Unproblematic Boy

Část 25.

Liam mě pochválil a pak jsem šel cvičit s Harrym.

"Ahoj, Ni." usmál se na mě andělsky.

"Ahoj."

"Nebudu z tebe rvát kůži, jen ti ukážu něco málo ze sebeobrany." mrkl na mě a začal mi ukazovat různé cviky. Když uznal, že mi to jde, zahájil opravdový boj s ním.

Tolikrát jsem ležel na zemi, že jsem si myslel, že už nevstanu. Všechno mě bolelo.

"Dobře, jde ti to. Ale není to nejlepší." ukončil náš výcvik.

"Neříkal jsi náhodou, že ze mě nebudeš strhávat kůži?" povzdechl jsem si, opět ležíc na zemi.

"To nic nebylo, po čase si zvykneš." mrkl na mě. "A Nialle?" pomohl mi se zvednout. "No, to včera... Omlouvám se, jen se mi prostě líbíš a-"

"Já si ze včerejška skoro nic nepamatuju." zasmál jsem se a on zrudl.

"Vážně?"

"Jo."

"V tom případě to neřeš."

Jak chtěl, tak jsem udělal, ale pořád mi hlavou vrtala jeho slova.

Líbím se mu? Já? Jak je to možné? Jsem nikdo. Jen Niall. Neschopný malý Niall. A navíc, nejsem gay. Takže proč? Že mě políbil a já se kvůli alkoholu nechal... To nic neznamená.

"Chceš vědět, co se stalo?" podrbal se na zátylku.

"Jo." vyhrkl jsem dřív, než jsem vůbec zaznamenal, co říká - bylo to ze zvyku! Já to nechtěl vědět!

"Tohle..." než jsem ho stačil zastavit, lapil mé rty do svých. Já... Byl jsem v šoku.

Líbal mé rty a já se nechal. Neměl jsem sílu reagovat. Jeho rty... Byly hebké. Krásně voněl a způsob, jakým mě držel... Když mi došlo, co se vlastně děje a co při tom pociťuji, odstrčil jsem ho.

"Harry já-"

"Promiň..." pípl.

"Ne, Harry, jen chci říct, že nejsem gay." nastalo trapné ticho.

"Ty nejsi..."

"Ne."

"Kecáš." zasmál se.

"Nejsem!" bránil jsem se.

"Fajn, takže se ti to nelíbilo?" uchechtl se.

"Ha-"

"A nelži!"

"Já..." mlčel jsem. Asi se mi to líbilo.

"No vidíš. Jsi teplý jak radiátor." mrkl na mě.

"Nejsem!"

"Ne?" přišel ke mně a chytil můj zadek do dlaní.

"Harry pu-"

"Nesnaž se tomu bránit, brouku." opět na mě mrkl, věnoval mi polibek na rty a odešel.

"Pro Boha..." vydechl jsem vyděšeně a šel taktéž dovnitř.

"Harry, nedělej mu ještě větší problémy. Už tak je zmatený! A ty? Ty ho ještě políbíš!? Všichni víme, že je gay, ale-"

"Loui, proč by to, sakra, neměl vědět? Je to normální, přirozené a roztomilé. On je roztomilý. A já si prostě nemohl pomoct!" prskl.

"Harry on ale kouká spí-" zahlédl mě Louis koutkem oka. "Ahoj, Ni." zamával mi.

"Ahoj..." usmál jsem se.

"Honem, blonďáčku, spěcháme!" chytil mě okolo ramen Liam, který se tu z čista jasna objevil jako duch.

"Kam?"

"Domů." mrkl na mě.

"Amy-"

"Amy ještě cvičí. Přijede až večer."

"A proč spěcháme?"

"Protože mě to tu nebaví." zasmál se a nasedali jsme do auta. "Nechceš zajet na oběd?" podíval se na mě. "Nialle, jsi v pohodě?"

Ne, můj drahý, nejsem. Víš proč? Protože se mě Harry snaží přesvědčit, že jsem gay. A Louis si to taky myslí. A já nevím, jak dokázat, že nejsem, protože na to, abych si našel dívku, jsem příliš neschopný a příliš moc Niall, a jinou možnost nevidím. Ale, můj drahý, já jsem si jist, že gay nejsem. Proč bych měl být? Jaké mají důkazy? Jestli jen to, že když mám v krvi alkohol, tak se na tebe dívám a dále to, že jsem nikdy neměl děvče, a jako poslední to, že jsem se líbal s Harrym tak... Tak to vážně vypadá, že jsem gay. Jenže já nejsem! Nemůžu být! Prostě nejsem!

"Nialle." luskl mi prsty před obličejem.

"Jo?" podíval jsem se na něj vyděšeně.

"Co se děje?" staral se.

"Ale nic..." falešně jsem se zasmál.

"Nelži mi... Co se stalo?"

"Nic jen... Liame, myslíš si, že jsem gay?" zašeptal jsem zostuzeně.

"Cože?" uchechtl se.

"Tak jo nebo ne?" cítil jsem, jak se mi do tváří hrne červeň.

"Já nevím, blonďáčku. Nepřemýšlel jsem nad tím." usmál se. "Proč se ptáš?" vyjeli jsme konečně z parkoviště.

"Harry a Louis si to myslí. A taky si myslí, že si to myslí i ostatní. Jenže já nejsem... Ono to tak jen vypadá." díval jsem se zničeně z okna.

"Nialle..." zasmál se. "Harry v tobě vidí gaye jen proto, že tě chce. Jen ty víš, jestli jsi nebo nejsi." mrkl na mě a dál se věnoval cestě.