Ahoj, jmenuji se Rachel Wilsonová. Nikdy jsem na žádném táboře nebyla, tak proč bych tam vůbec měla jet? Mamka by chtěla, abych o letních prázdninách jela někam, kde to tak neznám. No, abych poznala nové lidi. Otázka je jestli pojedu..
Budíček byl v 7:00. Bylo to děsný byla jsem strašně unavená a dnes je strašně náročný den bude hodně her atd. Třeba teď musím vzbudit Jacoba a pak musíme jít všichni na sraz před chatky. „Broučku můj musíme vstávat?" Zašeptala jsem mu do ucha. Když jsem se nad něj nad klonila, tak měl pořád zavřené oči myslela jsem, že ještě spí. Ale on si mě převalil pod sebe a dlouze políbil. To jsem nečekala, ale udělalo mi to hned hezčí den. ,,Jak ses vyspala má slečno." ,,Moc né ty trdlo spali jsme asi pět hodin." ,,Tak dnes půjdeme dřív." ,,Dobře, ale chci abys věděl, že včera to bylo moc pěkný děkuju za krásný večer." ,,Já děkuju tobě zlato." ,,Jo ale teď vstávej musíme na sraz ."
,,No vy hrdličky asi jste se moc nevyspali co" řekla Katie. ,,No moc ne no" odpověděl Jacob. ,,A co jste dělali celou tu dobu co jste tady nebyli" řekla Carrie. ,,Byli jsme na krásné procházce odpověděli jsem." ,,A jestli se muži zeptat, jak to tedy mezi vámi je" řekla Casidy. ,,No počkej" přerušil mě Jacob, když jsem nadechovala že odpovím. ,,Povím jim to sám, aby věřili dobře usmála jsme se na něho a nechala ho mluvit.
,,Tak vám představuji svou nejkrásnější, nejzlatější princeznu." ,,A jestli se ptáte na to, jestli spolu chodíme, tak od včera je to tak." ,,Né že jí ublížíš" začaly všelijak přes sebe křičet holky. ,,Nemusíte mít obavy nikdy jí nemůžu a nechci ztratit je to teď moje všechno co mám."
Když to dořekl nemohla jsem přestat být červená. Sice hodně přehání, ale i tak mě překvapil. Taky je pro mě vším, hlavně oporou. Hned jak se na mě otočil jsem mu vběhla do náruče. Obmotala jsem nohy kolem jeho pasu. On to nečekal, ale pak mě objal zatočil se mnou a dlouze mě políbil.
,,No dobře vy hrdličky, ale neříkali jste ze musíme na sraz tak honem" řekla Carrie. ,,Já asi půjdu na před, nechám vás převléct." Řekl Jackob. ,,To je dobrý nápad" odpověděly holky. ,,Tak zatím uvidíme se potom." Můj pozdrav opětuje a začíná se chystat k odchodu.
Můj outfit:
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Když jsme dorazili na sraz už tam bylo hodně lidí. Vedoucí nám oznamuje, že nás čeká mnoho her za týmy. ,,Jelikož Jones přijel se svým otcem později, tak ho dáme do modrého týmu k Jákobovi." Když jsem to uslyšela a otočila jsem se na Jacoba a ten se hned podíval do mých očí nechápala jsem, jak je to vůbec možné, ale měla jsem strašný strach viděla jsem, jak Jacob zatíná pěsti. To nebudu dobrý nápad, aby tyhle dva byli spolu v týmu. Ještě když je Jacob kapitánem, protože znám Jonese ten chce být všude vůdce a vše rozhodovat. Snad to tam přežijeme ještě s Melisou snad nebude nic zkoušet.
Potom začal mluvit Scott a řekl, že do našeho tábora přibude taková nová věc, která se bude konat každý rok tady na táboře. A je to, že v pátek na večer vás rozdělíme do dvojic z lidí, kteří jsou spolu v týmu. A budete hrát hru která spočívá v tom, že si vezmete další věci převážně věci na spaní a bude jeden den a dvě noci mimo tábor v lese. Ale některé věci můžete získat vše důležité se dozvíte později, protože dnes je teprve úterý, ale chtěli jsme vás na to připravit do předu. ,,Takže teď až dojíte, tak za pět minut v dobré obuvi a ve sportovním buďte připravený u hlavní budovy vyrazíme na ty hry do lesa." Řekl Robin.
Já už jsem rovnou čekala u hlavních budovy, protože už jsem byla připravená. Sedla jsem si tam na lavičku a čekala až tu budeme všichni. Ale v tu chvíli si ke mně sedl Jones začala jsem mít zase strach, ale tady už na nás vidí hodně lidí, takže mi snad nic neudělá doufala jsem, že každou chvíli přijde Jacob, nebo holky.
