Prvních Sto [Eddsworld X The 100 Crossover]

25.

//Tábor//

,,Dobrá Naty" Povzdychla si Stef nad Naty, sedící na židli s velkým úsměvem od ucha k uchu ,,ty ořechy přestaneš žrát!" Napomenula ji ,,Ale ony jsou tak dobrý" Snažila se vymluvit, ale Stef jen protočila panenkama ,,Kvůli těm ořechům jsi sjetá" ,,a chtěla jsi znásilnit Edda" Podotknula Clarke.

,,To nebylo myšleno, jako znásilnění. Jen jako hra~"

,,HRA? MÁLEM JSI MU UDĚLALA NA KRKU CUCFLEK!" Rozmáchla okoko sebe Stef rukama. Naty to bylo ale jedno a jen protočila očima. Seděla tam s rukama založenýma na hrudi a ignorovala je.  Stef si povzdechla ,,no dobrá tedy, když jinak nedáš" Sebrala ji pytlík s ořechy "...VRAŤ MI TO" Vystartovala po ní Natali, ale se Stef to nehlo. Akorát zvedla ruku s pytlíkem výše, než do teď byla.

,,Dokud nezjistím, co v tom je nikdo se toho nedotkne"

,,Ale Steeeeef-"

,,To platí i pro tebe Natali" Řekla s velkým důrazem v jejím jméně ,,GHHHH fajn.." Odešla naštvaná Natali pryč k táboráku, kde si  sedla s opřenou hlavou. Všechny si prohlížela. Nikdo ji nepřipadal takový, jak se zde "básnilo" Ba naopak. Většina z těch lidí vypadala přátelsky až na blonďáka a jeho partu, co byla v západní části tábora.

,,Co tady sedíš jak pecka?" Přisedl si k ní Sebastian ,,A co je tobě do toho?"

,,Toooo, že mě to zajímá?"

,,Jo taaaaak" Pronesla ironicky Natali. Oba se zadívali do ohně. Přemýšleli nad věcmi o kterých možná ani ostatní neměli páru. Toho druhého ignorovali a krom praskání dřeva zde bylo ticho. 

Naty si vzpomněla na svůj první východ z "pokoje". Kdy konečně viděla z velkého okna Archy zemi a vesmír. Bylo to vůbec poprvé, co mohla vidět takovou krásu na vlastní oči, aniž by se musela schovávat.

//FlashBack//

,,Myslíš, že jsem připravená?" Podívala se Natali na Toma, který si na sebe akorát navlékal ukradenou uniformu jednoho te strážných. Dnes Natali slavila své patnácté narozeniny a za tu dobu, kdy se musela schovávat pod podlahou si Tom řekl, že je dobrý nápad ji přeci jen provést po domově, kde vyrůstá.

,,Jistě že" Pousmál se Tom ,,dříve nebo později by jsi stejně utekla a prohlédla si to tu sama" Zasmál se. Tom možná na venek vypadal šťastně, ale uvnitř sebe cítil strach. Nejen o Natali, ale taky jejich matku a ostatní. Byl to sice risk, ale jak už řekl, jednou by se podívala sama.

,,Jo! Ještě vem si tohle" Podal ji roušku. Naty se nad tím ušklebila ,,K čemu mi to bude?" ,,Pro jistotu, aby tě nikdo nepoznal" Naty nad tím protočila očima a radši si roušku nasadila, aby nemusela slyšet další Tomův výklad o její bezpečnosti.

//Součastnost//

Musela se nad tou vzpomínkou pousmát. Byla to jedna z těch mála šťastných, co měla. Hned po té, co poznala Edda a ostatní. Ty další vzpomínky tolik šťastné nejsou a nejraději by na ně zapomněla, jenže...to nešlo.

,,PODÍVEJTE NĚKOHO VEDOU" Všichni zvedli své hlavy a pohledy se upřeli na vstup do tábora. Všem mohla spadnout brada až na zem. Jedné skupině, co byla na lovu se povedlo chytit zemšťana. Vypadal starší tak okolo 35-40ti let. Byl svázaný tak, že ho provazy přímo škrtily na rukou a hlavu, kterou měl sklopenou k zemi  měl zahalenou kápí.

,,Tak tohle bude ještě sranda" Odfkl si Ridley a společně s loveckou skupinou šel zemšťana pomoci dostat do Exodusu...

Než cokoliv někdo začnete psát...JÁ TO VÍM. VÍM TO, NEDRŽELA JSEM SE TÉMATU A HROZNĚ SE ZA TO OMLOUVÁM TAT. Proto to chci teď vynahradit a tématu Sci-fi a post apokalypsa se zase začít držet.

Vážně se omlouvám, že ty poslední kapitoly byly vážně jen o shipech, nechala jsem se asi malinko unést a chápu, že to někoho z vás asi přestalo bavit T^T.

Omlouvám se za chyby v textu a že je kapitola tak krátká.

©Croiss