POTOMEK Počátek

Kapitola 6. Sklepení

,, Vím kdo to je. Byl to můj dobrý přítel...
Je pohřbený v Prasinkách na hřbitově." Promluvil po chvíli Brumbál a vzdychl.

Ignis se na něj podívala překvapeně.

,,Vy jste ho znal ?" Podívala se Ignis na bývalého ředitele. Pak se podívala se před sebe. Severus Snape... Musí ho najít. Vzpomněla si na babiččin hlas a taky na vidinu co měla ve snu. Má tenhle hrad.... A pak na jednu vesnici. Ta vesnice.... Je snad nedaleko od hradu ? Kde přesně. Jak se tam dostane...? Podívala se pak znovu na ředitele, protože odtáhla hlavu k zemi na kterou se zamyšleně dívala.

Ředitel ji na to přikývl
,,Ano znal." Řekl jen.

,, A kde že je pohřbený ? Pamatuju si malou vesnici.... To budou... Ty... Prasinky ?" Řekla opatrně hlasem jestli si název pamatuje dobře. Ředitel ji na to kývl.

,, Skvělý... Vím aspoň kde je... Ale... Jak se tam dostat...' zaúpěla
,, Snažila jsem se dostat pryč z vaší kanceláře ale když otevřu dveře je tam jen zeď... Pomůžete mi dostat se ven ?" Koukla mu do očí s prosbou.
,,Prosím..."

Ředitel se na ni zadíval. Magie v Bradavicích už není. To byl problém protože tajné chodby jakoby neexistovaly. A vchod z jeho ředitelny byl taky zatarasaný. Byla to ošemetná situace.

,,Rád bych ti pomohl.... Ale bohužel nevím Jak.. jsem jen duch, pouhý přízrak, výplod tvé energie... Počkej moment... Stále přemýšlíš nad tímto lesem ?" Optala se jí z ničeho nic. Ignis na něj zařazeně zamrkala. Ano, myslela na toto místo často, sem chodili s babičkou a tátou na procházky, když byla menší.
Zdráhavě kývla.

,,Zamysli se nad moji pracovnou. Nad těmi dveřmi co jsou zatarasené. Představ si že jsou otevřené. Že tam je místo zdi průchod." Poradil ji jen a zmizel.

,,Počkejte, co mám dělat ? To nemůže fungovat, profesore... Profesore ?" Houkla do lesa a ponořila se znovu do nicoty. Do té černé a chladné nicoty kde byla sama. A tak jen vzdychla. Představila si tu pracovnu ředitele. Představila si ty dveře a otočila se k nim. Byly zamčené. Cože to má dělat ? Představit si že tam nejsou ? A co se bude dít potom... ? Až se probudí tak tam ty dveře nebudou ?

To byl chabý vtip který nebyl ani vtipný... ale udělala to. Představila si že ty dveře a zeď tam nejsou. Chvilku se nic nedělo. Pak se zeď rozvlnila a dveře zmizely a zeď taky....

Pak se vše pohltilo do temna.

Ignis se probudila bůh ví v kolik hodin a posadila se a něco zamrmlala a promnula si oči unaveně. Zdál se jí sen... kde viděla ředitele Bradavic... A mluvili spolu... A pak... Ty dveře !

Otočil se ke dveřím podvědomě směrem kde by měly být. A srdce ji doslova poskočilo, když viděla, že místo těžkých dveří tam byla jen černočerná tma a obrys který nechaly dveře. Tohle ji vyděsilo. Ty dveře tam byly ! Věděla že tam byly ! Jak se to stalo ?

Ve snu tam nebyly, představila si to ve snu... Počkat neporadil ji to ředitel ? Samozřejmě že poradil, tohle si ještě pamatovala. Avšak se stávalo, že často si ani nepamatovala co se jí zdálo. Jen matné útržky. Ale ty dveře zmizeli ve snu... Ve snu ! A tohle byla realita !

Cítila jak měla tlukoucí srdce až v krku. Bylo to děsivé. Tma byla v těch obrysů dveří temná, hustá a přímo hmatatelná... Otočila se ke stolku kde měl být Moudrý klobouk. To jen jestli nezmizel. A ne. Ten tam stále byl, jen vedle něj ležela lucerna co matně svítila díky svíčce a halila místnost do chabých slabých odlesků. Překvapeně zamrkala.
,,Jak..." Nechápala a jen skákala pohledem z lucerny na díru v podobě obrysů dveří. Během minuty složila deku, dala jí do tašky, chňapla klobouk a lucernu a hůlku si dala do kabátu k sobě a vyběhla ven. Svítila si lucernou a vešla opatrně do toho temného průchodu. Poznala točité schody a chodbu. Držela si lucernu před sebou a šla dál. Udělala jedno kolečko a vyšla náhle ven. Ovinul ji proud větru a Ignis se zhluboka nadechla. Nervy co se už pomalu měnily v křečovité uzlíky strachu, se náhle uvolnily. Sevřela lem kůže Moudrého klobouku víc aby se jí nevytrhl z ruky kvůli poryvu větru. Ale aby tomu zabránila úplně, dala ho taky do batohu. Možná se jí bude hodit. Dostala se ven. Její srdce zaplesalo radostí z toho divokého poryvu větru co jí cuchal její vlasy a vískal je. Znovu se nadechla a vydechla. Vyšla venkovní chodbou která byla pod střechou a uprostřed bylo kamenné náměstí s kašnou. Bse bylo porostlé mechem a pochmurné
Mrtvé a bez života. Ignis se rozhlížela kolem. Bylo to docela zvláštní místo. Seč magii necítila vnitřně, cítila podivnou magii ve větru. Něčím byl nasycený. Něčím zvláštním co nedokázala identifikovat. Procházela se a šla nějakým směrem a chodbou. Byly tmavé a strašidelné, Ignis byla vděčná za tu podivnou lucernu která se objevila na stolku. Dál jí tam tu lucernu snad ředitel ? Možná.... Avšak to byla jen domněnka. Alespoň se ještě kolem porozhlédne. Pak se vydá do té vesnice. Ještě ji trápila jedna věc a to taková, že nevěděla jak oživit mrtvolu.