Criminal&Baby|| •Larry Stylinson•

Fifty

,,Nemůžeme mu to dovolit Ni" řeknu zoufale a posadím se na pohovku, prohrabujíc si frustrovaně vlasy. Jen co mi Harry prozradil jeho myšlenku, tak jsem si o tom musel s někým nutně promluvit. A samozřejmě mně nenapadl nikdo jiný než můj dlouholetý nejlepší kamarád Niall, o kterém jsem doufal, že mi pomůže. 

On byl z toho taky řádně v šoku, protože koho by kdy napadlo, že by toho byl Harry schopný?

,,Mě to taky nehorázně štve Lou, když se tak ale rozhodne, tak s tím nikdo nic neuděláme" zamračí se a posadí se vedle mě. 

Jeho odpověď mě opravdu překvapila.

Že s tím nikdo nic neudělá? Blbost. Vím, že to Harry udělat opravdu nechce, chce nás jen chránit, a tak si myslí, že tohle je to nejlepší, co můžete udělat. To si myslí ale jen teď, později by toho litoval. To nemůžu dovolit.

,,Když ty nejsi schopný mi pomoct ho přesvědčit, tak to zvládnu sám" řeknu tvrdě a dám se na odchod, zcela ignorujíc volání mého jména. Můžu mít kolem sebe lidí kolik chci, vždy na vše ale nakonec zbudu sám.

Potřeboval jsem být chvilku sám a tak jsem se rozhodl místo cesty domů zamířit do parku, kde jsem se různě procházel a po nějaké době se posadil na lavičku. Přesně na tu lavičku, kde jsme před lety seděli s Harrym a z nějakého důvodu mi ta chvíle utkvěla v paměti.

,,Nad čím přemýšlíš?" vyruší mě z mých myšlenek Harry.

,,Nad dětstvím" řeknu prostě aniž bych odtrhnul zrak od hřiště, kde se zrovna dvě holčičky houpaly na houpačce. Jedna má na sobě roztomilé růžové šatičky a copánky, a ta druhá rozpuštěné dlouhé vlasy až po zadek a růžový overal. Obě jsou strašně roztomilé.

Harry jen chápavě přikývne a opět svůj zrak upře na menší jezírko vedle nás.

Jako malý jsem to jezírko miloval a pamatuju si, jak mi mamka vždy nadávala, když jsem si u něj hrál. Jednou jsem do něj totiž spadnul a nějaký pán tam pro mě musel skočit. Tiše se té vzpomínce zasměju.

,,Nepůjdeme už?" zeptá se Harry a já tak odtrhnu pohled od jezírka a přikývnu. Se spokojeným výrazem se vydám na cestu domů, uhm tedy k Harrymu domů.

To jsem byl v tomhle všem ještě takové tele a nic jsem nechápal. Nebylo to pro mě dostatečně opravdové a přesto to byla částmi pro mně ta nejhorší noční můra. Všechno to ale vedlo k něčemu dobrému a nelituju toho.

Věřím, že vše co se v mém životě odehrálo, se prostě odehrát mělo. I když se mi to sebevíc nelíbilo, i když bylo ublíženo někomu koho miluju, tak věřím, že se to prostě stát mělo a mělo to svůj účel.

Co když ale to co se teď odehrálo, mělo vést právě k tomuhle? Co když se tohle prostě stát má? Toť jsou otázky, na které se můžu ptát, odpověď ale nezjistit.

.
.
.
Omlouvám se, že nějakou dobu nevyšla část. Mám mobil ale v opravně, jelikož jsem si rozbila displej ☺ oprava měla trvat 3 dny, no a dnes je den 10 a mobil nikde, takže asi tak.
A na Android prostě nemám nervy jak je pomalý a seká se, takže si počkám na svůj mobil, který budu mít snad co nejdříve a opět začnu psát ❤

Upřímně už ani moc nevím jak s příběhem pokračovat, ale budu se snažit něco vymyslet a ukončit ho.

~Have a nice day🌞