Černý sníh ✔ /Adventní kalendář 2018/

19.🐾

Neměla ani tušení, kolik je hodin, když se probrala. Její oči samy od sebe vyhledaly okno a zahleděly se z něj. Zajímavé bylo, že se dívala do noci. Cítila něco těžkého kolem boků. Třeštila jí hlava a viděla mírně rozmazaně. Posadila se a měla v plánu opatrně vstát, když si jí něco, nebo spíš někdo přitáhl zpátky dolů. Až teď jí to došlo. Ten pach, jež jí oblkopoval, známé prostředí ložnice, tichý dech těsně vedle ní. Polkla. Dostala se znovu na začátek.

Pomalu ze sebe stáhla Nathanielovu ruku a co nejtiššeji vstala. Divila se, že jí v tom ihned znovu nezabránil. Našlapovala velice opatrně, nechtěla ho vzbudit.  Mírně si oddychla až tehdy, jakmile se ocitla v kuchyni. Věděla, že nemá cenu se pokoušet o další útěk. Byla si na sto procent jistá, že ten dům jeho bojovníci straží ještě pečlivěji, než předtím.

Otevřela první skříňku s úmyslem najít nějakou skleničku. Po otevření ještě několika dvířek to vzdala a sáhla po hrnku s tématem vlčích tlap. Odfrkla si, jak ironické. Natočila si do něj obyčejnou vodu, ale než se stihla otočit a sednout si ke stolu, kolem pasu se jí obmotala silná paže. Alfa vlka probudila nepřítomnost jeho družky vedle něj v jejich posteli.

Nemluvil, čekal až promluví ona. A na to si musel chvíli vydržet. Misha nevěděla, co by mu měla říct.  Nechtěla ho ničím naštvat a hádat se s ním také nechtěla, protože jí bolel každý pohyb jakýmkoli svalem. Proto tam stáli v tichu, jeho tělo přitisknuté na její, oba zabraní ve svých myšlenkách.

Sevření povolil až tehdy, co se chtěla napít. Ruka zůstala na místě, jen stisk nebyl tak pevný. ,,Není ti nic? Nejsi unavená?" otočil si jí tváří k sobě, jen aby mu mohla pohlédnout do tváře olemované rozcuchanými vlasy od spánku. Pohladil jí po tváři, jeho dotyk byl na její kůži  lehký jako peříčko, co se snáší na zem. To, že prudce trhla hlavou si uvědomila až tehdy, když jí z krku vystřelila bolest. Co se to dělo? ,,Opatrně. Nesmíš se prudce hýbat, musí se to zahojit," zamračil se na ní.

Pomalu, sledována jeho očima, si sáhla na bolavé místo. Ucítila pod prsty něco mokrého. Víc se vyděsila až tehdy, když odtáhla ruku a spatřila krev. Okamžitě se rozešla k nejbližšímu zrcadlu. Nacházelo se v chodbě a jí  nevadilo, když celou rozsvítila.  Horší pro ní byl šok, když sama sebe spatřila. Na jedné straně krku měla kousnutí. Jak se tam ksakru dostalo?

Poté si vzpomněla. Hotel... Pokoj... Nathaniel... Rychlá konverzace o označení... Tma..

,,Tohle je tvoje práce?!!" došla až  k němu, opíral se o rám dveří do ložnice.

,,Ano, jsi-...," následovalo odkašlání. ,, je moje," odpověděl jí, jako kdyby na to snad byl pyšný. Nebo jí to tak z jejího postoje a tónu hlasu přišlo.

Misha už začala přemýšlet, co s tím bude teď narychlo dělat. Musela si to znovu otevřít, když prudce trhla s tou hlavou. Potřebovala jen v jeho domě najít lékárničku, aby to mohla nějakým způsobem ošetřit. Tu nakonec nalezla v jeho koupelně. Byla zastrčená v jedné ze skříňěk pod umyvadlem.

,,Zahojí se to samo... Jen nemáš v těle takové množství živin, aby se ti to hojilo rychle," vytáhl jí krabičku z rukou a během několika dalších sekund už byla zpátky v posteli.

Začínala si dávat dvě a dvě dohromady. ,,To je od toho... označení?"

,,Proč si myslíš, že se tomu tak  říká?" mrknul na ní a lehl si vedle ní. Chtěla se vzpírat, měla nutkání si ten krk obvázat. Smůlu měla v tom, že jí nikam nepustil a pevně jí držel. Nakonec znovu únavou a bolestí usnula.

Krásný večer,

dnešní kapitolka je taková oddechová, téměř o ničem. Do konce je před námi už jen 5 kapitol. Jak si myslíte, že to skončí?

Aisha