Secret Love

50✔

Probudil jsem se. Sedl jsem si a chytl se za záda. Jelikož jsem spal jako gentleman, spal jsem na gauči a nechal Allison spát u nás v pokoji. Scott s tím moc nechtěl souhlasit, ale jakmile jsem mu zavolal, nijak neprotestoval. ,,Dobré ráno,"  Usmála se a sešla ze schodů v tílku a kalhotech. Hádám, že jsou Scottovo. Neskutečně jsem ho tu cítil. ,,Dobré..." Zvedl jsem se. ,,Co takhle... Palačinky?"  Usmála se a já ji následoval do kuchyně. ,,To by jsi byla takhle hodná?"  Ušklíbl jsem se a sedl si k barové židli. ,,To víš, že byla,"  Začala vytahovat věci z lednice a já se jen díval. ,,Chceš říct tajemství?"   Položila věci na linku a opřela se o ni, naproti mně. ,,Tak... Klidně,"  Usmál jsem se. ,,Já a Scott jsme si chtěli o prázdninách vyletět do Holandska..."   Zasmál jsem se. ,,To je přeci super,"  Pokračovala dál. ,,Chtěla bych, aby jste jeli s námi,"   A já jsem nemohl uvěřit. ,,No... Ale platit si to budu sám,"    Namítl jsem. ,,Chtěli jsme to pro vás, jako omluvu..."  ,,Nee..."  Pokračoval jsem. ,,Vážím si toho a klidně se připojíme, jen to zaplatím. Budete určitě peníze potřebovat," Opřel jsem se o stůl a sledoval ji.  ,,Musíme ale hned na začátku prázdnin..."  Začala dělat palačinky a já přemýšlel. Co vůbec Liamovo škola? Doufám, že to nebude nijak problém. 

Snědl jsem s chutí palačinky a jen nechal, aby se Allison převlékla. Já chvíli zůstanu, abych viděl jak se Liamovi daří a pak pojedu zase domů. Myslím, že to tak bude lepší.

,,Ahoj vespolek!" Vykřikla Allison na ostatní, co seděli na křeslech a Scott u monitoru. Zvedl se a objal Alisson. ,,Čau,"  Pozdravil jsem Scotta a Scott hned věděl, o co mi jde. Sedl jsem si k němu a sledoval. 

Liam

Opět jsem lezl nějakou hnusnou vodou a doufal, že tohle přestane. Všechno mi začalo lézt na nervy. Vážně... Drásá mi to nervy snad více, než když si ze mě někdo utahuje že jsem malý. Nemluvím o tom, že mé triko se ještě více roztrhlo. 

Theo

,,Kde přesně je?"  Zeptal jsem se. ,,Je dost rychlý. Hádám, že to bude tak za tři až pět dní, co se dostane na konec,"  Přitížilo se mi. ,,No dobře... Nehodlám se zúčastnit zíranice na člověka, který trpí,"  Odsekl jsem. Mávnutím jsem pozdravil Allison a šel pryč. 

,,Jsi naštvaný?"  Volala mi Allison. ,,Samozřejmě!"   Zasyčel jsem, když jsem ležel v pokoji. ,,Hele!"  Vyštěkla zas ona. ,,Promiň..." Vzdal jsem to. ,,Co přesně tě štve?"  Zeptala se jemným tónem hlasu. ,,Tak... Děláš jako kdyby jsi to nevěděla. Rozhodně to, že to nejspíše pro něj bude šok. Jestli mi jde o mně? Vůbec... Seru na sebe,"  Vyštěkl jsem poslední slova a zase se uklidnil. ,,Jde prostě o to, že já nesnesu jeho bolest. Pokaždé mi to tolik ublíží..." Vydechnu zklamaně. ,,Nedokážu normálně fungovat s tím, že vím jak on trpí. I když si říkám, že fajn... Ovládnu se. Jenže co když přijde den, že mu někdo ublíží?  Říkal jsem ti to... Já se neumím hlídat. Je snad jediný, komu bych neublížil. Samozřejmě tobě také ne, ale u něj... "   Zaslechl jsem budík. ,,Budu muset jít, napíšeš mi to..." Típl jsem to. Vzal jsem činku a opět začal cvičit.