,,To je skvělý kočko, že budeme spolu v týmu, že jo?" ,,A neboj to minule, už jsem ti dávno odpustil." ,,No jsem přímo nadšena, že jsme spolu a co by si mi chtěli odpouštět to spíš, když už tak já tobě a to se nestane." Zlost už mě začala ovládat, ale už jsem uviděla Jacoba a tak jsem se k němu vydala. Byla jsem ještě trochu v šoku z toho, jak jsem mluvila s Jonesem. A asi to poznal i Jacoba, protože jsem se k němu vydal docela dost rychle, no v podstatě jsem běžela. ,,Co se stalo ?." Zeptal se mě Jacob, když mě uviděl. ,,Ne, mluvila jsem s Jonesem." Řekla jsem opatrně. ,,Cože mám mu jít dát zase do huby" už chtěl jít, ale zastavila jsem ho. ,,Neřeš to jen mě, už nenechávej dlouho s ním samotnou" zaškemrala jsem. ,,Dobře, ale ještě jednou a vrazím mu tak, že to nerozdýchá."
Jacob mě vzal nejprve za ruku před všemi, když jsme vyrazili do toho lesa na týmové hry. Nečekala jsem to, ale byla jsem šťastná a konečně i klidná a nemyslela na to, že budu v týmu s největším nepřítelem možná vlastně s dvěma.
,,Takže tady se seřaďte do těch týmů." Začal mluvit Robin. ,,Tady máte papír na to, kde jsou čísla od 1 do 10." ,,To je počet papírků, které potřebujete najít, abyste si poskládali cely příběh a tak získáte místo, kde je poklad z druhé strany mate i menší nápovědu na orientovaní." ,,Je to hlavně o domluvě každý hráč může vzít vždy jen jeden papír s číslem a odnést ho do domečku." ,,Ale to mu můžou překazit strážci, co jsme my vedoucí, když se vás dotkneme, takže papírek musíte upustit a vrátit se do domečku, kde uděláte 3 dřepy, pak můžete znovu." ,,Snad to všichni chápeme, když tak si to vysvětlíte v týmech."
Konečně vím jaký lidi mám v týmu jsou tu i 2 malé holčičky asi ve věku 7 let a jeden malý kluk v jejich věku dřív jsem si jich nevšimla. Došli jsme do našeho domečku a tam nám Jacob začal rozdávat čísla, kteří půjdou hledat, aby jsme se v tom vyznali. ,,Takže ty budeš mít 1 ...." A takhle postupně rozdal všechna čísla já jsem dostal pětku. Ale potom mu do toho skočil Jones a řekl. ,,Proč každý nevezme to co najde, jako první." Nad tím jsem jen protočila očima. On je úplně blbý a ještě musí mít poslední slovo. ,,Ty se do toho nepleť, nebo ti jednou zase vrazím." Začal na něj křičet Jacob, tak jsem ho zastavil a řekla jsem jim poslouchejte kapitána, takže si všichni pamatujte ty čísla a udělejte to, co vám říká Jacob." Když jsem na ně zvýšila trochu hlas, tak na mě všichni začali koukat, ale pak jen všichni přikývli a neřešili to. Jacob mi dal ještě rychlou pusu a poděkoval mi.
Když jsme byli všichni připravení, tak Robin zakřičel ,,hra" všichni od nás vyběhli kromě Melisi. Já jsem jí neřešila a běžela jsem dál najít papírek s číslem 5. Hlídala jsem si, aby mě žádný vedoucí nesundal a já nemusela dělat 3 dřepy.
Když jsem papírek našla vzala jsem ho a běžela k našemu domečku a kus předním. Do mě strčil Jones a pak mi myslím Melisa podkopla nohu. Takže jsem spadla a něco si udělala s nohou hrozně to bolelo nemohlo jsem se na to postavit, po chvilce přiběhnul Jacob viděl jen to, jak jsem spadla, ale neviděl jak to udělali oni. Potom ke mě došel Robin a zeptal se jak se to stalo já jsem koukla na Melisu a ta ukázala ať to neříkám, tak jsem dostal strach a nechtěla jsem, aby se to řešilo a asi by mi stejně nevěřili. ,,No nějak jsem zakopla asi o větev nebo nevím přesně bylo to hrozně rychlé." ,,Dobře, tak se vrátíš zpátky na chatku a dneska si dej pauzu a měj to co nejvíc v klidu a stav se na ošetřovně." ,,Dobře zkusila jsem se zvednout, ale strašně to bolelo, takže mi pomohla se postavit Carrie. ,,Děkuju ti." ,,To je jasný hlavně se šetři." „Jo neboj."
Potom si mě vzal do náruče Jacob a omluvil se, že mě doprovodí že tam asi stejně sama nedojdu. A tak jsme se vydali do tábora. Celou cestu jsem měla hlavu na jeho hrudi a cítila tu jeho krásnou vůni. Co mě vždy dokázala uklidnit.
Ahojky. Tak jsem tu po strašně dlouhé době, ale nemyslím vůbec nějakou chuť psát a mám teď málo času snad to bude lepší, ale nic neslibuju. A taky jsme dosáhli už 1k přečtení nechápu to vůbec jak je to možné jste neskutečný. Moc vám za to děkuju. 🖤🖤🖤🖤🖤🖤🖤🖤🖤🖤🖤🖤🖤🖤 Hrozné mě posouváte dál. Jste neskutečný. Dnes je tu za odměnu něco přes 1300 slov. Snad se kapitola líbila napište nějaký pěkný komentář nechte mi tu 🌟⭐️🌟 hvězdičku, jestli se vám líbí alespoň trochu líbilo. Ať vím, že mám psát dál. A moc se omlouvám za chyby, ale to bych neměl já 😅🙃 .
