,,Neruším?" usmál se na mě.
Jen jsem zakroutila hlavou na důkaz jako, že ne. Sedl si vedle mě a začal si obouvat brusle. Potichu jsme tam seděli. Myslím, že každý máme svých problémů dost. Chvíli mě napadlo, se bych mu vše řekla, ale...
On už byl na ledě a s hokejkou se proháněl po ledě za pukem. Sklopila jsem hlavu a zase začala přemýšlet. Ozvala se rána. Strašně jsem se lekla a sklopená hlava mi vyletěla nahoru.
,,Promiň," usmál se.
Neodpovídala jsem, jen jsem se usmála. Vstala jsem a vstoupila na led. On si tam střílel puky na bránu a já? Opět mi hlavou jelo jen: ,,Skok, otočka, skok, pirueta."
Tohle jsem zase opět opakovala. Tentokrát jsem, ale nespadla. Ty rány od puku mi už mě nelekaly, vybavovala jsem si rány, které jsem poslouchala ráno a večer v pokoji, když brácha trénoval. Tak moc jsem si přála trénovat s ním.
Dvakrát jsem si objela led podél mantinelů. A u vchodu...tam stál. On tam stál. Přesněji řečeno stál tam bratr, ano můj bratr. ,,Co si jako myslí?" ptala jsem se sama sebe. Dělala jsem jako, že ho nevidím. Šel blíže, ale ne ke vchodu na led. Procházel se na tribunách. Nevím jestli tu byl kvůli mě, těžko říct. Zastavil se a koukl se na led. V jeho výrazu bylo vidět, že ho to mrzí. Ale to my bylo jedno.
Rozjela jsem se k Jakubovi, který stál ke mě zády. Objela jsem ho.
Ani jeden z nás nepromluvil. Vlastně ani nevím proč jsem tohle udělala, asi abych bratra naštvala, já nevim, v ten moment mi to nemyslelo a neuvědomovala jsem si, jak to bude ranit bratra. Nebo jsem si to uvědomovala. To on mi udělal to samé.
Už jako malý děti jsme měli zavedené pravidlo: ,,Oko za oko, zub za zub."
Dokonce ještě někde máme ,,smlouvu," kterou jsme oba podepsali. Vrátím se zpět na led.
Stala jsem naproti němu. Udělala jsem to,. vážně jsem to udělala. Já, která dala slib bratrovi. Já ho prostě políbila. Čekala jsem, že se bratr rozčílí, bude křičet, nebo udělá jinou kravinu. Ale on ne, jakmile jsem tohle udělala otočil se a odešel. Možná si uvědomil, jak to zranilo mě. Udělal to už jednou.
,,Já myslel, že jsi bratrovi dala slib?" usmál se, když jsem se od něj ,,odlepila."
,,Dala, ale teď jsem to porušila," usmála jsem se na něj. On nečekal a tentokrát spojil naše rty on. Odtrhla jsem se a jen ze sebe vydala: ,,Promiň."
👆
Další kapitolaaa je tady. Doufám, že se bude líbit.
YOU ARE READING
Mezi ledy!
Romance,,Já tam nechci!" stěžovala jsem si rodičům, kteří mě táhli na zimák. Ano nějak takhle vypadalo mé dětství, když jsem se musela chodit dívat na bratra, jak hrál hokej a hlavně vystupovat o přestávkách, jako krasobruslařka. Nenáviděla jsem je za to a...