Allison

,,Doprdele..."  Vydechla Malia. ,,Vsadím se, že ho miluje," Řekla opět.  Hovor jsem dala na hlasitý odposlech, jelikož jsem si myslela, že mi bude odpovídat méně skromněji... ,,Jestli z vás tohle mu řekne, zabiju vás. Víte proč? Protože on by chtěl zabít mě!"  Vyštěkla jsem a jen si sedla. Působí to na mne... Hrozně silně... Nevím proč. Prostě to na mě působí dost. 

Theo

Jakmile jsem docvičil doma, rozhodl jsem se zaběhat si. Nepřevlékal jsem se, protože bych si zbytečně zapotil další oblečení a já a pračka... Nejsme moc kamarádi. 

Když jsem doběhal, došel jsem si dát sprchu a převlékl jsem se. 

Theo:  Neruším? 

Čekal jsem skoro půl hodiny, než Allison odepsala.

Allison: Nene :)

Theo: jak se máš? 

Allison: Normálně bych ti odpověděla, že super. Teď že na nic :/ 

Theo: ? 

Theo: Důvod? 

Allison: Je mi nějak divně. Z toho všeho...

Theo: Tak to nejsi jediná...

Allison: Tak to mi je jasné. Jenže už i my musíme do školy... Takže i ty. 

Theo: ?  

Theo:  Vlastně... Vyhodili by nás :/ 

Allison: To je ten problém... Jenže! Už měsíc... Měsíc a jsou prázdniny

Theo: To je pravda... Dnes je? 

Allison: Dnes je Sobota. 

Theo: Dobře. Mám plán. Doufám že mi vyjde...

Zamkl jsem telefon a jen vydechl. Tohle je drsnější než jsem si myslel. V té škole chybím tak často, že se divím. Jenže problém je ten... Že já tento ročník už vyjdu. Takže budu moci pracovat na plný úvazek, který mám i teď. Liam bude muset ještě chodit do školy. Musím to vymyslet dost poctivě, jinak vyhodí Liama. To si dovolit nemůžeme. 

Probudil jsem se na zvonění mobilu. Podíval jsem se kde mám mobil a bez povšimnutí kdo volá, jsem ho zvedl. ,,Prosím?"  Ozval se můj chraptivý hlas po ránu. ,,Máš čas?"  Ozvala se Allison. ,,Mám,"  Čekal jsem, co se z ní vyplodí. ,,Chtěla jsem odpoledne nakoupit, ale nemám parťáka..."  Zasmál jsem se. ,,No dobře... Aspoň mi vybereš něco na sebe a já ti kdyžtak pomohu..."   Začala se smát. Dobře. ,,Takže já ti napíšu půl hodinu předem?  Ještě se skočím domu upravit,"  Zamračil jsem se. K okolí jejich domů opravdu nechci. ,,Takže se sejdeme ve městě?"   Zeptala se. ,,Vyzvednu tě klidně, jen aspoň dvacet metrů před vaším domem..."  Povzdychla si. ,,Dobře, počkám někde dál tam,"  Típla hovor. Aspoň si vyberu něco na sebe a odreaguji se. 

Zrovna když jsem se sprchoval, ozval se telefon. Zavrčel jsem a vypl jsem vodu. Vylezl jsem a jen si hodil ručník okolo pasu. Zvedl jsem mobil. ,,Tak zachvíli tam?"  Ozvala se. ,,Neboj,"   ,,Dobrááá,"  Típla mobil. Hodil jsem mobil na postel. Došel jsem si pro rifle a nějaké hezčí triko. V koupelně jsem si upravil vlasy, navonil jsem se a pak se oblékl. Vzal jsem si ještě mobil, všechny klíče a peněženku. Koženou bundu jsem hodil přes sebe a dal do ní věci. Mobil jsem dal do kapsy a jen běžel dolů po schodech. ,,Au!"  Zaječel jsem, když jsem se kopl o práh dveří. 

Omlouvám se za pozdný čas :D... Jsem totiž dement a dala jsem si špatný datum, kdy část vyjde.  Vůbec jsem to nedomyslela... Takže omlouvám se za to :D doufám že se vám kapitola líbila! :3 uvidíme se v Pondělí u další části! ❤🐺