Černý sníh ✔ /Adventní kalendář 2018/

12. 🐾

,,Hej!" po ostrém tóně Samanthiného hlasu sebou dívka cukla. ,,Vnímáš?" Misha věděla, že na ní mluvila a nejspíš jí něco vysvětlovala, jen se pořádně nedokázala soustředit na slova, co jí vycházela z úst. No dobrá, byla myšlenkami úplně jinde a nedávala pozor.

,,Tak jinak," povzdechla si druhá žena a posadila se na stůl. Na oko přísným pohledem ukázala na židli kousek od sebe a kývla. ,,Tak mluv. Co tě ubíjí?"

Tím dívčiny myšlenky ještě prohloubila. Sama totiž nevěděla, co jí v tento moment trápilo nejvíc. Něco jí, jak už Sam řekla, ubíjelo a ona nevěděla, co přesně to bylo. Smutné.

Sěděla na té nepohodlné staré židli a hleděla do země neschopná říct jedno jediné slovo. Vycítila netrpělivost od stále přítomné vlčice a zachmuřila se. ,,To kdybych věděla," pronesla nepřítomným hlasem a zadívala se na ní.

,,Tak a dost," dívka se lekla, když byla vytáhnuta na nohy a za ruku táhnuta ven z archivu. ,,Nebudu se dívat na to, jak se tady oba plížíte bez života."

,,Jak oba?"

,,Nijak, potřebuju na čestvý vzduch. Už říkám nesmysly," stále jí za sebou táhla, ale už ne s takovou intenzitou. Nechtěla zatím, té lidské ženě říct, co pro ně znamenala. Nebo... spíše nemohla. Oni, celá smečka, o jejím příjezdu věděla již dlouhou dobu před tím, než se vůbec uskutečnil. Alfa nikdy nevydží bez své družky po jeho boku.

Divila se, že na jejím krku nespatřila jeho označení. To ji za svou družku nechtěl? Na tuto otázku si nedokázala odpovědět. Ta měla být smiřována na někoho jiného a ne na ní. Ona tu byla malým pánem a navíc, měla své postavení ve smečce ráda a nechtěla o něj přijít.

Netrvalo to moc dlouho a ocitli se zahradě. Misha pod bělavým sněhem rozeznala obrysy keřů. V létě na to musel být nádherný pohled, ačkoli i teď v zimě to bylo kouzelné.

,,Líbí se ti tu?" neuniklo jí, jak se Samantha snaží odvést pozornost od jejich předchozí konverzace. Rozhodla se, že pro tentokrát nebude vyzvídat a otázky si nechá do archivu, kde je mohlo slyšet méně vlků.

,,Je to tu... jiné. Všichni jsou tu jiní, než na co jsem zvyklá. Myslela jsem si, že vlci nejsou k lidem tak... přátelští," odmlčela se.

,,To ti řekl kdo?" možná nečekala, že se na ní hned navalí první ze salvy otázek.

,,Beta z minulé smčky, jež mě měla pod dozorem. Proč? Je na tom něco špatně?" přitáhla si kabát víc k tělu, protože jí začínala být zima.

,,Ty toho asi o nás moc nevíš, co?" Misha byla donucena zavrtět hlavou. Byla to pravda, doopravdy toho o nich moc nevěděla. Jen to, co jí Beta Tegan řekl. Ihned pochopila, že má bez otázek vždy udělat to, co po ní žádal a občas za to dostala nějakou tu odpověď. ,,Co ti o nás vlkodlacích obecně řekli?"

,,Nic moc. Jen hrubé základy, které mi stačí k tomu, abych věděla, že je lepší se některým z tvého druhu vyhýbat," promrzlé ruce strčila do kapes a snažila se zahřát.

,,A mluvili s tebou někdy o spřízněných duších?" viděla v jejích očích mírné jiskry, když se jí do nich zahleděla.

,,O ženách vlků. Prý je nikdy nechtějí nechat bez dozoru, hlídají si je, jako kdyby to bylo to nejvzácnější, co mají. Plus obecně. Že jsou na své ženy velice ochranitelští, majetničtí..." zbytek věty nechala doznít ve vzduchu.

,,Ano, ačkoli my preferujeme název spřízněné duše či družky. S našimi druhy nás již při narození spojuje samotná Bohyně! Je to právě ona, kdo nám dává tak velký dar a ty, má drahá, máš šteští, že jsi toho součástí."

Misho, přemýšlej... ozvalo se, již tak moc vylekané dívce v hlavě a ta se kolem sebe rozhlédla jako lapená srna.