Letní tábor (Dokončeno✅)

🖤22. Chapter🖤

Ona se jen ušklíbla a řekla. ,,Chceš to snad vyhrát." Mně jen málem vypadali oči. Ale v tu chvíli jsem jen přikývla a rozběhla se do předu pro další papírky. Když už jsme dobíhaly k cíli, tak jsem vydělala mnoho nechápavých výrazů. Nikdo nechápal, co se to teď stalo. Ani já ne. Melisa co obvykle nic nedělá, tak chtěla vyhrát. I vedoucí se nad tím trochu překvapeně zarazili. Ale všichni se usmívali. Robin si tam k nám napsal čas a pak další na počet papírků. Jen jsem se nad tím pousmála, jak se nám to povedlo a šla jsem za Jackobem. Ten jen řekl, že jsme byly dobrý a přitáhl si mě do polibku. 

A postavil se na start s Jonesem. A na znamení 3,2,1 teď se společně rozběhli. Já jsem si šla pak š povídat s holkami. Ty se samozřejmě hned začaly vyptávat co to bylo s tou Melisou. Já jim řekla co se stalo a řekla jsem jim, že se jí na to večer zkusím zeptat, protože sama to moc nechápu třeba to patří k jejímu plánu. Pak když jsme všichni doběhali, tak jsme šli čekat na výsledky ke stanům.

Potom přišel Scott a začal číst umístění. Já s Melisou jsme skončili na 2. místě a na prvním místě skončili Jones a Jackob. A na 3. Místě Carrie a Taylor. My jsme byli nadšení vůbec jsem to vlastně nečekala a když se Melisa zapojila stejně mě to překvapilo ještě kvůli mojí chybě.

Pak jsme dostaly ty body a radovaly se, že jsme mohly za ně dostat jídlo. Nemyslete si, že ostatní nedostanou jídlo dostanou, ale málo a něco co asi nebude tak dobrý. 

Po dalších par hodinách her atd. Jsme konečně skončili a mohli jsme si jít proto jídlo. Takže jsme se vrátili do tábora do jídelny, kde bylo vše na stole připravené podle bodu. A já a Melisa jsme jich měly na použití za dnešek asi 60. Což bylo hodně, takže jsme si to nějak rozdělily. Takže jsme se třeba i podělili s někým tedy já Melisa to už ne. Nějaký body nám zbyli.

Pak jsme se už vydali zase ke stanům a každý, už musel jít k tomu svému a zůstat tam, protože už bylo hodně hodin. Nebo taky připravit se na noc. Takže jsem se rozloučila s holkami a hlavně s Jackobem s kterým zase nebudu po celou dobu přes noc. Takže jsme několikrát políbili a obejmuli a pak už jsme museli jít.

Ještě jsme se tedy nějak došli do umýváren udělali si večerní hygienu, jako každý normální člověk. Pak už jsem se vydala k našemu stanu. Melisa už tam ležela a koukala do telefonu měla jsem strach se ji na něco zeptat. A tak jsem se rozhodla radši teď nic neřešit. Ale zase kdy budu mít zas takovou příležitost. No nějaká se snad najde. A tak jsem si potichu vlezla do spacáčku a otočila se k ní zády a pak jsem si vzala telefon a odepsala jsem ještě par lidem. Pak už jsem ho vypla a rozhodla se jít si radši lehnout. Ale furt mi běhalo hlavou proč mi pomohlo, když ještě ráno bylo jako ta hrozná Melisa. A teď je jako vyměněná. Neřešila jsem to a radši se snažila usnout.

Asi po půl hodině jsem totálně propadla do říše snů. Ale z mého ne moc hlubokého spánku mě probudilo otevření a následné zavření stanu. A tak jsem otevřela oči a začala jsem se rozhlížet kolem sebe. Ale neviděla jsem vedle sebe Melisu. A tak jsem si rychle vzala telefon a vylezla ven ze stanu. I když jsem měla celkem strach, tak pořád převažovala zvědavost. A tak jsem rychle vylezla ze stanu a samozřejmě ho za sebou zavřela.
Rozhlédla jsem se kolem a i když byla velká tma tak jsem uviděla postavu, jak jde mezi stromy. A tak jsem se rozhodla se vydat rychle za ní. Doufám že je to Melisa i když ji nemám ráda, ale mám fakt strach sama ve tmě v lese není zrovna příjemný pocit ještě poslouchat všechny ty zvuky kolem. Pokračovala jsem dál v pronásledování té postavy.

Až jsem zastavila na kraji lesa, který vedl k jezeru. Bylo to krásné. Ale když tam svítil měsíc, tak jsem uviděla Melisu, která seděla na konci mola. Rozhodla jsem se tam nenápadně vydat. Došla jsem na začátek mola. A uslyšela jsem jak brečí. Sama jsem tomu nemohla uvěřit, že vážně Melisa, která si o sobě myslí, jak je největší královna a ke každému si dovolí co ona chce. Měla hlavu položenou v rukou a nahlas brečela. I když je to Melisa i tak jsem se rozhodla jít za ní. Přišla jsem k ní a vedle ní si tam sedla. Ona svůj pohled nasměrovala přímo na mě. Chvíli na mě udiveně koukala. Ale její slzy pořád tekly po jejích tvářích. A tak jsem neváhala a nabídla jí svojí vlastní náruč samotnou mě moje chování překvapilo, ale v každém je i dobro. I když se divila a nechápala celou situaci, tak i přesto všechno to objetí přijala.

Ahojky čtenáři moji. Máme tu konečně zase novou kapitolu. Co pak se nám to tu stou Melisou děje. No chtěla jsem moc moc za překročení 3k přečíst vůbec nechápu, jak to teď rychle stoupá. Dekuji všem za každý 💬 nebo ⭐️ . Vše mě udělá radost, tak mi napište co chcete.

Vaše Adri. N