Dojdu do kuchyně. Nikdo nikde. Proto se seberu a zmizím ve svém pokoji. Musím pořád přemýšlet o Kubovi. Nemůžu ho dostat z hlavy, ale vím, co jsem slíbila bráchou. Na to pamatuju.
Vytáhnu si notebook a pustím si hokej. Poslední dobou mě baví čím dál tím víc. Sice je to jen záznam, ale hokejová atmosféra mě dostane tak, že zakřičím: ,,Góóóól!"
,,Jejda," pomyslím si když uslyším bratra jak říká: ,,Co to bylo?"
A hned na to uslyším hlas té ženy/dívky (nevím koho tam má) jak říká: ,,To je Anne, říkal jsi, že nebude doma."
Tenké zdi? Docela nevýhoda v našem bytě. Ale ten hlas mi přišel povědomý. Znám ho dobře, ale nemůžu si vybavit komu patří. Ti dva se tam dohadovali, ale to už jsem jim nerozuměla.
Šla jsem do kuchyně a chtěla si nachystat jídlo. Na židličce jsem uviděla bílou mikinu, kterou dobře znám, moc dobře ji znám. Mám tu samou, jen v červené. Koupily jsme si ji z Emily společně a slíbili si, že si nebudeme lhát.
,,To si děláš srandu? Ta holka je EMILY? Proto mi toho jejího přítele nechtěla představit. On je můj BRATR." zuřila jsem, ale tohle jsem si jen myslela.
Sedla jsem si na židli a čekala, než jeden žních vyleze..
✔️
Omlouvám se, že tak dlouho nevyšla kapitola, ale měla jsem nějakou tvůrčí krizi. Tak teď už se budu snažit vydávat je častěji. Doufám že se vám tahle líbila 🙂
YOU ARE READING
Mezi ledy!
Romance,,Já tam nechci!" stěžovala jsem si rodičům, kteří mě táhli na zimák. Ano nějak takhle vypadalo mé dětství, když jsem se musela chodit dívat na bratra, jak hrál hokej a hlavně vystupovat o přestávkách, jako krasobruslařka. Nenáviděla jsem je za to a...
