Zvuk na telefonu už mám vyplý. Pořád po mě něco chtějí. Když nevolá bratr, tak volá Emily. Ne já jsem rozhodnutá, nevezmu to ani jednomu.
,,Proč jsi to udělala?“ zeptal se Jakub, když jsem s rozmazanou řasenkou pod očima seděla u něho v kuchyni.
,,Jako proč jsem tě políbila nebo proč jsem utekla od bratra?“ zeptala jsem se a z očí mi vyletěli další slzy.
„Obojí,“ usmál se.
„Já nevím, byla jsem naštvaná. Prostě jsem to udělala.“
Jen zklamaně sklopil hlavu.
„Co se děje?“ zeptala jsem se šepotem.
„Já jen... to je jedno,“ řekl a napil se ze sklenice vody.
Zase jsem nepřemýšlela, vstala jsem a sedla si obkročmo na něho.
„Myslel si na tohle?“ usmála jsem se a políbila ho.
„Ja myslel, že tohle nechceš,“ usmál se do polibku, když mi ho opětoval.
„Ale chtěla," odtáhla jsem se od něj a do ruky vzala telefon. Otevřela jsem zprávy od bratra. Jen jsem nad nima kroutila hlavou.
„Víš, že mě asi zítra tvůj bratr zabije?“ zeptal se mě potichu Jakub.
,,Vím,“ zasmála jsem se.
,,Zlobíš,“ zasmál se taky.
„To vím taky,“ zase jsem se zasmála.
~•~
Zápas, je dnes na pořadu dne. Asi půl hodiny před zápasem jsem už seděla na místě, kde sedávám vždy. Tentokrát mi lístek nedal bratr, ale Jakub. Myslím, že bratr ani netuší, že jsem tady. Aréna se pomalu začala plnit. Koukala jsem na led. Byla jsem nervózní. Nevim proč.
Najednou si vedle mě někdo sedl. Otočila jsem se a uviděla jsem Emily. To snad ne.
,,Ahoj," usmála se. Ahoj? Jako vážně?
,,Čau," odsekla jsem.
,,Anne, omlouvám se. Chtěla jsem ti to říct. Nechtěla jsem, ať se to dozvíš takto," zesmutnila.
,,Já jsem se to taky nechtěla dozvědět takhle," odsekla jsem.
,,No tak Anne, jsi moje nejlepší kamarádka a vždy budeš," usmála se a objala mě.
YOU ARE READING
Mezi ledy!
Romance,,Já tam nechci!" stěžovala jsem si rodičům, kteří mě táhli na zimák. Ano nějak takhle vypadalo mé dětství, když jsem se musela chodit dívat na bratra, jak hrál hokej a hlavně vystupovat o přestávkách, jako krasobruslařka. Nenáviděla jsem je za to a...
