Třicátá druhá

523 44 8
                                    

„Ale! Co když se cítí podobně?" Ukáže na mě prstem.

„Jak to myslíš?" Podívám se na svého staršího bratra.

„No tak vezmi si to takhle. Bavila se s tebou ačkoliv byla vyděšená a vůbec tě neznala. A pak si dokonce našla kde bydlíš, aby tě navštívila. To nebude jen tak Sethe," pokrčí rameny.

„Hele, je krásný, že už teď nás takhle shipuješ, ale pomalu vůbec se neznáme," usměju se.

„Tak je nejvyšší čas se poznat, nemyslíš? Jo a jinak, co tady chtěla Lisa?"

„Netuším a je mi to jedno. Údajně mi něco chtěla říct, ale já jí poslal do háje. Máma mě taky pěkné štve, fakt nechápu, jak ji vůbec kdy mohlo napadnout, že bych jí vyslechl," zakroutím hlavou. „To byla vždycky tak mimo?"

„Jak v čem, vždycky si najde svůj styl, jak něco vyřešit."

„Tentokrát jí to ale neprošlo, protože s Lisou se už kdy odmítám bavit."

„Co udělala Lisa?" Promluví najednou Ellie.

„To je složitý, ale jednoduše má v rodině špatný lidi, nevěřila mi, když jsem jí to chtěl říct a to moje psychika už nezvládla a já se chci distancovat od všeho, co mi kazí dobrou náladu a to znamená, že asi budu dost často nakýblovaný u tebe."

„Jakože já ti tu náladu zlepšuju?"

„Přesně tak," usměju se na ní a Ell mi úsměv vrátí.

„Tak hele!" Zamračí se Frank.

„No co? Ty mě akorát tak opíjíš," pokrčím rameny a zasměju se.

Ellie se najednou nakloní k mému uchu. „Jsem ráda, že tě slyším se smát," šeptne a obejme mě. Jak je možný, že jsem měl takový štěstí na sourozence?

„To už předemnou máte i tajemství?" Falešně zavzlyká.

„Vážně jsi zrovna ty nejstarší?" Pozvednu obočí a v tu chvíli mi přistane rána do ramene.

„By ses divil, dítě," zatváří se 'děsně' tvrďácky. „Takže zpět k věci. Věc rovná se Vicky. Má telefon?"

„Neviděl jsem," pokrčím rameny.

„Hm, podívám se na Facebook. Jak se jmenuje příjmením?"

„Nevim."

„Dobře a co teda víš?"

„No, tak že se jmenuje Victoria a má stejnou doktorku jako já."

„Bože, s tebou je to marný, jak vůbec můžeš být můj bratr," plácne se dlaní do čela.

„Říkám si občas to samý Franku, neboj."

„Fórečky tě přejdou," uchechtne se. „Nemáš aspoň tucha, koho by mohla znát?"

„Ne, nenarodila se tady."

„A kde?" Zeptá se a já pokrčím rameny. „No, tak to bude zajímavý teda."

„Sorry brácha, nenapadlo mě se vyptávat na to, kde se narodila, nebo jak se jmenuje příjmením, aby si ji pak mohl můj bratr najít na Facebooku."

„Tak aspoň už víš, na co se ptát příště."

„Jestli bude nějaký příště, nevim jestli ji někdy potkám."

„A chtěl bys?" Pozvedne jedno obočí.

„Franku? Neser."

„Sethe? Nebruč," odpoví mi a zasměje se.

„Sethe, slovník!" Vypískne Ellie.

„Jasný, spikněte se proti mě oba," zasměju se a v tom se ozve klepání na dveře.

„Vy jste všichni tady?" Vykoukne máma.

„Nene, nejsme tu, jen se ti zdáme a vlastně jsme na Marsu," falešně se usměju.

„Sethe," hlasitě se nadechne. „Já si jen prostě myslím, že bys ji měl vyslechnout."

„Ale já nechci mami, proč to nedokážeš pochopit? Řekl jsem ti to už před deseti minutama, nechci ji mít ve svým životě, protože mi nepřináší nic pozitivního a já už nechci vídat lidi, kvůli kterým pak budu mít záchvaty úzkosti. Odmítám si tím projít znova a vážně nechápu, proč máš furt pocit, že bych jí potřeboval vyslechnout, jakoby mi snad řekla něco novýho."

„Měl bys čelit svému strachu."

„To je směšný, ty si myslíš, že se jí bojím? PROSTĚ S NÍ NECHCI MÍT NIC SPOLEČNÝHO." Zvýšim hlas. „Tak ji prosím tě přestaň vodit do tohohle baráku, dokud tady jsem."

„Mami promiň, ale já to upřímně taky nechápu. Jde o Sethovo psychický zdraví a ne o Lisy špatný svědomí," pokrčí rameny.

„Předtím ti taky dost pomohla."

„Jo, ale pak mě zas málem dostala na začátek."

A takové dohadování u nás bylo každý týden. Nikdo netušil, proč se máma tak snaží a všem to lezlo krkem, ale máma si stála za svým a taky dál četla stupidní články na internetu od ještě stupidnějších lidí, kteří psychické problémy viděli možná tak ve filmu, které mi pak tlumočila.
„Měl bys pít černý čaj," nebo „měl bys spát alespoň jedenáct hodit denně" a taky „škola prý taky pomáhá psychickému zdraví." Haha.

Uběhl měsíc dusna u nás v domě a Frankovo pátrání po Vicki bylo stále neůspěšné, což mě zas tak nevadilo, protože naše setkání vždy bylo příjemným překvapením.

„JÁ JI NAŠEL SETHE!" Rozrazí se dveře do mého pokoje, ze kterých vyběhne Frank s notebookem. „Stálo mě to měsíc mýho drahocenýho času, tak si toho laskavě važ."

„Jak?" Zeptám se překvapeně.

„Ani já sám už nevím," zasměje se. „Každopádně její jméno zní Victoria Allen a na Facebooku má fotku starou 4 roky."

„Díky brácho, cením si toho, ale co když ho už nevyužívá?"

„Hele, někdo jí tu psal k narozeninám a odepsala a to bylo před třemi měsíci."

„No a co teď?"

„Napíšu jí."

A tak jí napsal.

A/N: No achjo. Tak jsem se pokusila vám alespoň něco sesmolit, doufám, že se vám to bude alespoň trochu líbit. Nějak jsem vyšla ze cviku, tak mi to kdyžtak omluvte😁

Vrátím seKde žijí příběhy. Začni objevovat