,,Crrrrr," zvonil budík. Otevřela jsem oči a přejela prstem po telefonu, aby se ten hluk ztišil. Zase jsem nachvíli zavřela oči, ale tentokrát do dveří vtrhl bratr: ,, Sestřičko vstávej!"
,,Co je?" řekla jsem rozespalým hlasem.
,,Něco ti přišlo," usmál se.
,,A co?" zeptala jsem se a zývla.
,,Se pojď podívat," zasmál se a vyrazil do kuchyně. Vstala jsem a pronásledoval ho po schodech dolů.
,,No tak co mi přišlo?" zeptala jsem se otráveně.
Brácha jen ukázal na puget růží.
,,Co to je?" zeptala jsem se nechápavě.
,,Růže to nepoznáš?" zasmál se.
,,A co to tu dělá?" pořád jsem nechápala.
,,No to nevím, kdo ti ji poslal," usmál se.
Vzala jsem ji do ruky a přičichla jsi k ní. Spatřila jsem lísteček se vzkazem. Vzla jsem ho a začala jsi ho potichu číst. Bratr mi koukal přes rameno.
,,Co se tam píše?" vyzvídal.
,,Co tě to zajíma," zasmála jsem se a s kyticí šla zpět do pokoje. Sedla jsem si na postel a papírek si znovu a znovu pročítala.
Bylo na něm napsáno:
,,Včera to bylo fajn. Někdy to zopakujeme. Mám tě rád. J.."
Chvíli jsem přemýšlel od koho to může být, ale to ,,J" mi napovědělo Jacob. Bylo to od něj, tak milé. Hned mi to zlepšilo náladu.
Vzala jsem do ruky telefon a napsala Emily.
Já: Nechceš jít dneska ven?
Emily: Jo jasně, už se těším. Kam půjdem?
Já: Tak můžem zůstat u nás. Tak ve dvě?
Emily: Dobře budu tam.
YOU ARE READING
Mezi ledy!
Romance,,Já tam nechci!" stěžovala jsem si rodičům, kteří mě táhli na zimák. Ano nějak takhle vypadalo mé dětství, když jsem se musela chodit dívat na bratra, jak hrál hokej a hlavně vystupovat o přestávkách, jako krasobruslařka. Nenáviděla jsem je za to a...
