Unproblematic Boy

Část 48.

"Máš pravdu." kývla, v očích se jí objevily slzy. Odstavila se na krajnici a začala brečet. "Nialle, on je můj život. Miluju ho. Má tu nejkrásnější duši na zemi, ale prostě... Já ho nechci zatáhnout do tohohle světa. Nechci aby byl v nebezpečí. A právě proto jsem se s ním po třech letech rozešla." vzlykala.

"Amy..." objal jsem ji, i když to bylo v tom autě dost namáhavé. "Přece... Tohle vám přece nemůžeš udělat. On měl vždycky oči jen pro tebe. On tě miluje..."

"Já vím. A možná proto to bolí ještě víc." vzlykla. "Nialle, asi to neuřídím." zasmála se.

Takže mám zase řídit já? No to mě poser.

"Dobře, prohodíme se."

Jestli zničím další auto...

"Díky."

Máš za co, Amy. Abys toho ještě nelitovala.

Prohodili jsme se a Amy mě naváděla, kudy jet a taky objednala pizzu, takže dnešek strávím u ní. Její kamarádka je prý někde na cestách, takže má dům pro sebe.

Parkoval jsem tři minuty. Bylo to šílené. Musel jsem se vlézt s jejím barevným autem mezi další dvě auta, která tam parkovala. Nakonec jsem ale uspěl.

Poslala mě do obýváku a šla vařit čaj. Mezitím se ozval zvonek a já šel otevřít. Převzal jsem nádherně vonící pizzu a zaplatil.

Opět jsem se přemístil do obývacího pokoje a pustil televizi. Amy si sedla vedle mě a já se na ni soucitně usmál.

"Proč jsi ho teda odkopla?" začal jsem. Očividně o tom chtěla mluvit, jen nevěděla, jak začít, a tak tento krok zůstal na mně.

"Nialle, to, jak žijeme, je nebezpečné. Vždycky to tak bylo. Nerada bych, aby mi ho někdo zabil. Neustále ho hlídám na každém kroku, protože je prostě můj. Ale nemůžeme se stýkat." pípla.

"Amy-"

"Nechci to víc rozebírat. Ale všimla jsem si, jak koukáš na Liama..." ušklíbla se.

Co? Jak? Ne. Nekoukám na něj.

"Co?" zasmál jsem se.

"Miluješ ho?" upila si z hrníčku.

"Ne. Nejsem gay."

Jsi teplej jak radiátor. Přiznej si to...

"Ne?" zasmála se od srdce.

"Ne..."

Jo Amy. Liam se mi líbí. A nejsem na to pyšný.

"Ale on na tebe taky kouká. Nikdy si na nikoho nedával takový pozor, jako na tebe. Když jsi s ním, je z něj anděl. Ale jediné křivé slovo na tvou osobu a sahá po zbrani." usmála se, v očích jiskry. "Líbí se ti aspoň?" hrála si s vlasy.

"Amy..." povzdechl jsem si.

"Líbí se ti! Já to věděla!" šťastně si poposkočila.

"Amy-" chtělo se mi najednou brečet.

Vysmívá se mi?

"Ty se mu taky líbíš. Jste oba hloupí-"

"Amy!" okřikl jsem ji. Cítil jsem v očích slzy.

"Ni..." o poznání zjemnila svůj tón. "Jste hloupí, že nejste spolu." pousmála se.

"Ale já... I kdybych chtěl, nemůžu s ním být."

"Proč ne?"

"Protože on mě takhle nevidí. Vidí mě jako malé děcko, které-"

"Ne. Takhle to není, Ni. On tě vidí jako poklad. Bojí se o tebe. Vždycky, když je s tebou, je šťastný. Říkají to všichni v klubu. Když je bez tebe, nebo když jsi na něj naštvaný, je z toho celý nesvůj a vypadá, že se každou chvíli zhroutí. Když jste odjeli se Zaynem pryč a všichni na něj začali řvát, nevěděl, co má dělat. Bylo na něm vidět, že to nemyslel vážně a že by si nejradši prohnal kulku hlavou." byla zasněná. "To, s jakou láskou se na tebe dívá, s jakým jemným tónem říká tvé jméno... Nialle, je do tebe blázen." nevěřícně kývala hlavou.

"Proč? Já jsem jen obyčejný-"

"Protože jsi jedinečný a okouzlující." chytla mě za ruku. "A ty ho taky miluješ. Vidím ty jiskry ve tvých očích pokaždé, co řeknu jeho jméno. Koutky ti vždycky cuknou nahoru." zasmála se.

"To není pravda." zasmál jsem se.

"Vážně?" nadzvedla obočí. "Liam." cítil jsem motýlky v břiše. "Liam." vážně jsem zaznamenal nepatrný pohyb rtů, kroutících se do úsměvů. "Liam."

"Dobře, fajn! Vzdávám se!" zasmál jsem se.

"Proč teda nejste spolu?"

"Já nevím Amy." povzdechl jsem si. "Možná to prostě jen není dobrý nápad."

"Jako proč?" prskla se smíchem a vzala si plátek pizzy.

"Protože on je Liam. Potřebuje k sobě někoho, kdo bude stejný jako on. Tím myslím stejně úžasný."

"Nialle..." zaúpěla zničeně. "Láska tyhle blbosti neřeší!" zasmála se. Hned mi začal zvonit mobil.

My o vlku...

"Kdo je to?"

"Liam..."

"Zvedni to."