Letní tábor (Dokončeno✅)

🖤14.Chapter🖤

Potom jsem otevřela oči a světlo mě začalo štípat do očí. Probudila jsem se ve své posteli u nás v chatce.
Na vedlejší posteli jsem si všimla Jacoba jak spí. Natáhla jsem se pro telefon, abych zjistila kolik je hodin 17:30 a tak jsem se rozhodla, že půjdu vzbudit Jackoba za půl hodiny je vlastně večeře. A tak jsem se jen trochu upravila byla jsem strašně rozcuchaná spala jsem asi 4 hodiny nechápu vůbec, jak jsem mohla spát, tak dlouho. Lehce jsem se namalovala a bylo asi něco kolem 17:45. A tak jsem šla k jeho posteli a když jsem na něj koukla jak spí, tak se mi ho ani nechtělo budit on byl tak roztomilý a byl celý rozcuchaný. A tak jsem si klekla k jeho posteli dala jsem mu polibek a koukala jsem na jeho oči až se otevřou. Pošeptala jsem mu ,,zlato už musíme vstávat za chvíli je večeře." Když se mi ho konečně podařilo probudit, tak se na mě usmál. ,,Ahoj co noha." ,,Ale jo už se na ni můžu postavit, ale bolí to."

Když jsme vyšli z chatky a mířili jsme směrem k hlavní budově kde je i jídelna, tak mě vzal za ruku, takže jsme pokračovali ruku v ruce. Byla jsem ráda, že se za mě nestydí a že mu nevadí, co si o nás ostatní myslí. Na večeři jsme si každý sedl ke svému stolu já k holkám a on na té straně, kde je bohužel je i Melisa. Která mě pořád propaluje pohledem. Nechápu, že jí to baví mě ubližovat. Je to fakt mrcha musím si dát na ní víc pozor.

Sedla jsem si na své místo k našemu zadnímu stolu, kde vždy sedíme. ,, Ahoj holky " pozdravila jsem je všechny. ,, No heleme se kdo přišel." Vypískla Carrie. ,,Tak co noha." Řekla Katie. ,,Ale je to lepší už si na to můžu stoupnout." ,,Jak se ti to vůbec stalo." Řekla Casidy. Podívala jsem se na Katie ona celou dobu asi tak tušila, že jsem si to neudělala sama zná mě dobře na to, že se známe jen pár dní. A na víc jsme se o tom co mi Melisa dělá povídaly. Takže se na mě podívala ať řeknu pravdu. A tak jsem jen přikývl na znamení, že souhlasím.

,,No ale slibte mi, že to nebudete řešit a ani nikomu říkat." ,,Mně Jones strčil a Melisa mi, pak podkopla nohy." ,,Cože." ,,Potichu" všichni se na nás začali otáčet. ,,Ne si děláš srandu a řekla jsi to někomu" zeptala se mě Carrie. ,,Ne nechci, aby to bylo ještě horší." ,,No to bys měla." Řekla Casidy. ,,Nechme jí být ať si to rozmyslí sama." Řekla Katie. Mám jí fakt ráda a navíc mě chápe.    ,,Holky třeba by mi to nikdo ani nevěřil." ,,Nikdo to vlastně ani neviděl ona si na tohle dává pozor. " ,,Tak jí budeme víc hlídat, že holky myslím Melisu." Zašeptala Katie. Holky souhlasily.       ,,Děkuju vám jste fakt kamarádky." ,,Moc si toho vážím." ,,Nemáš vůbec zač máme tě rádi." Odpověděla Carrie.

Po večeři, už nebyl žádný program jen, že se prý půjde zítra do města já, že prý si můžu vybrat a taky podle toho, co mi řeknou teď na ošetřovně. Jelikož Jacob říkal, že půjde se mnou, ale v jídelně už nebyl a tak jsem se vydal ho rychle hledat. Ale moc rychle to nešlo kvůli té noze. Šla jsem tedy k jeho chatce. Jen jsem rychle zaklepala a vešla, ale to co jsem viděla tak mi to začala nahánět slzy do očí. Byl tam s Melisou a líbali se. Rychle jsem zabouchla dveře s očima plných slz přes který jsme už skoro ani neviděli jsem se rozběhla ke stromu, kde byla ta moje lavička. Teda běhat se mi s tou nohou moc nedařilo, ale to bylo to poslední na co jsem v tu chvíli myslela.

A tak jsem si sedla na lavičku a dala si nohy k prsům a hlavu si opřela o kolenu a už jsem jen brečela a říkala jsem si jak jsem mu mohla vůbec věřit. Měla jsem holky poslechnout, že se nezměnil měly pravdu. Nechápu proč jsem to neviděla. Ještě chvíli jsem, tam brečela a snažila se uklidnit, ale moc mi to nešlo. Bylo to jako by mi někdo vrazil nůž do srdce.

Ale pak jsem uslyšela kroky a doufala, že se mi to jen zdá nechci teď s nikým mluvit a tak jsem jen stále brečela a na tu osobu se ani nepodívala. Tak nějak jsem doufala, že nepromluví nebo, že radši odejde. Ale to se bohužel nestalo ta osoba si vlastně sedla vedle mě. A chtěla začít mluvit, ale to už jsem se ale podívala kdo to je. A nestačila jsem se divit. Jo máte pravdu byl to on. Nechápu co si jako myslí. Chtěla jsem se zvednout, ale on mě stihl chytit za zápěstí a tak jsem se posadila zpátky na lavičku.

,,Hele pusť mě, už mi je to všechno jasné a nechci se, už o tom bavit mám toho vážně dost, ani nevíš jak si mi ublížil." ,,Jenže ono to není, tak jak to vypadalo." „Prosím, vyslechni mě abych ti to mohl vysvětlit." ,,Tak mě jen nech ať ti to vysvětlím, prosím." Byl už úplně hotový. ,,Nevím co mi chceš vysvětlit, ale tak fajn." Viděla jsem, že na tom není o moc líp, jak já a to mi přišlo zvláštní a tak jsem ho nechala mluvit.

Ahojky. Vím, že už dlouho nemáš kapitolu, ale nějak jsme nebyli nápady. Snad mi prominete. Chtěla bych být aktivnější, ale nic neslibuju. Snad se vám, alespoň nová kapča libi 😂 . Určitě mi napište nějaký komentář a nechte mi tu hvězdičku ať vím, že mám pokračovat, že vás pořád baví. Jinak za chvíli už tu budeme mít skoro 2k přečtení vůbec nechápu. Ani nevíte, jakou mi dělá radost. Mám vás strašně ráda 💋💋💋💋 .
Vaše Adri.N