonil se nad ní, obličeje měly jen pár desítek centimetrů od sebe.

,,Proč tě nutím zůstat u sebe v pokoji? Protože tam jako má spřízněná družka a Luna této smečky patříš," nestihla ani pořádně zalapat po dechu, když Nate zmenšil prostor mezi nimi na nulu a hladově jí políbil. Byl jako hladový vlk před hostinou.

Snažil se do toho polibku vložit všechno své zoufalství a další emoce, aby jej pochopila.

Aby pochopila, že Alfa na svou Lunu čekal již moc dlouho.

Krásný sobotní večer přeji,
zde máte tu hodně očekávanou kapitolku.
Jinak zítra vydám i odpovědi k otázkám. Bude to sranda je zpracovávat. :D

Mějte se,
Aisha