POTOMEK Počátek

Kapitola 10. Znovu probuzení

,, Proč jste ho tedy uspávaly, když je jen v hlubokém spánku ?" Nechápala Ignis, která zařazeně koukala na Allener, která vykopávala hrob dotyčné osoby.

Allener odklopila s lopatou další hromadu hlíny a otřela si čelo.
,, Protože by změnu nezvládl. Navíc věštba mluvila i o něm, a bývalí smrtijedi by po něm šli..." Řekla Allener a kopala dál.

Ignis o Smrtijedech něco slyšela, patřili k Voldemortovi. A tak jen kývla.

,,Nebude nadšený." Upozornil Ortex a sledoval Allener jak si bezstarostně kope dál. Na tváři jí hrál letmý úsměv.

,, Já vím. Jsem zvědavá, jestli mi natáhne, po celých sedm let se o to nepokusil..." Uchechtla se jen.
,,Bude nadávat jak starej medvěd, o to se klidně vsadím. Budeme muset poslat pak zprávu Mc'gonnagalový." Řekla Allener a zarazila lopatu znovu, dokud se neozvalo tupé naražení do dřeva. Ignis sebou cukla nepatrně při tom zvuku a ohledla se za sebe, jakoby čekala někoho kdo to tu hlídá a vyběhne na ně s vidlema, že vykrádají hroby. A nebo ti kentauři...

,,Jsme tam." Zašklebila se Allener a prohrábla si vlasy dozadu, jelikož jí pár pramenů spadlo do tváře. Vzala dlouhou tyč s háčkem, kterou měla položenou nedaleko. Rozpřáhla se a zasekla ho o roh víka rakve, která byla černá a na jejím středu byl vyrytý kroutící se had do smyčky a hlava nu koukala na levou stranu. Allener zabrala a odklopila víko rakve.

Pro Ignis ti byl divný pocit, cítila něco v břiše, jak se ji žaludek podivně kroutil...
Poté jen zalapala po dechu, když uviděla muže, který v ní bezhybně ležel.

Měl vlasy dlouhé k ramenům, na sobě černý hábit, dlouhé sako a kalhoty. Jediná bílá na něm byla jeho pleť a matný límeček košile u jeho krku. Šlo vidět jak se jeho hruď pomalu zvedala a zase klesala. Ignis pootevřela ústa v čirém překvapení.

,,No...." Zasekla se. Co na to říct ? Bylo to šílený !

Na ti se jen Allener zašklebila a Ortex měl nevýrazný výraz. Bůh ví co si myslel...

Allener skočila dolů do hrobu a trocha hlíny spadlo dolů do rakve. Nohama se zapřela o okraje rakve. Skrčila se nad spícím mužem a pak něco zašeptala. Nebylo ji rozumnět a ani moc vidět, jelikož její kabátec ji celý halil. Pak odskočila nahoru a Ignis s Ortexem mohli vidět, jak sebou muž cukl a kolem něj se objevila tyrkysová záře, která kolem něj problikala a pak zmizela.

Všichni netrpělivě vyčkávali co se stane. Muž najednou očními víčky letmo zamrkal a pak otevřel pomalu oči. Dlouze vydechl a pomalu vztáhl ruku a promnul si oči. Pomalu se posadil  a zakryl si dlaněmi oči. Ortex seskočil pomalu na okraje rakve a pomohl muži, který se probral z dlouhého spánku, na nohy a vytáhl ho nahoru.

,,Co se...." Zachrčel muž v černém. Ortex ho podpíral. Nevypadal ze by se zatím dokázal udržet na nohou.

,,No.. spal jsi bezmála dva roky, takže... Budeš nějakou dobu malátný.... A radši moc nemluv." Řekla Allener se skříženýma rukama na hrudi a sledovala oslabeného muže jak po ní střelil vražedným pohledem. Ignis usoudila, že kdyby mohl, ten pohled by opravdu zabíjel...

Ignis šla k němu a vzala ho z druhé strany a pomohla ortexovi a odtáhli ho.

,,Myslím že být v tom domě není nejlepší nápad... Co takhle použít stan ?" Optala se Ignis když šli vesnicí. Ortex a Allener se na ni otočili.