POTOMEK Počátek

Kapitola 5. Svítící anomálie

Za těch pár hodin co zkoumala cestu ven, Ignis usoudila že to bude těžší než si myslela. Ano byly tam těžké dřevěné dveře, ale když se otevřely, byla tam jen zeď za nimi. Pouhá zeď. Začala litovat že si nevzala krumpáč, nebo něco... Čím by tu zeď rozkopala. Ale pak se zamyslela, a došla k názoru, že to je hodně blbej nápad, ikdyž měla bezedný batoh, krumpáč by tam asi nenacpala. Přemýšlela že by i slezla z okna po stěně věže dolů, ale když si tak prohlížela kvalitu látek které by mohla dát dohromady, tak o tom rychle zapochybovala.

Vzdychla po pár hodinách a sesula se vedle batohu po kamenné zdi pod oknem.
Tohle bylo těžší než si myslela... Koukla znovu na klobouk a vzala si ho znovu do rukou.

,,Pověz mi, jak se odtud dostanu" vzdychla
,,Cesta musí existovat..." Promlouvala Ignis ke klobouku, jakoby doufala že promluví aspoň on. Ale klobouk mlčel. Měl by mít kouzelnou auru, měla by v něm třímat magie, proč tedy není živý ? Byl to kouzelný artefakt.... Artefakt.... Artefakt.

Jak tak se jí to slovo provalovalo hlavou, vzpomněla si na jednu věc a to takovou, že Moudrý klobouk stvořili čtyři zakladatelé co také postavili tuto školu. Godric Gryffindor, Helga Hufflepuff, Rowena Ravenclaw a Salazar Slytherin...

Odložila Moudrý klobouk na podlahu před sebe a vytáhla babiččinu hůlku a pět dopisů. Žlutý, modrý, červený, zelený a... Černý...
Černý odendala od čtveřice barevných a chvíli si ho prohlížela... Co když energie z dopisu probudí energii v Moudrém klobouku ? Čistě polemizovala sama se sebou. Nebyla , stále ji také vrtalo hlavou proč zrovna ona. Proč ona byla ta Vyvolená...? Ale věřila že ji snad na otázky někdo odpoví... Nebo něco kdyby se dal brát v potaz i ten klobouk.

Černý dopis opatrně dala zpátky do batohu a předložila před Moudrý klobouk čtyři dopisy. Chvilku koukala na ty věci a na Moudrý klobouk, jakoby čekala že sebou cukne, škubne, promluví či zalapá snad po dechu. Ale nic... Takhle to nešlo.

Ignis ale neztrácela víru. Zkoušela různé kombinace jak by mohly jít barvy za sebou, klepala vždy i klobouk hůlkou jestli to nemá nějaký efekt ale ne.
Zkoušela různé kombinace barev, zkoušela i nějaké zaklínadlo ale nic. Furt nic. Zkoušela to celé hodiny, ano takhle dlouho... Zaúpěla a pohlédla ke stropu.

,,Co jsi to za kouzelný artefakt... Copak ty nemluvíš ? To mi tu vyšší moc nepomůže ?  Kde je ta pomoc, nebo magie když ji člověk potřebuje..." Zvedla hlavu a rozpřáhla letmo ruce a pak je zase stáhla a koukala na klobouk zkoumavým pohledem, a dlouze vydechla.

,,Aspoň kdokoliv. Kdo ví co se tu stalo... Aspoň duch,..." Šeptla jen a zavřela oči. Pak sbalila dopisy zpátky do batohu a položila klobouk na parapet a postavila se s tím jak se zvedala a koukala ven jestli nerozezná kolik je hodin... Nebesa byla stále zatažená, jak kdyby měla propuknout v déšť ale ten zatím nikde nebyl. Ale vzhledem k tomu jak bylo tmavěji a tmavěji, Ignis to připadalo jako kdyby bylo černěji vždy když mrkla. Vypadá to na chladnou noc.... Proto radši zavřela okno a pokoj se po zaklapnutí oken ponořil do šeré tmy. Naštěstí si na to šero a tmu zvykla tak, že rozeznala kde je nábytek a další věci.

A tak si sedla na malý gaučík a vzala si klobouk a batoh. Klobouk dala na stolek naproti sobě a batoh postavila vedle. Když teď nemá co dělat tak aspoň se podívá co si sbalila... Nevěděla jak ale měla lepší smysl v orientaci v noci než ve dne. Ne že by měla horší zrak. Prostě to tak měla.

Vzala batoh a položila si ho vedle sebe a odendala víko a rozevřela hrdlo. A Hrabala dovnitř. Vytáhla trs svého oblečení, který tam byl hozený když si musela rychle sbalit. Ještě třikrát vytáhla oblečení co si skládal vedle sebe a pak vytáhla obálky a babiččinu hůlku a dala to na stůl. To bylo důležité. Nesměla to poničit. Pak vytáhla krabičku kde byl na štítku napsaný stan. Dala to na stůl, nějaké další oblečení a pomůcky jako sešity, mudlovské knihy ale taky knihy co měla po babičce co jí je četla když byl malá. Pak vytáhla starší a větší knihy v kožených obalech. Dle zvláštních názvu poznala, že to budou knihy o kouzlech a tak... Odložila to taky na stůl. Pak vytáhla další krabičky kde bylo znázorněné  nějaké jídlo.... Jako ,,zelenina", nebo ,,ovoce". Dokonce se tam objevila i krabička s názvem ,,pečivo". No ... Měla aspoň jistotu že nebude muset jíst kořínky a neumře hlady... Zašátrala znovu a vytáhla ještě poslední kus oblečení, deku a pár krabiček s prázdnými štítky. Možná by je mohla využít. Mohla by si krabičku zvětšit, dát do ní oblečení a zmenšit ji.... Kdyby jen ale věděla jak....  A tak si jen vzdychla, a složila prázdné krabičky do předních malých kapes, dopisy dala do vnitřní kapsy u hrdla batohu, skládala si pak oblečení a dávala ho do batohu složeně. Někde by měl být i kartáček na zuby se zubní pastou, ale to  bude řešit potom. Návrh dala ještě knihy jak ty čarodějné tak i ty mudlovské, pak i sešit,  krabičky co měly nadepsaný štítek dala do další přední kapsy vedle těch nepodepsaných. Dlouze vydechla a položila pak batoh na zem u gaučíku. V ředitelně začalo být docela chladno a tak si sundala aspoň boty a přikryla se dekou. Kabát si na sobě nechala. Nechtěla riskovat že se probudí uprostřed noci s tím že jí je zima. Zachumlala se do ní jak to šlo a koukala na Moudrý klobouk, jakoby měl zrovna právě teď promluvit. Ale nepromluvil... Jak jinak... Možná se jí podaří... Ho nějak rozmluvit...  Myšlenkami bloumala ve své hlavě a vzpomněla si na to jak se tvářil její táta když ji poslal pryč krbem... Mrzelo ho to... Vrtalo ji to hlavou... Měla ho ráda a snažila se mu dělat radost všemožnými způsoby.... Ale jakoby stále nebyl uvnitř spokojený... A tak i ona nebyla nikdy spokojená.